Další kauza, které jsme v Čechách nevěnovali pozornost. Po prvních poplašných zprávách se potvrdilo, že novým ministrem obrany USA bude republikán (!) Chuck Hagel, bývalý senátor za Nebrasku, dnes předseda prezidentových zpravodajských poradců. Bude to oznámeno v pondělí, nebo úterý. Je to dobrá nebo špatná volba?
Z hlediska postoje USA ke klíčovým kauzám mezinárodních vztahů je to asi špatná volba. Hagel je znám svým odporem k sankcím proti Íránu a odmítáním jakýchkoli kroků proti íránské jaderné hrozbě. S Íránem by se mělo vyjednávat a vyjednávat. Už se to zkoušelo, u nás se o tom zase nepsalo, ale k ničemu to nevedlo. Mám na mysli mezinárodní konference velmocí s Íránem, které se konaly v Bagdádu a Moskvě v květnu a červnu 2012. Pamatuju se, že v klíčovém politickém pořadu naší republiky, Otázky VM, se v té době s obdivuhodnou tvrdošíjností řešila otázka nálepek na potravinách. Mají být spíše vzadu, nebo vepředu? Nevím, k čemu OVM došlo, ale s touto mediální politikou se jednou budeme divit. Proč krize? Proč válka? Nic jsme o tom neslyšeli...
Vrátím-li se k Hagelovi, druhý jeho problémový postoj je vstřícnost k Hamásu. I s ním by se mělo jednat. Tedy vyjednávat, jednat nikdy. Jedná-li Izrael, je to špatně.
Nepřekvapí, že Hagel je považován za nepřítele Izraele. V roce 1989, když předsedal USO (United Service Organisation), prosazoval prý zavření pobočky a přístavu USO v Haifě v Izraeli. Údajně prý tenkrát všem říkal: Ať si to platí židi sami. Jeden spolupracovník označil jeho tehdejší výroky za antisemitské. Během debaty vypátrala americká média jednoho izraelského admirála, který tvrdí, že Hagel byl k Izraeli velmi pozitivní, nikdy o Židech neřekl nic špatného a dobře se s ním spolupracovalo. Jenže těch projevů odporu vůči Izraeli je více. Hagel prý je znám tím, že odmítá dopisy od AIPAC, označuje ji za "židovskou lobby", která zřejmě ovládá americkou politiku, a jednoho republikánského senátora prý označil nepřeložitelnou slovní hříčkou "the f**king tool for AIPAC".
Vypadá to, že Hagel je zvláštní kombinací homofobie a islámofilie. V roce 1998 oponoval volbě Jamese Hormela velvyslancem v Lucembursku, protože prý je to gay. Vysloužil si tím kritiku od nevládní organizace Human Rights Campaign, která bojuje za práva sexuálních menšin.
V hodnocení Hagela tudíž nepředbíhejme. Pro narušení stereotypů je taky třeba dodat, že Hagel v mládí sloužil ve Vietnamu u pěchoty a vysloužil si řadu ocenění. Vzděláním je Hagel historik, ale k vysoké politice mu pomohl spíš jeho úspěch v podnikání. V 80. letech založil úspěšnou telekomunikační firmu. V roce 2002 volil coby senátor pro válku v Iráku, později se ale stal kritikem této války a změnil se v republikána, který podporuje demokratickou stranu.
Hagel je zvláštním případem republikána, který podporuje demokraty. Jen díky tomu ostatně dokázal v minulosti "přebrat" demokratické voliče. Proti jeho jmenování ministrem teď protestují především republikáni. V otázce mezinárodních vztahů je ale z různých zdrojů zřejmé, že Hagel je izolacionista. V klíčových kauzách je proti angažmá USA. Je to paradoxní výsledek vnitřního politického boje v USA, protože kdysi dávno byl izolacionismus programem George Bushe ml., ještě před jeho první volbou prezidentem. Tehdy se jeho izolacionistický program stal hlavním strašákem a hlavním heslem tehdejších nepřátel republikánů. Izraelský komentátor Amnon Lord to shrnul do stručného závěru: Izrael bude Íránu čelit sám.
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem