Trápila mě jedna otázka. Co soudí Janukovyč o anexi Krymu? Málo platné, svržený prezident Ukrajiny našel azyl v Rusku, které mu ukradlo část jeho země.
Říkal jsem si, jestli je alespoň trochu ukrajinským patriotem, nemůže mu být jedno, co se s Krymem stalo. Nebyl jsem si tím ale jist – u lidí typu Janukovyče se může západní člověk nadít ledasčeho. Nic proti nikomu a ničemu, ale platí-li rčení, že Rusko rozumem nepochopíš, a tedy ani ruské myšlení, obávám se, že to může platit i o Ukrajině a přinejmenším o některých Ukrajincích. Třeba právě o Viktoru F. Janukovyčovi.
Nějaký čas to trvalo, ale kdo si počká, ten se dočká.
Vrátil jsem se večer domů a žena mi už ve dveřích hlásila: "Janukovyč nesouhlasí s anexí Krymu." Že by přece? Vskutku.
Podle Janukovyče je ztráta Krymu tragédie. Má pravdu. To co on si myslí většina zemí světového společenství. Jako tragédii musíme ale označit jeho pozvání ruských vojsk na Krym, k čemuž se podle médií přiznal. Co mohl od realizace tohoto pozvání čekat? Že na Krymu vznikne za podpory ruských vojáků protimajdanovská vzdorovláda, jakási jeho základna pro opětné politické dobytí Kyjeva? V tom případě musel zažít velké zklamání. Putin si vzal co chtěl a o Janukovyče už nestojí. Tvrdá realita.
Součástí tragédie je ale i sám Janukovyč. Působí schizofrenně. Jako kdyby Vasil Biľak, spoluautor zvacího dopisu Leonidu Brežněvovi, po 21. srpnu 1968 prohlásil: "Obsazení ČSSR spřátelenými armádami byla tragédie, obrovská tragédie." Představitelné? Ani ve snu.
Janukovyč doufá, že přesvědčí Putina, aby Krym Ukrajině vrátil. Svatá prostoto! Asi by si měl zopakovat pár lekcí z dějin ruského (sovětského) imperialismu.
Ano, Ukrajina se zbavila Janukovyče – a přišla o poloostrov Krym. Je to fér? Odpovím příměrem. V roce 2013 se Egypt zbavil Mursího. Bylo by fér, kdyby následně přišel o poloostrov Sinaj? Izrael by měl jistě podstatnější důvody, proč toto egyptské území obsadit, než jakými argumentuje Kreml vůči Krymu. Zkusme se nad tím zamyslet.