Naprostá většina evropských států, ba naprostá většina členských států OSN podpořila další krok ke vzniku národního palestinského státu tak, jak si jej představují současní palestinští vůdci. Zvlášť evropské státy tím možná vypustily z lahve džina, kterého bude obtížné znovu uvěznit. Kdesi v Bruselu rovněž kohosi napadlo, že by nebylo od věci rovnou zakázat agresivním izraelským osadníkům vstup do naší příkladné Evropy.
Jako dvojsečná a pro proklamativně tolerantní budovatele spravedlivé Evropy mimořádně nebezpečná může být představa, že v některých případech je národní stát nejvyšší metou, cennější dokonce než mír a rozumná dohoda a klidná spolupráce. Jde-li o národní stát Palestinců, pak mezi kormidelníky nové Evropy ustupují do pozadí úvahy, že je žádoucí sprovodit ze světa veškeré zbytky národních států vysmívaných jako přežitek. Jednobarevný arabský palestinský stát bez židovského obyvatelstva je zřejmě žádoucím cílem, pokud je jeho vznik směřován proti zájmům Izraele. Potlačení národních států v Evropě je naopak žádoucím cílem, pokud podporuje zájmy úřednické lobby placené z evropských daní.
Jistě se naleznou odborníci schopní vypracovat rafinovaná stanoviska, proč nelze zájmy Palestinců a zájmy evropských národů ztotožňovat. Pro přesvědčení mnohých posluchačů však budou tyto vycizelované argumenty málo platné. Zjitřené nálady nespokojených lidí v evropských státech je stále obtížnější konejšit složitými úvahami a nepřesvědčivými apely. "Vaše řeč budiž ano, ano, ne, ne." Protestující davy nezaměstnané mládeže v mnoha zemích lze sotva uklidňovat rozsáhlými rozklady. Zneklidnělým lidem je zapotřebí poskytnout srozumitelná hesla, hesla téměř bojová.
Jaké jednoduché vysvětlení, které pochopí každý, aniž by do hloubky sledoval zákruty diplomacie a po večerech studoval politologické články, mají představitelé nové Evropy připraveno pro ty, kdo položí třeba tuto jednoduchou otázku: "V Izraeli žije mnoho Arabů, aniž by byli pronásledováni, zavíráni do vězení nebo vražděni. Proč nemá být dovoleno Židům postavit si na území, na něž si činí nárok Palestinci, obytné domy? Proč je pouhá přítomnost Židů důvodem k válce?"
Nasnadě je ovšem další jednoduchá otázka pro evropské elity horující pro integraci: "Proč by se měli Evropané na svém území stydět za názor, že nesouhlasí s tím, aby na jejich historickém území sídlilo stále více lidí přicházejících z blízkých i vzdálených končin světa, kteří si s sebou přinášejí nejpodivnější zvyky? Proč jsem zlý a hloupý zpátečník, když se mi nelíbí masivní pronikání arabské muslimské kultury do Evropy, ale proč jsem pokrokový bojovník za svobodu, když podporuji vyhnání židovských osadníků z míst, kde si postavili domy a žijí v nich se svými dětmi (dokonce i Izraelci mají děti, třebaže to světové televizní stanice neukazují)?" S jistou škodolibostí by se mi chtělo navrhnout palestinským představitelům odpověď vnucovanou Evropanům: "Buďte vděčni, že je váš život díky přistěhovalcům jaksi pestřejší a veselejší."
Osvobozený džin protiizraelských nálad ale hned tak nepřestane provokovat a jistě inspiruje další jednoduché otázky. V Evropě máme mnoho lidí, kteří si činí nárok na uznávání svébytnosti, kulturní i náboženské odlišnosti a vyžadují od zbytku společnosti toleranci a pochopení pro svou jinakost. Po mnoho generací si zachovávají svou odlišnost a dovolávají se práva na svobodný život podle vlastních představ a pravidel. Jestliže se smíříme s názorem, že Židé už pouhou přítomností na nějakém území provokují a znemožňují mírové soužití, neplatí podobná úvaha i pro přistěhovalce do Evropy? Jistě, lze tvrdit, že některé problematické menšiny v Evropě nemají vlastní stát nebo že třetí a čtvrtá generace potomků přistěhovalců do Evropy nemá skutečné vazby k původním zemím svých prarodičů. Kam tedy ale mají táhnout Židé?
S podobnými dotazy se budou evropské integrační elity zřejmě setkávat častěji a možná se jim bude stále hůř odpovídat, když budou muset ke své odpovědi připojit i zdůvodnění, proč nesouhlasí s mírem pro židovský stát. Jaké krátké a úderné odpovědi mají pro Evropany připraveny?