USA: Podivná, avšak málo překvapující počínání
Vhodné započít americkým vládním požadavkem "Kdokoliv z vás odmítne nebo nebude schopen prokázat stav svého občanství, obdrží zdarma pojištění, jež budou platit ti, kteří byli donuceni tak učinit z důvodu svého občanství." Tak nás informuje Ben Stein, ekonom, komentátor, s brilantním smyslem po humor a postřehnutí mocně se rozmáhajícího absurdna.
Bizarní iniciativy jak státu, tak jedinců, s důkladným dopadem mediálních zdrojů na uvažování společnosti, vytváření, přetváření hodnot a pseudohodnot. Máme po volbách, Amerika se nadále úspěšně polarizuje na ty platící a na ty inkasující. V současné době 10 % občanů v nejvyšší příjmové kategorii platí 71 % všech federálních daní, zatímco 47 % čili téměř polovina veřejnosti žádné daně neplatí. Ti inkasují všemožné příspěvky z peněz nikterak nadšených plátců.
Bývalému prezidentu Billu Clintonovi se podařilo snížit počet parazitů na polovinu. Nynější prezident dává přednost socio-ekonomické závislosti na státu - politiky ovšem populární. Podle průzkumů preferencí mezi Hispanics, převážně španělsky mluvícím etnikem, pouze 15 % respondentů dává přednost samostatnosti - jen ať se stát postará. Výtečná příležitost stát okrádat. Vozit se v mercedesu a ostentativně úpět kvůli svému nezřídka pofidérnímu strádání. Vyskytují se ale výjimky, kdy některý příjemce takové štědrosti se nežinýruje si libovat. Právě jsem četl prohlášení jedné takové šťastlivkyně: černoška, věk 28 roků, matka osmi dětí různých nepřítomných otců,, ročně od státu inkasuje 144 000 dolarů, což aby představovalo ekvivalent téměř tří milionů českých korun. Český daňový poplatník má příležitost s porovnáním k místním podmínkám šlechetnosti ve prospěch nijak příliš vděčného romského etnika.
Barack Husssein Obama je značné popularitě se těšící přerozdělovatel zdrojů z jiných kapes. V padesátých letech minulého století, kdy Amerika byla podstatně míň bohatá, neexistovaly food stamps - poukázky k nákupu potravin. SNAP (Supplemental Nutrition Assistance Program) v supermarketu předložit a s potřebným zbožím včetně fillet mignon steaků odejít. Obamovou zásluhou se zmnožily řady takto obdarovávaných : nyní již je každá sedmá rodina - celkem 47 milionů, toť počet celého Španělska. Dočítám se (Grassfire, alert@grassrootsaction.com), že s pomocí milionových odměn místním vládním úřadům, rovněž s propagací výhod SNAP v zahraničí, štědrý Obama každým dnem získává 11 269 nových příjemců a budoucích vděčných voličů.
(Týž zdroj informuje, že americké ministerstvo zemědělství, USDA, od roku 2004 bylo ve styku s mexickými vládními úřady 150x (sto padesát krát), s distribucí brožurky po tamějších konzulátech za účelem rozptylovat obavy, že inkasování poukázek SNAP z peněz amerických daňových poplatníků by ublížilo jejich budoucím šancím se stát americkými občany. Úspěšnost takové propagace potvrzuje zjištění, že 45,3 %, čili téměř polovina příjemců štědrého SNAP programu, se narodila v Mexiku, v kontrastu s pouhými 13,9 % v USA narozených občanů. Toto tvrzení tak nehorázné jsem ale neměl možnost si jinde ověřit.)
Zpět k rostoucí polarizaci Republikáni versus Demokraté, mohutný a již nesplatitelný dluh versus tzv. entitlement , oprávnění inkasovat ono množství požitků. Zatímco Republikáni zdůrazňují, že nynější prezident je odpovědný za víc dluhů než všichni jeho předchůdci dohromady. Demokraté jako například kongresman Steny H. Hoyer, stát Maryland, a ještě významnější kongresmanka Nancy Pelosi, Kalifornie, ujisťují, že bankrot vůbec nehrozí.
Kdo by si mohl přát takové řešení? Už téměř před pěti lety (NP, 30.10.2008) jsem se v textu s názvem Chytrá zkázonosná Cloward Piven strategie pokusil odpovědět na záměr "uspíšit pád kapitalismu zavalením jeho byrokracie nesplnitelnými požadavky, a tak dostat společnost do krize a hospodářského kolapsu", toť scénář dvou profesorů Kolumbijské univerzity - sociolog Richard Andrew Cloward a jeho manželka politoložka Frances Fox Piven, inspirováni knihou Rules for Radicals. Její autor, ultraradikál Saul Alinsky, poskytoval rady, jak účinně zasáhnout nepřítele (pluralistickou demokracii) do její Achillovy paty - aby dodržoval všechny své zákony, velkorysá pravidla do posledního puntíku a tím zavalit nenáviděný stát nezvládnutelným břemenem do takové míry, že zkolabuje.
- - -
Takové choutky by ovšem nebyly uskutečnitelné bez mohutné asistence mediálních zdrojů. Poslužme si nedávným příkladem Obamovy kampaně vítězného znovuzvolení: svůj slib o snížení státního dluhu o polovinu vyřešil jeho víc než zdvojnásobením, nezaměstnanost stále neúnosně vysoká. Tudíž se jeho strategie soustředila nikoliv na dosavadní patetický výkon, ale na demolici osobnosti svého oponenta Mitta Romneyho. s intenzivní negative campaign proti milionáři, bezcitnému, krutému atd. A to s podporou naprosté většiny všech medií. Téměř nikdo si netroufl zmínit o okolnostech, jež by Obamu diskvalifikovaly. Velevlivné zdroje New York Times či Washington Post se ani slovem nezmínily o Obamově opakovaném tvrzení, že během své kampaně navštíví všech 57 (padesát sedm) států. Každý jiný oponent by takovou trapnou nehoráznost nebyl přežil.
Máme po volbách, teď v roce 2013 vítěz pronesl tradiční projev k oběma komorám Kongresu (state-of-the-union address), po níž následovala neméně tradiční odpověď mluvčího opozice. Tím úkolem byl pověřen senátor Marco Rubio, mladistvý (nar.1971) syn kubánských uprchlíků, žádných milionářů, v Americe začínali od ničeho. Nepřátelská mediální kanonáda, úspěšná proti Romneymu by v tomto případě jaksi neobstála. Hledalo se jiné řešení, vbrzku nalezeno bylo. Rubio během své prezentace se totiž napil vody. Tak jak se mnoha řečníkům s jakoukoliv politickou orientací stává.
Televizní kolosy CNN, CBS, ABC, NBC zareagovaly okamžitě. Mezi nimi zejména vynikl MSNBC, jejichž žurnalistické počínání je porovnatelné s objektivitou Haló novin. Záběr senátora Rubio s vodou u hrdla opakován 144krát! Letterman, Leno, Steward, Colbert, snad všichni prominentní televizní vtipálkové se pustili do zesměňování senátora ha ha ha, kvůli počínání, jehož se u jiných politiků nikdy nepovšimli, neboť nebylo co k povšimnutí.
- - -
Pokrytecké měření nestejným metrem se stalo normou s dopadem tak notným, že už si ho konzument většinou ani nepovšimne. Uvedu tři příklady, k nimž v tomto únoru došlo během dvou týdnů.
Případ první: Soud ve státu Georgia, pachatel Nkosi Thandiwe, střelbou zasáhl tři bělošky proto, aby přiměl bělochy k odpovědnosti za kolonialismus, tak jak on pochopil během svých studií antropologie.¨
Případ druhý: Floyd Corkins u soudu ve Washingtonu, D.C., přiznal svou vinu, že zastřelil ozbrojeného strážce u Family Research Center jako protest proti tamějšímu negativnímu stanovisku k homosexuálním manželství.
Případ třetí: Christopher Dorner, policista v Los Angeles byl ze závažných důvodů propuštěn ze svého zaměstnání, a proto zavraždil několik osob včetně dcery policisty, který ho obhajoval, jakož i jejího snoubence. Zanechal po sobě dlouhý manifest, v němž se odvolával na své hodně levicové vzory.
Manifestu se dostalo značné podpory zejména z černošských řad, jak podrobně poznamenává Dennis Prager ve své stati "Support for Dorner is Troubling" (The Washington Times, 18.2.2012).
Vrah Dorner se dočkal sympatií z různých konců, nikde ale nejmenší náznak zmínky o jakési jeho levicové politické motivaci. Stejně tomu tak v případě střílejícího šílence jménem Jared Lee Loughner, který v Tucsonu, stát Arizona vážně zranil Gabby Giffordsovou, členku Kongresu ve Washingtonu, a usmrtil několik osob. Rovněž po sobě zanechal manifest, v němž citoval Marxe. Což nezabránílo nejen mluvčím SPLC (Southern Poverty Law Center), ale ani většině mediálních zdrojů, aby obvinily bývalou konzervativní guvernérku Sarah Palin z Aljašky, poněvadž jednou ukázala na mapu a užila slova "targeted".
- .¨- -
Rovněž podivným smyslem pro objektivní hodnocení reality se vyznamenává Harry Belafonte, někdejší zpěvácká celebrita tmavé pleti, netrpící nedostatkem zábran se politicky všelijak zviditelňovat. Například v roce 2006 byl členem delegace návštívivší venezuelského prezidenta Hugo Chaveze s ujistěním, že miliony Američanů podporují jeho revoluci. Při té příležitosti označil George W. Bushe, tehdejšího prezidenta USA, za "největšího teroristu světa".
Jinak se vyjadřuje o jeho nástupci v Bílém domě. Nedávno doporučil Obamovi, aby své kritiky uvěznil. ("Jediná věc, která Baracku Obamovi zbývá, je reagovat jako diktátor ve Třetím světě a strčit je do vězení," takto pravil v interview MSNBC Al Sharptonovi, prominentnímu černochu z povolání. Zdroj: Michael Thompson, "Belafonte Blasts 'White America' for Black Crimes, WND, 15.2.2013)
Nejstarší a nejprestižnější černošskou organizací je NAACP (National Association for the Advancement of Colored People). Je to forum, na němž herec Jaime Foxx prohlásil, že "černoši jsou ta nejvíc talentovaná rasa na světě". Letos 2013 se velké pocty (2013 NAACP Image Award) dostalo Harry Belafontovi. Ve své děkovací řeči obvinil bělošskou Ameriku, že bezcitně prolévá krev černošských dětí. Ani slovem se neobtěžoval zmínkou o skutečnosti, že černoši, oněch 13 % obyvatelstva USA, spáchají většinu (52 %) všech vražd, naprostou většinu (93 %) černošských obětí zabijí jejich rasoví soukmenovci. V Chicagu, Obamově politické bázi (2,7 mil.obyv.), počet násilných smrtí za poslední desetiletí byl vyšší než všechny ztráty Američanů v Afghánistánu). V období 2003-2011, ze tří čtvrtin obětí všech 4265 vražd byli černoši.. Rovněž stejným poměrem byli jeho pachateli .
Ovšem hlavními viníky jsou běloši, nejen dle slavného zpěváka Belafonteho. Uhodli jste správně.
Ano, podivná, avšak málo překvapivá počínání.
KONEC
----------------------------------------
Upozornění: V únoru 2013 vydalo nakladatelství Šulc-Švarc knihu Oty Ulče Malá doznání okresního soudce s podtitulem Výsledek nápadu Josefa Škvoreckého. Autor ji původně napsal anglicky (The Judge in a Communist State), The Times Literary Supplement ji velebily pro "anekdotickou lehkost, ale i dostatečnou dávku srozumitelnosti jak pro laika, tak pro odborníka, aby vychutnali sdělování pikantně kořeněné a občas i mrazivé." Leonard Shapiro, profesor na LSE (London School of Economics) ji chválí jako "unikát, jediný případ, že soudce z takového prostředí se dostal ven a o svých zkušenostech napsal." Josef Škvorecký v dopisu autorovi se vyjádřil takto: "Je to to, co jsem si od toho sliboval, solidní a přitom sranda, ten správný ton utahování si z toho nabubřele pompézního fenoménu, jenž se nazývá komunismus." Česká verze vyšla v Torontu jako v pořadí desátý výtvor nakladatelství 68 Publishers. Pár výtisků se podařilo do znormalizované klece propašovat. A nyní, po přemnoha letech, v domácím prostředí legálně vychází jako dokument hanebné doby, bez sebemenšího edičního zásahu, spolu s Úvodem a ještě delším Závěrem.
Neoficiální stránky Oty Ulče