V předchozí části tohoto textu již byla zmínka o paralele s křesťanstvim v šestnáctém a sedmnáctém století, kdy se neblaze vyznamenalo svou bojovností a nesnášenlivostí, a nynějším počínáním islámu, s krvavým rozporem ve vlastních řadách (sunnité - šíité), s pogromy zasahujícími křesťany jinověrce v Egyptě, Indonésii, Nigérii, Pákistánu, Afghánistánu, Iráku a Etiopii.
Vrcholným cílem k ultimální potěše Alláha je ovšem globální kalifát, který bude zejména, ale nikoliv výlučně dosažen energickým rozmnožováním ve vlastních řadách.
K tomu přispěje počínání nemuslimských infidel, nevěřících psů, zákony a tradicí zkrocených restrikcemi, zákazy, příkazy, zvláštním zdaněním do rolí tzv. dhimmini, v předzvěsti oněch Untermenschen, podle představ, významnými muslimskými hodnostáři, imámy a ajatolláhy respektovaného velikána Hitlera Adolfa.
Součástí takové dhimmitude je ochota, podřízenost nestejnému metru, s výlučnými kritérii, odkazem na šarádu muslimské sensitivity, ultracitlivosti, neukonejšitelné sebeuctivějšími opakovanými omluvami.
Zda rozhořčení autentické či jen předstírané, nelze vždy snadno posoudit, na rozdíl od skutečnosti, že dovede účinně zapůsobit v kruzích, jimž je adresováno. Tvorové či netvorové, s gustem uřezávající hlavy svým jakkoliv nevinným obětem, aniž by byli postižení náznakem pochyb o správnosti svých doslova hrdlořezných iniciativ, dovedou však zareagovat záchvaty úzkosti, psychickou trýzní na zvěst, že někdo někde medvídkovi - dětské hračce - dal jméno Proroka. V bažení po pomstě za každou cenu ovšem nezáleží na oběti, její vině nebo nevině, však vlastně nemůže existovat nevinný nevěřící pes. Urputná, nemilosrdná pomstychtivost, krvežíznivost. Onu sensitivity - citlivost, háklivost, s exkluzivním oprávněním jakkoliv nehorázně řádit - vyjadřují čtyři písmena anglického slova RAGE ("hněv, vztek, zuřivost", tak překládá aglicko-český slovník).
Diana West, autorka, jejíž prozatím poslední kniha má příhodný titul The Death of the Grown-up: How America's Arrested Development is Bringing Down Western Civilization, uvádí příklady těchto organizovaných uragánů vášnivého rozhořčení se smrtelným dopadem:
2005 - Rage karikatura Mohammeda v dánské tiskovině. Vlny násilností v řadě zemí, bojkot, demonstrace, ničení, žhářství, víc než sto zabitých.
2006 - Rage papež Benedict XVI., který si troufl zmínit se o textu s datem před mnoha stoletími. Muslimové se rozběsnili, kostel shořel, italská jeptiška, věk 65, v Somálsku zavražděna.
2007 - Rage medvídek Teddy Bear. Třída dala medvídkovi jméno Mohammed, britský učitel byl odsouzen do vězení na 15 dní pro prohřešek "urážky náboženství", desítky tisíc Súdánců vyrazilo do ulic s urgentním požadavkem učiteli uříznout hlavu.
2008 - Rage "Fitna", jméno krátkého filmu spojeného s jménem kurážného holandského zákonodárce Geerta Wilderse. Muslimové v ulicích řádili, ničili, zapalovali, domáhali se trestního postihu pro zločin "urážky muslimů". Soud Wilderse osvobodil.
2011 - Rage Pastor Jones. Baptistický kazatel na Floridě předem oznámil zapálení kopie Koránu. Došlo k předpokládanému pozdvižení, v Afghánistánu přepadnuta OSN mise a zavražděno jejích sedm pracovníků.
2012 - Rage Quran Burning. Čtyři kopie koránu se vpisky pochytaných Talibánců k jejich vzájemné komunikaci, čímž tedy znesvěcených, pak nějakým nedopatřením vyřazených ke zničení. Americká dosud jakási supervelmoc se pokorně omluvila - hlavní velící generál, ministr obrany, prezident země, opakované omluvy, leč nic naplat. To nestačí, musí dojít k potrestání. Již došlo k zabití několika Američanů, počet obětí přibývá, rozvášněné davy nelze utišit, nikdo ze strany afghánského státu neshledává potřebu se omluvit za úmyslné zabíjení, aniž by někdo z americké strany by ji oficiálně požadoval. Čili přesné to počínání podřízenosti podle islámských předpokladů oné dhimmitude.
Jménem celosvětové Organizace spojených národů se vyjádřil její funkcionář Jan Kubis - jméno dost česky znějící: "Po prvním kroku profound ("hluboký, důkladný, pronikavý") omluvy musí dojít k druhému kroku - potrestání (disciplinary action). Pouze poté bude možné, aby international forces ("mezinárodní síly" doslova, zřejmě míněny všechny NATO jednotky) mohly říct 'Ano, s naší omluvou jsme to myslely doopravdy.' "
Mluvčí OSN, v perfektní roli onoho potupného slouhovského dhimmitude. Doufejme, že jeho jméno nemá s češstvím nic společného.
- - -
Jiným mezinárodním údem je INTERPOL (International Criminal Police Organization), nikoliv však policie v pravém slova smyslu, ale oficiálně pouze fungující jako " mezinárodní koordinující mechanismus pro národní policejní útvary". Jeho posláním je "respektovat lidská práva a právo svobody projevu a vyhýbat se náboženským a politickým případům".
Ne vždy se tak ale daří, jak může potvrdit saúdský novinář Hamza Kashgari, jenž zásluhou Interpolu možná ztratí svůj život. Na svém twitteru se totiž dopustil pošetilosti zapochybováním o dokonalosti proroka Mohammeda, čímž se dopustil dvou velmi závažných zločinů - blasphemy ("rouhání") a apostasy ("odpadlictví"). Naštěstí ze středověkého království, kde 13 000 jeho spoluobčanů podepsalo petici dožadující se jeho smrti, se mu podařilo upláchnout. Dorazil do Malajsie, kam už ale rovněž dorazila zpráva Interpolu o saúdském požadavku o jeho zatčení a vydání do rozkacené vlasti.
O jeho osudu jsem se dosud nedozvěděl. Tak či onak, Interpol nyní již věru posloužil zákonům šárii.
Již zmíněná Organizace islámské spolupráce (OIC) urputně prosazuje celosvětově trestní odpovědnost pro každého - mohamedána, mormona, pentakostalistu, ateistu - za jakýkoliv projev, který by mohl muslimy urazit. Jinými slovy, tento tzv. Istambul Process legitimizuje univerzální platnost šárii, a kdokoliv včetně zcela určitě autora těchto řádků pak může a měl by být postižen.
. Nechá si to svět líbit, bude se vůbec zajímat?
Posloužím příkladem donedávna ještě zcela nepředstavitelným.. Zdrojem je text s názvem "Penn Judge: Muslims Allowed to Attack People for Insulting Mohammad" (autor Mark Whittington, Yahoo! Contributor Network, 24.2.2012).
Mechanicsburg, stát Pennsylvánie, den s Halloween parade - procesím strašidel. V něm se vyskytly i dva ateisté, jeden z nich jako zombie Mohamed, druhý jako zombie Papež. Zatímco žádný katolik se nerozběsnil, jinak tomu v případě muslima jménem Talaag Elbayomy, který zaútočil na Ernie Perce, provinivšího se ateistického aktivistu.
Ten si to ale nenechal líbit a obrátil se k soudu. A nedobře pořídil. Soudce Mark Martin, takto veterán z války v Iráku a konvertita k islámu, žalobu zamítl s odůvodněním, že útočník, motivován svým náboženstvím a kulturou, musel zasáhnout, že skutečným pachatelem byl onen napadený provokatér. Ústavní záruky občanských svobod projevu, first amendment v háji, v němž šária, její platnost, se začíná zelenit.
Horší už by to snad nemohlo být.
Ale může, jistěže může - takto pesimista realista namítne.
KONEC
Neoficiální stránky Oty Ulče