Tady v Americe jsem se potkal s všelijakými podivíny. Například jeden z nich se zajímá o politické kotrmelce v naší rodné zemi, k níž ho nevíže ani jedna česká prababička. Nedávno mě zas poťouchle provokoval s žádostí o přesvědčivé vysvětlení nejposlednější vládní krize, vztahu nového prezidenta Zemana k opojným nápojům, multimilionové podfuky s Mosteckou uhelnou, úspěšné úniky jejich manipulátorů, počínání úplatných soudců, doživotní imunita zákony porušujících zákonodárců i po vypršení jejich mandátu. Rovněž rád připomíná zřejmě nevykořenitelnou přitažlivost hanebné éry komunistické, půvabu lidí zvláštního ražení - Filip, Grebeníček, takoví.
Ne že bych byl zarputilý reziduální patriot, hned se tasící se svými trumfy, zde jistěže značně k dispozici, aniž bych se musel zmínit o našem panu prezidentovi s podvodným rodným listem. Nahlédnout přes plot k vojenským pánům by mohlo postačit. V silvestrovské vydání roku 2011 Neviditelný pes zviditelnil můj výtvor s přitažlivým názvem O zákazu močení nesprávným směrem. Tehdy jsem informoval o přísných předpisech: v Afghánistánu, dva tisíce mil daleko od svatého kamene v Saúdské Arábii, příslušníci amerických ozbrojených sil museli dávali pozor, kterým že směrem si ulevují, aniž by pohoršili džihádisty, ba i samého Alláha.
Center for Army Lessons Learned, odnož Pentagonu, vydala guidelines - instrukce pro armádu, letectvo, námořnictvo. Mezi nimi například toto: "Jestliže je nevyhnutelné, abyste předešel muže pohrouženého do modlitby, učiňte tak s úctyhodným odstupem. Nikdy nemíjejte modlícího muže tak, abyste mu vstoupil do cesty směrem, v němž je Mekka. Vždy kráčejte za ním. Nedotkněte se Koránu či koberce určeného k modlitbě (prayer rug)."
Smrt močitelům nesprávným směrem! "Islám" doslova znamená "podřízení". Tak se podřiďte.
V terénu tak explozivním je radno pohybovat se s mimořádnou opatrností. Neradostnou zkušeností může posloužit podplukovník Matthew Dooley, absolvent elitní vojenské akademie West Point. Během své již osmnáct roků trvající služby, s šesti tour of duty v zahraničních bojovných situacích, byl dekorován, povyšován, v oprávněném očekávání se stát velitelem praporu (battalion) - k němuž ale nedošlo, vzdor těm nejvřelejším doporučením jeho nadřízených. Ohrožení jeho kariéry započalo dopisem 57 amerických islámských organizací (z nich dvě součástí Muslimského bratrstva, domáhajícího se zavedení šárii po celém světě), usilující o změny ve výuce islámu, toť zasláno Johnu O. Brennanovi, šéfu CIA a též Obamově hlavnímu poradci v záležitostech protiterorismu. Bílý dům vyhověl.
Podplukovník Dooley byl pověřen výukou na vojenském učilišti National Defense University, oblíben jak u kolegů, tak studentů. Jeden z nich ale poslal na něj udání pro nedostatečné sympatie pro věci islámské. To zřejmě postačilo ke kolapsu obviněného důstojníka s nejvyšším hodnocením "best qualified", s doporučením na povýšení na plukovníka, s podporou všech členů příslušných výborů. O to se postaral armádní generál Martin E. Demsey, s nejvyšším možným pověřením (chairman of Joint Chiefs o Staff), Obamova pravá ruka, značně levicově mířící.
Druhý armádní případ je lépe znám: Nidal Malik Hasan, 42 roků, v USA narozený syn palestinských přistěhovalců, psychiatr, v hodnosti majora. Též zbožný muslim, jehož inspirací byl Anwar Al-Awlaki, velmi zarputilý nepřítel všeho amerického, prominentní osobnost al-Kájdy v Jemenu (posléze zlikvidován zásahem letadla bez pilota - onen drone). Na texaské vojenské bázi Fort Hood se nijak netajil se svým islámským fanatismem, kdežto jeho nadřízení, s politicky korektními obavami z obvinění z islamofobie, dávali přednost nevnímat. Což však skončilo 5. listopadu 2009, když Hasan, pokládající se se Alláhova bojovníka, se slovy "Allahu Akbar" se pustil do boje, zastřelil 13 mužů a žen a zranil dalších 30 osob ve vojenských uniformách.
Hasan se hrdě hlásil ke svému činu, domáhal se práva být svým vlastním obhájcem - jenže armádní pravidla nedovolují soudci přijmout výrok viny v případech, kde by hrozil trest smrti. Soud tedy i proti vůli vraha mu ustanovil takového obhájce. Tuze pokrokové a vlivné New York Times v první den zahájení procesu všechny své sympatie soustředily nikoliv na zavražděné oběti, na zraněné, doživotně zmrzačené, na příslušníky postižených rodin, ale na advokáty, jak ti chudáci se budou muset snažit, aby záchránili život multivraha, který se ovšem těší na svůj trest smrti, uspíšící slast objetí s Alláhem.
Dnes je sobota 24. srpna 2013. Včera soud rozhodl o vině, již nikdo, včetně obviněného, nezpochybňoval. Doba od dne zločinu do vynesení rozsudku byla delší než celé úsilí USA za druhé světové války v boji proti Japonsku, od přepadení Pearl Harboru 7.12.1941 až po Hirošimu a podepsání kapitulace na palubě Missouri v září 1945.
Do celou tu dobu střelec Hasan pobíral svůj důstojnický plat.
Soud vyhlásil rozsudek o jeho vině, nikoliv o druhu trestu. Pokud by to byl trest smrti, což by zřejmě byla Hasanova preference, mám obtíže s představou, že by k jeho vykonání někdy vůbec došlo. V Americe přece máme nekonečné množství odvolání, průtahů, procedurálních tahanic, s tučnou pomlázkou pro advokáty, to vše z kapes daňových poplatníků.
Bude Hasan nadále svůj plat inkasovat a že by dokonce přispěl na hrazení takových výloh? Nebylo by to porušováním jeho občanských práv?
- - -
Hasan se v listopadu 2009 zasloužil o třináct smrtí, Khalid Sheikh Mohammed v září 2001 o víc než tří tisíc. A jeho soud spolu dalšími obviněnými ještě neskončil. Doprovází ho - s notnou asistencí amerických obhájců - potupná šaráda průtahů, zesměšňování soudu, svědků, všeho možného. A soud blahovolně vyhovuje.- například požadavku číst jména všech obětí, jež se podařilo připravit o život.
V průběhu procesu obžalovaní si rozvinou kobereček a začnou se hlasitě modlit.
Nebo si z papíru vytvářejí šipky, namířit je do řad přítomné veřejnosti - hodně z nich pozůstalých, co z dálav přilétli do Guantanama, zúčastnit se tohoto tyjátru. Šipky připomínající letadla, jež se do mrakodrapů trefila. Obhajoba rovněž přišla s námitkou, že mezi personálem soudu jsou příslušnice ženského pohlaví nedostatečně zahalené, což uráží jemnocit háklivých teroristů. Další takové potupné provokace a soud nemíní zasáhnout, s provokatéry pořádně zatočit.
Příjemnou výjimkou z tak potupného pravidla je mi již deaktivovaná ex-advokátka Lynne Stewardová, někdejší obhájkyně slepého šejka Omara Abdel-Rahmana, který vyhlásil zatracující fatwu proti všem americkým nevěřícím psům a byl inspirací pro útok mrakodrapy WTC (World Trade Center), pro masakr turistů v Luxoru 1997. Pašovala do vězení svému klientovi zprávy, za což dostala desetiletý trest pobytu za mřížemi. Tam dnes dřepí, vůbec se jí to nelíbí. Výtečně svým esejem "No tears for Lynn Steward" (The Washington Times, 15.4.2013) zareagovala Michelle Malkin, kurážná publicistka filipínského původu: "Teď se domáhá soucitu, lékařského komfortu a svobody? To tedy ne! Ta si svou službou vražedným barbarům zajistila své lůžko v kriminále. A tam ať zajde."
Při jiné příležitosti se velmi vhodně vyjádřila k osudu chudáků, hladem na Guantanamu protestujících: "Let Them Starve: Gitmo Swindlers Strike Again." (The Washington Times, 15.7.2013). Spěchám vyjádřit souhlas s hlasy protestujícími proti nešetrnému až prý nelidskému způsobu, jímž jsou hladující krmeni. Umřít hladem je jejich právo a je naprosto nehumánní je o ně připravovat.
- - -
V těchto dnech došlo k dalšímu soudnímu rozhodnutí, jež vyvolalo značnou mediální pozornost: Bradley Manning, mladíček vojáček dost miniatrurní velikosti, shledán vinen zveřejněním obrovského (přes 300 000 stran) množství tajných materiálů, k podstatné škodě amerického státu a mnohých jedinců. Rekordní tento výkon ho v ultrapokrokových kruzích kalifornského Berkeley a Oaklandu povýšil mezi nejoslavovanější geroje. A teď dostal třicet či kolik roků basy.
Co dělat? Správná leninská otázka. Manning vymyslel něco unikátního: prohlásil se za ženu, není již Bradley, ale Chelsea. Jako takový či potenciálně taková se domáhá příslušného genitálního předělání a jeho advokát již prohlásil, že tuze bude bojovat za dosažení povinnosti státu, aby mu hradil všechny tyto finančně značné náklady.
Můj názor: svůj zločin spáchal v podobě mužské a jako takový byl odsouzen.
Manning, nynější ještě jakési masculinum, již požádal Obamu o amnestii, která v případě kladného vyřízení ho ale ochudí o právo nároku na náhradu výdajů s požadovanou femininizací.
Tak či onak, starosti tohoto druhu Češi nemají a budou jich snad i v budoucnosti ušetřeni. Se svými starostmi s Mosteckou uhelnou, úplatnými, zkorumpovanými nejen soudci, podvodnými nejen poslanci, si časem poradí. Snad poradí.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče