Vladimír Putin v rozhovoru s Barakem Obamou řekl: Nové vedení v Kyjevě se dostalo k moci protiústavním státním převratem a způsobilo zcela legitimní rozhodnutí (obyvatel) ve východní, jihovýchodní a krymské oblasti Ukrajiny. Rusko nemůže ignorovat volání o pomoc v této záležitosti. Obama ovšem správně upozornil: Ruský postup na Krymu je porušením svrchovanosti a územní celistvosti Ukrajiny.
Obě dvě strany mají pravdu, ovšem zákon kauzality nám říká, že existuje příčina a následek. Rusko se drželo v případě revoluce Majdanu zpátky a nezasahovalo (alespoň o tom nevíme), když ovšem revoluční vláda zrušila jazykový zákon a ústavu, která zaručovala širokou autonomii regionům, je samozřejmé, že tyto východní regiony s odlišnou kulturou a ekonomickou orientací si diskriminaci nenechají líbit a budou vyhlašovat buď přímo nezávislost, nebo alespoň autonomii.
Tato situace znamená, že Ukrajina je stát v rozkladu, s vládou, kterou polovina občanů neuznává, a s armádou, která není akceschopná (jak se ukázalo na Krymu). Toho se snadno zneužívá všemi silami, které mají nějaké zájmy. Rusové testují, do jaké míry si mohou dovolit odloučit Krym od Ukrajiny (za hlasitého souhlasu většiny obyvatel této oblasti). Západ se snaží využít této nelegitimní vlády k prosazení svých zájmů (navázání dohod pro sebe výhodných). Pokud někdy vznikne demokratická vláda vzešlá ze svobodných voleb, bude mít asi velké problémy všechny tyto nelegitimní kroky anulovat a dokázat, že nemají platnost.
Největší lež současnosti je, že vláda v Kyjevě je legitimní. Revoluci dělala západní polovina země proti vůli východní, která byla v klidu, domnívajíce se, že prezident Janukovič její zájmy uhájí. To se nestalo a revoluční vláda se dnes opírá o velkou podporu Západu, který jakoby zapomněl na její nelegitimitu, a podporuje kroky proti zájmům východní části. Putin tedy vystoupil na obranu východní části, protože ta proti vůli EU a USA, které zapomněly na svoje demokratické vychování, se sama neubrání. Na Krymu ovšem postoupil dál, než vyžaduje jen role ochránce a jeho angažmá zde nelze přehlížet a je zapotřebí je odsoudit.
Síla mediálních dezinformací
Žijeme v době dezinformací velkého rozsahu. Nemohou už technicky mít takový dosah jako za komunistického režimu, protože tu máme internetové sítě a mnoho zdrojů nezávislého charakteru. Nicméně většina lidí nemá čas, ani chuť složitě hledat pravdu, proto věří mainstreamovým mediím, která si večer na chvíli poslechnou. Tento mainstream je ovládán politickou korektností. To se projevuje především v neustálém opakování polopravd. Pro trochu myslící lidi už musí být podezřelé, jak rychle Západ uznal revoluční vládu v Kyjevě. Na začátku byly nějaké rozpaky, dokonce někteří západní činitelé se vyslovili, že si počkají až na vládu vzešlou z voleb. Potom si zřejmě uvědomili, že zvolená legitimní vláda může být opakováním Janukoviče, takže raději stávající vládu uznávají, jednají s ní o půjčkách a dalších věcech, což je nebezpečné.
Parlament střežený revolučními gardami pod hrozbou lynče pouličních revolucionářů, ve kterém chybí někteří poslanci, se rozhodne dělat ústavní změny, rušit a přijímat zákony. Metody nejsou daleko od Leninových dekretů. Ozývají se hlasy revolucionářů, že znárodní majetky oligarchů, a hlasy nacionalistů, že vyčistí Ukrajinu od Židů a Rusů. Zapomněli záměrně na Maďary, Moldavce a Bulhary, kteří si to ovšem dokázali domyslet, a jejich mateřské státy už vyjádřily obavy. To všechno jakoby Západ nevidí, jedná jako by bylo vše v pořádku, nekritizuje tyto postoje, přestože právě ony jsou příčinou krize a daly záminku k cizí agresi. Není jediné slovo pochopení pro východní Ukrajinu, která potom hledá podporu v Rusku.
Toto paradigma ovšem není nové, revoluce je jen vyjádřením tohoto paradigmatu a reakce na ni také. Janukovič byl zvolen legálně a jeho někteří poslanci buď uprchli s ním, nebo hlasují podezřele opačně než předtím. Jak je možné, že tentýž poslanec hlasoval za Janukoviče pro přijetí jazykového zákona, dnes pro jeho zrušení? Není to podezřelé? Toto zauvažování ovšem od našich médií očekávat nemůžeme.
Selhání Západu, která dávají legitimitu ruské expanzi
Jestliže Západ hlásá konsensus v lidských právech a demokracii, je jistě velmi podezřelé, když se tak sám nekoná. Podporuje revoluce, které jsou násilné. To není v rozporu s ideály, pokud se jedná o revoluci proti diktátorskému režimu. Ale Janukovič byl demokraticky zvolen a mohl být opět demokraticky nezvolen ve volbách, které se měly konat příští rok. Dokonce slíbil konat volby na podzim letošního roku. To by snad demokratickým silám mohlo stačit. Ale extrémisté, kteří využili nespokojenosti lidí a postavili se v jejich čelo, nechtěli demokratické volby, ve kterých by mohli také prohrát. Chtěli vládnout hned, dohodu s Janukovičem neuznali a chopili se moci násilím. To by nemohli udělat bez podpory Západu, museli cítit alespoň náznak, že si to mohou dovolit, že nebudou odsouzeni a budou uznáni. Nová vláda udělala hned nedemokratické kroky k ovládnutí východu země (proklamativně proevropská vláda se chová neevropsky), které měl Západ okamžitě odsoudit. Tak Západ rezignoval na svoje demokratické ideály a navíc podporuje nedodržování lidských práv a nacionalismus, proti kterému jinde bojuje a jiné podobné vlády neuznává.
Ohledně vyhlašování nezávislosti různých separatistických republik byl Západ dříve opatrný, obvykle vyžadoval pouze dodržování lidských práv a nějakou autonomii. V případě Kosova ovšem už vyslovil souhlas s odtržením a vznikem samostatného státu. To není ještě nezdůvodnitelné samo sebou, ale tím, že jiné separatistické republiky neuznává (Osetii, Abcházii). Jaké jsou potom zásady? To byl první příznak úpadku ideálů a nástup čisté obhajoby zájmů. Proč by to nemohli druzí napodobit? Proč by to tak nemohl udělat Krym? Proč Kosovo ano a Krym ne?
Bezzásadové a čistě prospěchářské konání Západu dává možnost vystupovat Putinovi jako morální autoritě hájící zájmy skupiny obyvatel ukrajinského východu a Krymu. Takový postoj Západu není možno morálně obhájit a návaly mediálních lží a polopravd připomínajících komunistickou éru signalizují, že Západ není na straně práva a spravedlnosti a pravdu má pouze v kritice obsazení Krymu ruskou vojenskou silou.
Řešení
Ukrajinští nacionalisté z Majdanu nemají zemi pod kontrolou a prosazováním svojí vůle mohou vyvolat občanskou válku. Armáda by nejspíš dopadla jako na Krymu, kde velitel oblasti vyzval ke složení zbraní, většina vojáků poslechla. Bojovat bude ochotna jen skupina nacionalistů. Válka tedy nepřipadá v úvahu, zásah vojsk NATO také ne, takže je jedinou cestou jednání. Ideálním případem by bylo utvoření vlády národní jednoty v Kyjevě, kde by mohl ještě nějakou roli hrát Janukovič (nebo někdo jiný z východu) a postupným přechodem ke svobodným volbám na podzim (aby byla možnost utvoření stran a agitace). Tato vláda by měla být deklarovaná jako přechodná a její mandát by byl omezený. Stávající parlament by měl anulovat svoje kroky, které učinil po pádu Janukoviče.
Mezinárodní tlak by měl směřovat k obnovení regionů a dodržování práv menšin obvyklé v EU. Neměla by být uznána nezávislost Krymu, pouze široká autonomie.
Ohledně mezinárodních závazků je zapotřebí nepostupovat proti ekonomickým zájmům Ruska, není možno oddělovat Ukrajinu od Ruska, se kterým má tradiční a velmi široké vazby. Tzv. východní partnerství by se mělo co nejvíce prohloubit, tedy otevřít hranice nejenom na Ukrajinu, ale i do Ruska, zajistit bezvízový styk a bezcelní zónu. Tím odpadnou problémy s ukrajinským východem, který se zbaví obav ze ztráty obchodní výměny s Ruskem. Naopak hrozba uzavírání se Rusku vede potom ke snaze o odtržení a připojení k ruské ekonomické sféře, která se může v některých případech zdát výhodnější.
Studenoválečnické a extrémistické postoje vůči Rusku vedou k opačným výsledkům. Rusko je nepřehlédnutelný subjekt, má nesporné ekonomické úspěchy, které už začínají být v některých zaostalých zemích Evropy přitažlivé. Tahounem ekonomiky je Čína, se kterou už hospodářské styky Ruska začínají dominovat, a tato prosperita se přenáší z Dálného východu do evropského Ruska a proniká i na východní Ukrajinu a stává se vzorem i dále. Tento trend je nepříjemný pro unijní politiku, ale je nutno s ním počítat a dokázat k němu vytvořit reálné postoje, nikoliv vzteklé reakce, které vidíme. Křečovitá izolace a povýšenecké mentorování by vytvořilo jakýsi bolševismu podobný prolhaný a nemorální režim, tentokrát v Evropě, jehož vzniku jsme už pomalu svědky, a zároveň by zastavilo pozápadňování Ruska, nutné ke konečné konvergenci obou kulturních okruhů a zajištění míru (připomínám, že pozápadňování není bezvýhradné přijímání evropských, nyní už hodně upadajících hodnot, ale především základních ideálů svobody a demokracie).
Převzato z Podracky.bigbloger.lidovky.cz