Altiero Spinelli (1907 - 1986), zakladatel a vůdčí osobnost evropské integrace a evropského federalismu, italský komunista a významný teoretik komunistického hnutí, během Mussoliniho fašistické éry upadl v nemilost režimu a byl spolu se skupinou svých soudruhů v roce 1927 uvězněn a později poslán do vyhnanství na ostrov Ventotene.
Během svého vyhnanství měl dostatek času přemýšlet o příčinách neúspěchu myšlenky socialismu, který se v evropských zemích, Rusku, Německu a Itálii zvrhl v diktaturu státu. Vyvodil z toho jeden závěr, jehož kroky byly postupně realizovány a který dodnes tvoří ideologický základ evropského federalismu a myšlenky stále hlubší evropské integrace.
Jeho myšlenka integrované Evropy jako nástroje pro postupné vybudování jednotného, socialistického evropského státu je obsažena v dokumentu, který dodnes evropští federalisté považují za nový socialistický "Manifest" a je i pod jménem "Ventotene Manifest" znám a stal se jedním ze základních dokumentů Evropské unie.
Spinelli po analýze selhání komunistické a socialistické ideologie dospěl k závěru, že hlavní překážkou vítězství socialismu jsou národní státy. Správně odhadl, že poválečný vývoj povede v západní Evropě k demokratizaci společnosti a jejich institucí. V tom viděl slabinu - odhadl, že triumf demokracie představuje pro jeho myšlenku nebezpečí a zároveň příležitost.
"V revolučních dobách, kdy instituce nemohou jednoduše být řízeny, ale musí být většinou vytvořeny, selhává demokracie úplně. Ubohý konec demokratických frakcí během revolucí v Rusku, Německu a Španělsku je aktuálním příkladem. V těchto situacích, kdy padne starý aparát států, spolu se svými zákony a administrací, vzniká okamžité bujení různých lidových organizací a hnutí, ke kterým konvergují všechny pokrokové socialistické síly, a začnou mezi sebou zápasit a buď předstírají respekt ke starým pořádkům, nebo jimi totálně opovrhují. Populace má jisté základní potřeby a touhy, které chce uspokojit, ale neví přesně, co chce a jak toho dosáhnout."
Jak toho dosáhnout věděl Altiero Spinelli.
Neúspěch socialistických revolucí a jejich obecnou tendenci proměnit se v autoritativní, diktátorské režimy jako tomu bylo v Německu, Španělsku a Rusku, přisoudil tomu, že se v průběhu revoluční fáze odtrhly od lidu a staly se z nich sekty, které se více a více musely spoléhat na autoritu a mocenské prostředky vlastního státu. Na druhé straně, jako v Anglii a Francii, ztratily socialistické síly tvrdost a revoluční smysl a reakce je dokázala oklamat tím, že předstírala, že je silou usilující o demokracii, mír a blahobyt širokých sociálních vrstev.
K vítězství socialismou povede podle Spinelliho jediná cesta: úplné a definitivní zrušení suverénních národních států.
První věcí, kterou je nutno vyřešit a bez které je veškerý pokrok jen chimérou, je definitivní zrušení rozdělení Evropy do národních, suverénních států. ("The question which must be resolved first failing which progress is but mere appearance, is definitive abolition of division of Europe into national, sovereign States.)
Co dál?
"Dělící linie mezi pokrokovými a reakčními stranami již není bývalá rozdělovací linie mezi větší a menší demokracií nebo větším či menším socialismem, který má být nastolen, ale spíše rozdělení podle nové a velmi důležité linie, která dělí členy strany do dvou skupin. První tvoří ti, kdo si představují základní cíl zápasu podle zastaralých představ dobytí moci v rámci národa či státu a kdo tím, jakkkoliv nedobrovolně, hrají do rukou reakčních sil, směrujíce žhavou svítící lávu lidových vášní do starých forem a tak dávají mový život starým absurditám. Druhou tvoří ti, kdo vidí jako svůj hlavní cíl vytvoření pevného nadnárodního státu a tam, kde zvítězí na národní úrovni, použijí svou moc jako nástroj pro dosažení internacionální jednoty.
Propagandou a kroky k zavedení všemi možnými způsoby dohody a spojení mezi jednotlivými hnutími, které se jistě zformují v různých zemích, musí být vybudován základ pro hnutí, které umí mobilizovat všechny síly pro zrození nového organismu, který bude největším výtvorem, který se v Evropě zrodil ve staletích, a ustavení pevného federálního Státu, který bude mít k dispozici evropskou armádu místo národních armád a který s konečnou platností rozdrtí samostatná ekonomická seskupení, která tvoří páteř totalitárních režimů, a bude mít dostatek síly pro udržení společného systému v rámci jednotlivých států, kterým zůstane tolik pravomocví, kolik potřebují pro pružnou formulaci a přizpůsobení vývoje politického života odpovídající charakteristikám jejich národů."
A k čemu to vše?
"Aby odpovídala naším potřebám, evropská revoluce musí být socialistická."
"Soukromý majetek musí být zrušen, omezen, upraven, rozšířen, podle situace a různých potřeb, nikoli striktně na základě principu."
V soukromých rukách nesmí zůstat celé obory - energetika, bankovnictví, báňský průmysl ocelářství a vše, co je důležité pro "společný zájem" a co potřebuje celní ochranu, preferenční direktivy a dotace a podniky, které zaměstnácají větší množství pracujících.
V těchto odvětvích musí být znárodnění provedeno v rozsáhlém měřítku, bez ohledu na stávající právo.
A konečně se lid dočká socialismu a blahobytu a bude osvobozen od "parazitů". Jakéhosi blahobytu, limitovaného společenskými potřebami na úroveň, která ještě zaručí "minimální uspokojení potřebné pro zachování pocitu lidské důstojnosti".
Architekt teorie integrace, evropského federalismu a evropského "sociálního státu" dostal bezprecedentní šanci své myšlenky uplatnit. Pracoval jako úředník, poradce a nakonec byl hlavním spoluautorem koncepce hlubší a hlubší integrace v linii svého životního díla - Ventotenského manifestu.
V roce 1970 se stal evropským komisařem pro průmysl a do konce svého života pak byl evropským poslancem za Komunistickou stranu Itálie. Předsedal výboru, který prakticky sám vytvořil, Výboru pro institucionální záležitosti, a v jeho čele vypracoval zprávu (Spinelliho plán), která vedla v roce 1986 k přijetí "Single European Act", který facilitoval přechod od Římské smlouvy a staré koncepce Evropského hospodářského společenství k novému pojetí a vzniku Evropské unie a přijetí maastrichtské smlouvy.
Italský komunista připravující evropský federální stát, na jehož vzniku a ideologii pracoval již od válečných let, je dnes pokládán za jednoho z "otců Evropské unie", jeho "Ventotenský manifest" je oficiálním dokumentem Evropské unie a před několika lety poo něm byla pojmenována hlavní a největší budova komplexu evropského parlamentu v Bruselu.
Spinelli samozřejmě nebyl jediným a isolovaným tvůrcem koncepce socialistické evropské federace. Komunisté a extrémní socialistická levice se dokázali "hluboce integrovat" do evropských orgánů a mají na politiku Unie rozhodující vliv.
Pro zajímavost se podívejme na složení dnešní Barossovy Komise.
Deset z dvaceti sedmi evropských komisařů byli před pádem komunismu členy komunistických stran svých zemí.
Dva z nich byli členy KS Sovětského svazu (Estonec Siim Kallas a Lotyš Andris Piebalgs), dva byli členy Komunistické strany Československa (Čech Štefan Füle a Slovák Maroš Šefcovič), jeden byl členem Komunistické strany Jugoslávie (Slovinec Janez Potočnik), jedna komisařka byla členkou Komunistické strany Řecka (Maria Damanaki). Jeden byl členem portugalské Maoistické strany (předseda komise Barosso) a paní Ashtonová, komisařka pro zahraničí, byla členkou Sověty sponzorovaného "mírového hnutí".
Členem Komise je dokonce člen bývalého Nejvyššího sovětu SSSR - estonský komisař pro dopravu Siim Kallas.
V tomto světle se otázka často vyslovovaná například v souvislosti s vývojem na Ukrajině - Evropská unie, nebo putinovské Rusko? - zdá být velmi zjednošená a nepříliš dobře položená.
The Founding Fathers of the EU
Ventotene Manifest anglicky a česky