Všemi medii proběhla nedávno zpráva, že ekonomická nerovnost se ve většině zemí světa od počátku finanční krize rozšířila už natolik, že 85 nejbohatších lidí světa má údajně tolik majetku jako chudší polovina lidstva. Vydali ji v předvečer světového ekonomického fóra
Media v zásadě žijí z informací, které jsou senzační, skandální anebo vyhovují obecnému trendu tvrdícímu, že "ti nahoře" jsou banda zlodějů, která okrádá "prostý lid". Což ukazuje popularita neuvěřitelného škváru zpívaného popáčkem T. Klusem, kde veršuje, že žádá boha, "aby ochránil voliče občana, před kapitalistickýma zrůdama". Tenhle blábol a politická agitka pomohla zpěváčkovi ke slávě. Údajný lid to miluje.
Média vycházejí z předpokladu, že existuje-li nějaký trend či děj pozitivní, nejsou tyto informace zajímavé. Pokud se však někde objeví - i když ničím nedoložené a při prvním zkoumání až blbé - negativní informace, zaslouží si to palcový titulek. A pokud možno "hlubokomyslnou" úvahu. Senzace, špinavost, pomluva či lež upoutá vždy pozornost, což je to, co media prodává. Prohlášení. vydané pokud možno někde na "Západě", je pro evropská a naše media přímo požehnáním. Informace, že bohatí bohatnou a chudí chudnou, vydané organizací Oxfam, je právě takovou.
Zalistujeme-li na netu, zjistíme, že organizace Oxfam International je skupina nezávislých nevládních organizací sloučených v jednotný spolek v roce 1995. Jejich cílem je, jak sami na svých stánkách presentují, dosáhnout pro nevládní organizace většího vlivu na mezinárodní scéně, a tím údajně snížit chudobu a nespravedlnost. Jde tedy o typickou lidskoprávní organizaci, pochopitelně bohatou a silně dotovanou, která je rozhodnuta "páchat po světě dobro". Zjistíme-li tuto základní skutečnost, nejen konservativec, ale i běžně s věcmi obeznámený občan pochopí, že nejde o nějaký nezávislý anebo vědecký údaj.
Pan redaktor LN Chuchma se ve svém článku 23. ledna 2014 ptá, co na to toto tvrzení říkají naši konservativci. Nemusí to být zrovna konzervativci, aby mohli lehce konstatovat, že se jedná jen o další mediálně zpracovanou a pro elektronický věk upravenou ideu starého Marxe. A to marxistickými propagandisty upravenou část knihy "Das Kapital" zjednodušenou na tvrzení, že za kapitalismu "bohatí stále bohatnou a chudí stále chudnou". Lze jen obtížně srovnávat, o kolik a zda bohatí od doby vydání Kapitálu v roce 1867 zbohatli. Lze však lehce doložit, že ve všech kapitalistických státech zbohatli, a to téměř neuvěřitelným způsobem, "chudí", zatímco ve státech, kde kapitalismus a kapitál byly podřízeny politice, jsou lidé dodnes chudí, někde chudší, než byli před sto lety.
Jedná se však o zprávu, která silně rezonuje ve společnosti. Logiku v tom není možné hledat. I pravnuk bývalého podruha, který spal na slámě, chodil bos, defekoval na hnůj a myl se jednou za měsíc, který dnes bydlí v bytě 1. kategorie s ústředním topením, tekoucí vodou a moderním WC, vlastnící televizi, auto a často i chatu, a hlavně zdravotně pojištěný a se zaručenou penzí ve stáří, je schopen být vnitřně pevně přesvědčen, že "bohatí stále bohatnou a chudí chudnou". Skutečnost na toto přesvědčení nemá žádný vliv.
Pro ostatní je však nutné, a to nejen z konzervativního hlediska, zjistit, zda se jedná o skutečnou informaci, či o "prázdnou informaci" anebo o desinformaci. Někdy je obtížné tyto věci od sebe rozlišit, bývají běžně promíchané a propletené, zvláště u politických stran a organizací, které místo vědy používají svaté nadšení. Což je i tento případ.
Podle zprávy organizace Oxfam International je prý údajné soustředění majetku rovnající se majetku poloviny lidstva na začátku 21. století do rukou 85 osob výsledkem "deregulací". Tím se myslí v levicovém "ptydepe" odstátňování firem a majetků. Tedy přechodu majetku státu na soukromé subjekty. Člověk, který žil většinu života v socialismu, ví, jak dopadne stát, v kterém "deregulace" není, tedy majetek vlastní stát. Výsledek je obecná bída. Vyzkoušeno na mnoha místech na této planetě.
Zajímavé je, jak k tomuto závěru, který převzala media na celé planetě, dotyčná organizace došla. Uspořádala "dotazníkovou" akci konanou pro Oxfam v šesti zemích, a to v Brazílii, Indii, Jižní Africe, Španělsku, Spojeném království a USA. Jak zněly otázky, nelze se dopátrat. Údajnými výsledky údajného výzkumu, který nelze dohledat, se údajně dokazuje, že většina dotazovaných osob ve všech těchto zemích se domnívá, že zákony jsou vychýleny ve prospěch bohatých.
Oxfam proto tvrdí: "Bohaté elity se kooptovaly do politické moci a stanovily pravidla ekonomické hry tak, že to podkopává demokracii a vytváří svět chudoby tím, že 85 nejbohatších lidí vlastní bohatství stejné jako celá polovina světové populace."
Protože Oxfam nesděluje, na co se ptal, kde a koho se ptal, a tak můžeme konstatovat, že jde o takzvanou "prázdnou informaci". Velice rádi ji používali komunisté. Pro jasnou představu jak: Zpráva zněla v socialistickém podání například takto: "Světová obchodní organizace uveřejnila zprávu, že v posledním roce poklesla výroba automobilů v USA o 1 %. Zatímco v Mongolsku stoupla o 100 %." Skutečnost byla taková, že v USA poklesla výroba z deseti milionů o 100 000 aut a v Mongolsku místo jednoho auta byla vyrobena dvě.
Způsob desinformace se v politice, propagandě a mediích používá, například když se dramaticky sděluje, že výška DPH v nějakém státě poklesla nejvíce od roku 1972. Aniž bychom se dozvěděli, jaká byla do roku 1971 a později. A už vůbec ne, jak k tomuto tvrzení dotyčný došel. A z jakých podkladů. Desinformací můžeme tedy nazvat to, co dalšího má Oxfam na svých stránkách, totiž tvrzení, že lidé ve vybraných, jistěže "západních" zemích dohromady drží téměř 90 procent celkového světového bohatství. Kde sebrali toto číslo, je pak už vůbec ve hvězdách. Nikde nenaleznete žádná čísla, žádné rozbory. Vše v duchu starého stalinistického hesla "Straně věřte soudruzi" (a nezatěžujte si hlavu nějakými fakty).
Abychom však mohli seriozně s nějakou zprávou pracovat, je nutno ji podrobit prozkoumání. Jen tak do medií vržené tvrzení, které má schopnost ovlivnit miliony lidí, nemělo by být necháno jen tak. Otázka, zda je pravda, že 85 lidí vlastní stejný majetek jako polovina lidstva a že určité státy vlastní 90 % světového bohatství, je totiž otázkou závažnou. Jak pro konzervativce, tak pro jakéhokoliv jiného politika. Ale i pro občana. Pokud by to byla pravda, máme problém.
Z historie se ví, že výrazná nerovnováha ve vlastnictví majetku, ale i "bohatství" obecně, byla vždy příčinou velkých konfliktů. Proto byla ostatně vynalezena idea sociálního státu. Což si ovšem mnozí nevzdělanci pletou se "socialistickým státem".
Otázka tedy zní: "Kdo jsou ty mimořádně bohaté a vládnoucí osoby, kterých je údajně 85? Jsou to miliardáři jako Bill Gates anebo saudští vládci? Patří mezi ně třeba Putin a ÚV KS Číny, kteří ve skutečnosti "vlastní", ale hlavně rozhodují o majetku těchto dvou obrovských států? Nebo je to jen nějaká politicky "kádrovací" hra na zlé milionáře, podobná té, jakou napsal Wolker v pohádce "O milionáři, který ukradl slunce"? Ostatně tato bolševická pohádka začíná: " Na světě žil jeden ohromný milionář. Stalo se, že shromáždil ve svých rukou všechno bohatství zemské..."
Vraťme se však do reálu. Jak se pozná, kdo je jak bohatý? Tím, že má peníze na kontě a zápisy vlastnictví? Anebo podle jeho skutečné ekonomické moci a síly? Protože kdo platí, ten velí?! Nebyl by pak největším evropským majitelem bohatství, které využívá pro své cíle a pro údajné zničení demokracie, předseda Evropské komise José Manuel Durão Barroso? Nebo předseda Evropské rady Herman Van Rompuy? Nebo levicí vzývaný miliardář George Soros?
Z konzervativního hlediska je celá ta zpráva Oxfam International jen politický blábol, podobný, jako byly v době reálného socialismu "pravdy", kdy "všichni věděli", že dobře bude, až se všichni proletáři spojí.
Rozdělení bohatství musí být i z konzervativního hlediska uspořádáno v podstatě tak, jak je navrženo ve Starém zákoně. Bohatí musí pomáhat chudým, poskytovatelé půjček a úvěrů nesmí své dlužníky ekonomicky ničit, ale všichni musí podle svých sil přispívat. Usilovně!
Nevím, zda jsem konservativec a už vůbec ne klasický, ale takto dramaticky vydaná zpráva mně osobně připomíná mnohé, na nejasných či nedostatečných podkladech vyhlašované "marxistické" zásadní závěry. Dnes hesla vyrobená pro media, pro propagandu a k matení lidí. A také proto, aby dotyční "bojovníci za práva lidu a spravedlnost", kryti těmito vzletnými hesly, z nich bohatě, často až nestydatě bohatě těžili. Jako bojovník za lidské štěstí Al Gore.
Odpovědět vyčerpávajícím způsobem na položenou otázku v novinovém článku prakticky nelze. Věc je příliš složitá. Jak řekl H. L. Mencken: "Na každou složitou otázku existuje jednoduchá, dobře srozumitelná, nesprávná odpověď." Tady je odpověď složitá.