Po letech průtahů schválil americký Kongres tzv. zákon Magnitského, který zakazuje vstup do Spojených států oficiálním osobám z Ruské federace podezřelým z flagrantního porušování lidských práv.
Zákon byl pojmenován po Sergeji Magnitském, ruském právníkovi britské společnosti Hermitage, který odhalil korupční praktiky ruské věrchušky a byl za to usmrcen v cele předběžného zadržení. I přesto, že se projednávání normy zdálo být nekonečné, její náhlé přijetí zastihlo Rusko v nedbalkách. Počítalo totiž s tím, že ideově rozpolcený Kongres důležité normy zpravidla neschvaluje. Zprvu to tak vypadalo: Senát vypracoval vlastní verzi zákona, jež se nevztahovala jen na Rusko, ale na narušitele lidských práv obecně. To slibovalo nekonečné smírčí řízení mezi horní a dolní komorou parlamentu. Avšak lobbisté zastupující zájmy Číny vyvinuli horečnatou aktivitu a senátoři nakonec museli ustoupit.
Proti návrhu nakonec hlasovali 3 demokraté a 1 nezávislý. Administrativa Baracka Obamy, seč mohla, vzdorovala schválení zákona v jakékoli úpravě. Po jeho schválení však Bílý dům naznačil, že prezident zákon podepíše. I kdyby Obama využil svého práva veta, Kongres by ho snadno překonal – potřeboval by k tomu dvě třetiny hlasů v každé komoře, jenže zákon Magnitského byl schválen skoro jednomyslně. Jak prohlásil republikánský senátor Orrin Hatch – "potřebujeme tento zákon proto, abychom mohli látat díry politiky prezidenta Obamy."
Ve výsledku Bílý dům vydal šalamounské prohlášení, že prezident "se už nemůže dočkat příležitosti podepsat zákon o normalizaci obchodních vztahů s Ruskem a Moldávií" – právě do jeho textu je seznam Magnitského zapracován. Prezident pochválil Kongres za plodnou mezistranickou spolupráci a až v poslední větě stydlivě ujistil, že jeho vláda "bude i nadále spolupracovat s Kongresem ve věci podpory snah o svobodnou a demokratickou budoucnost Ruska." Pokud Obamova administrativa bude pracovat na těchto otázkách se stejnou vervou jako doposud, bojovníci za svobodu budou čekat na splnění slibů další 4 roky, do příštích voleb.
Zpráva o schválení zákona vyvolala mimořádně podrážděnou reakci Moskvy. Oficiální prohlášení ruského zamini označuje hlasování Senátu za "představení absurdního divadla, jež není ničím jiným než pomstou za zásadní a důslednou politiku Ruska na mezinárodní scéně." Směšné posuňky amerických zákonodárců prý vypadají žalostně. Pokud vypadají žalostně, proč tedy volilo Rusko tak hysterický tón a výrazivo vypůjčené z dob studené války?
Jako vždy v obdobných situacích autoři prohlášení prozrazují víc, než chtějí, když píší: "Každý stát beztak může zakázat vstup na své území komukoli dle vlastního uvážení a nepotřebuje k tomu žádné zákonodárné akty." A právě tady je zakopán pes. Americké konzuláty skutečně běžně odmítají poskytnout vstupní vízum obyčejným ruským občanům, aniž by se namáhaly vysvětlovat důvody svého rozhodnutí. Proti tomu ruské ministerstvo zahraničí nikdy nic nenamítá a nikdy nevyhrožuje svou tvrdou asymetrickou odpovědí. Reakce Kremlu je tak zběsilá právě proto, že novým zákonem budou citlivě dotčeny zájmy vládnoucí třídy Ruska, jejíž představitelé jsou si, jak známo, rovnější než obyčejní občané.
V září příštího roku Vladimir Putin hodlá navštívit Washington. Do té doby by už Moskva mohla schválit odvetné opatření a ohlásit seznam amerických úředních činitelů, pro Kreml nepřijatelných. Znamená to snad, že se na "antiseznam" Magnitského dostanou všichni kongresmani, kteří hlasovali pro zákon, plus prezident Obama, který by ho měl co nevidět podepsat? Tomu snad nevěří ani samotní autoři ruského prohlášení.
Ještě více než zákaz vstupu pění ruským úředníkům krev ustanovení zákona Magnitského, které předpokládá zabavování majetku narušitelům. Čistě teoreticky se proti tomu dá odvolat s odkazem na ústavu, která hlásá: "Nikdo nemůže být zbaven života, svobody nebo majetku bez zákonného soudního řízení." Jenže, jak tvrdí právníci, zdolat tuto překážku je takřka nemožné: zažalovat federální orgán sice lze, ale nejde v této věci zažalovat prezidenta. Ten má možnost z moci úřední vyškrtnout ze seznamu nežádoucích osob kohokoli, kdo se podle jeho názoru na něj dostal neprávem. Podle toho, jak často a vůči komu bude prezident Obama využívat této své výsady, poznáme záhy jeho pravé smýšlení.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6