Úkol globálního hodnocení, s výslednou tabulkou 500 nejlepších univerzit světa, se odvážil zvládnout Institut vyššího vzdělání univerzity Jiao Tong v Šanghaji (www.sjtu.edu.cn; www.jtu.org). Práce jim trvala dva roky, dokončili ji v roce 2003.
Hodnotitelé vycházeli z řady kriterií, zejména: 1. Nobelovy ceny (fyzika, chemie, lékařství, ekonomie), jejichž přiznaná váha se však časem snižuje - nelze se tedy pyšnit příliš starým peřím; 2. Přední, značně citovaní vědci v 21 oborech; 3. Průměrný počet publikací v Nature and Science; 4. Záznamy ve Science Citation Index.
Výsledky dosaženy tyto: Převládají učiliště s anglickým vyučovacím jazykem. V tabulce 100 nejlíp se umístnivších univerzit Evropa uspěla 31krát. Nejlepších výsledků docílili Britové (Cambridge, Oxford a dalších 7), Němci (5 – jako nejlepší Mnichov a po něm Heidelberg), tři školy ve Švýcarsku (Curych 2x; Basilej) a Holandsku (Utrecht, Leiden, Groningen), dvě ve Francii a Švédsku, po jedné v Norsku, Dánsku, Finsku, Belgii, Rakousku a Itálii.
Jinde ve světě se zdaleka nejlíp daří Japoncům (19. Tokio; 30. Kjóto; 53. Osaka).
Učiliště na jihoamerickém kontinentě již tradičně poskytují vyšší vzdělání problematické kvality. Africký kontinent na seznamu 500 reprezentuje pouze Jihoafrická republika (Kapské město a Witwatersrand v Johannesburgu). Zastoupena není ani jedna arabská země včetně těch nejbohatších. Státy ať už s teokratickým režimem nebo sekulární diktaturou vedou v analfabetismu, mají ty nejhorší výsledky v přístupu k informacím a nejmenší náklady na vědecký výzkum: pouhých 0,4 % výdajů všech arabských zemí dohromady (v porovnání s Izraelem, který tomu věnuje 2,35 % čili víc než padesátkrát tolik).
V separátním hodnocení pouze evropských učilišť nejlíp uspěli Britové (16), po nich Němci (10) a Holanďané (5). Z větších evropských zemí zklamalo například Španělsko. Jeho staroslavné učení v Salamance, kde v lavicích vysedával Cervantes, dopadlo až v poslední desetině hodnocení (451-500 místo). Moskevská státní univerzita se prosadila v pořadí 32-52. Nedostalo se na ani jednu ze zemí bývalého tábora míru a socialismu. Nejlíp se umístila maďarská univerzita v Szegedu (201-250), kdežto česká Karlova univerzita se belhá až ve skupině 301-350.
Jen zřídka lze potkat evropského intelektuála, který by se o počínání Ameriky nevyjadřoval s mravním rozhořčením a na kvality jejího ducha nereagoval úsměšky. Ejhle, tak primitivní národ, bez tradice feudální přihrblosti, jen ono demokratické plebejství, pouhá čtyři procenta světové populace, a rok co rok posbírá většinu Nobelových cen. Z evropských univerzit pouze Oxford a Cambridge se dostaly mezi prvních dvacet nejúspěšnějších, z nichž amerických je sedmnáct.
Jakožto majitel doktorátu ze staroslavného Karlova učení (zal.1348) jsem byl ochotně přijat k zopakování studia v New Yorku na Kolumbijské univerzitě, tehdy na 10. místě vítězné desítky, učilišti historickém, měřeno-li americkým metrem: založena před 250 lety (1754) jako kolej krále Jiřiho II., původních studentů deset. Tedy úplný benjamínek v porovnání s naší Karlovou univerzitou, která oslavovala své 600. výročí už v roce 1948, zrovna když budovatelé beztřídní společnosti vypudili rektora Engliše z úřadu a nám se na právnické fakultě dostalo vzdělání v podobě hanebně zpolitizovaného paskvilu. V New Yorku jsem však mohl mdle přikyvovat a nevyvracet pofidérní pověst kvality vzdělání, přivezeného z rodné země.
Nedaří se mi postřehnout známky čínské patriotické zaujatosti. Čínských škol je tam v nižší polovině tabulky vyjmenováno asi tucet, některé z nich z Hongkongu a tato šanghajská autorská Jiao Tong až v druhé nejnižší kategorii (401-450).
- - -
Tabulky, hodnocení, to je americké forte. Tak se činí s vervou sportovních fanoušků znalých statistik v baseballové lize, kdo kdy a jak vrhl balonkem nebo se do něj trefil. Porovnávat školy starší a nedávné, víc známé, slavné, zda adresou v mohutné metropoli nebo někde hodně v poklidném ústraní. Lokace, reputace, výlohy, možnosti získání stipendia, kritéria pro přijetí žadatelů, vyhlídky existenčního uplatnění pro graduanty. Zvlášť považovaná je tzv. Ivy League ("břečťanová liga" doslova) - sedm sester či bratří, všechny na východním pobřeží: Harvard, Yale, Princeton, Columbia, Cornell, Brown a University of Pennsylvania ve Filadelfii.
Nejstarší (1636) a nejprestižnější numero uno v onom celosvětovém hodnocení je Harvard v městě Cambridge v bostonské oblasti státu Massachusetts. Nás Čechy a zejména Moraváky oprávněně vzruší informace, že Harvard marně nabízel Janu Amosi Komenskému, aby se stal jejich prvním rektorem. Pídil jsem se po příčině jeho odmítnutí, jíž patrně byla neochota pani Komenské pustit se na tehdy dlouhou a riskantní plavbu. Není známo, že by Harvard, našincem odmítnutý, někdy později takovou nabídku byl opakoval.
- - -
Tyhle nejprestižnější instituce zpravidla přijmou jen jednoho z víc než dvaceti uchazečů. Přijetí je pak výhrou v loterii, k němuž se právem gratuluje. (Vím jen o jednom podivínovi, který přijetí na Harvard odmítl. A to jsem byl já.. Tenkrát, začátkem šedesátých let, když se ještě nerozbujelo ono neblahé preferování podle odstínu pokožky (ona Affirmative Action), učiliště reagovaly se zájmem, když se jim tehdy ozval třicetiletý exot – upláchnuvší soudce z komunistické země. Náruč byla otevřená, leč nepříliš štědrá. Stipendium nikde na obzoru a v tomhle umění vyškemrávat si finanční podporu jsem nikdy neuspěl. Zůstal v New Yorku na Manhattanu ze dvou důvodů. Jednak tam na adrese Two Park Avenue, 25. a 26. poschodí, sídlila filiálka imperialistické ideo-diverzní centrály rozhlasu Svobodná Evropa, kde jsem si občas přivydělal (za dolary!) psaním jedovatostí světovému míru a Sovětskému svazu škodících. Víc peněz jsem ale získal na spropitném jako číšník v restauraci Jaroslava Vašaty, na 75. ulici u První Avenue, oblíbeném místě, navštěvovaném celebritami kalibru Rudolfa Firkušného či Egona Hostovského.)
Koncem šedesátých let se rozkošatila rasová kritéria "pozitivní diskriminace", neboli preferenční hodnocení černochů a Hispánců, nikoliv však Asiatů. Dost podrobně se touto nehorázností zabývám v knize "Příručka pro zájemce o americký svět" (Rozmluvy,1992) v kapitole "Co v Americe dovede způsobit jedno písmeno" (případ neúspěšného Čecha jménem Martínek v kontrastu k Uruguajci s jménem Martinez). Preferenční zacházení jak s žáky, tak kantory. Profesorský černoch Cornell West rezignoval popuzen údajným nedostatkem respektu vůči své personě a Princeton, někdejší působiště Alberta Einsteina, se ho dychtivě zmocnil.
Nelze-li zlepšit kvalitu výkonů žactva, rozhodně lze zlepšit jeho známkování.
Cituji z redakčního sdělení "A Gentleman's A+" (The Weekly Standard, 16.12.2013), s odkazem na studentskou publikaci Harvard Crimson, tvrdící, že při hodnocení žactva výtečná je tou zdaleka nejčastější známkou. Úvodník zdůrazňuje, že inflace rozdávání jedniček je věc nutnosti pro zachování sebeúcty (self-esteem) takto hodnocených. Tento Crimson při té příležitosti zveřejnil video montáž s těmito výtečně hodnocenými studenty neschopnými odpovědět na otázku, které že je jejich kanadské hlavní město.
Na mysl se vtírá radio publicista Garrison Keillor se svými pořady z Lake Wobegon - takto pojmenováno fiktivní město ve státě Minnesotta, kde všechny děti jsou naprůměrně chytré. Co se pak stane s takovým průměrem?
Profesor Harvey Mansfield je na Harvardu už od roku 1962 působící politolog, filozof, mezi jeho studenty jsou významné osobnosti jako Alan Keyes, William Kristol, Francis Fukuyama. Mansfield se rozhodl udělovat dvojí známky: jednak ty, které si studenti zaslouží, jednak ty, kterým dá přednost děkanství.
Černošské žactvo se tuze popudilo a neposlušného pedagoga zatratilo jako rasistu.
I takto dovede vypadat Harvard, nejznamenitější učiliště světa. Užitečným bude sledovat, zda v Šanghaji hodnotitelé se rovněž povšimnou.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče