aneb Na okraj jedné akce
Za oněch časů, kdy nadšení mládežníci pěli dumky o Velikém Stalinovi a šibenice těžkly nepřáteli lidu, jsem rozmlouval s moudrým, života zkušeným pánem. Vyjevil jsem mu svou nechuť k marxismu, co nám jej tehdy ve škole horem dolem vnucovali: "Ani mě nenapadne učit se takové blbosti!" "To ale neděláte dobře, mladý muži," odvětil. "Kdo chce něčemu odporovat, měl by o tom vědět co nejvíc." Zapsal jsem si to poučení za uši a mám je tam zapsané podnes.
Přihodilo se totiž nedávno, že německá úřední místa, k projevům islámské pravověrnosti ohleduplná až přespříliš, najednou jako by procitla ze sna: "Základy liberální demokracie jsou ohroženy!" udeřil ve varovný buben mluvčí Spolkového úřadu pro ochranu ústavy. Co tak strašného se stalo… inu, vzaly si do hlavy saláfistické spolky (pro začátečníky v tomto oboru: saláfismus = radikální hnutí, vycházející z doslovného znění koránu), že přesvědčí německý lid o pravdě učení Prorokova rozdáváním řečené knihy zdarma. Nedosti na tom, varovalo hned vzápětí německé ministerstvo vnitra před videokazetami, vyhrožujícími pomstou novinářům, kteří by se odvážili referovat o zmíněné akci negativně.
Inu, co si milé ouřady nekonečnou shovívavostí vypěstovaly, to teď mají, inšalláh, chtělo by se zapošklebovat, kdyby to nebylo protismyslné. Co je na tom, k čertu, tak zlého, že ti dobří hoši v bílých hábitech rozdávají po ulicích korán? Ještě metál za tu zásluhu by jim patřil, tak pravím! A ne zdarma rozdávat, ale pětku navrch by měl každý zájemce spolu s koránem obdržet; a kdyby na to nestačily saláfistické fondy, ať tu outratu zatáhne ministerstvo financí, beztak rozdávačné až hrůza. Ne pětka, nýbrž stovka eur by pak náležela každému, kdo před odbornou komisí složí zkoušku ze znalosti koránu, aby dokázal, že jej nejen od saláfistů přijal, strčil doma do poličky a víc se na něj nepodíval, nýbrž i prostudoval. Je nedostatkem debaty o islámu, že o něm kdekdo mluví, píše a rozumy rozdává, přitom o něm dohromady houby ví a z neznalosti zaměňuje skutečnost za iluze.
"Islám je náboženstvím míru," čítám někde každou chvíli. "Islám nemá nic společného s islamismem," reagují pobouřeně zastánci multikulturní rovnosti, viděl-li by náhodou někdo takovou souvislost. Ještě jiní jistou souvislost připouštějí, zdůrazňují však, že k násilí inklinující islamisté činí mezi muslimy pouze nepatrné procento, kdežto všichni ostatní jsou lidé rozumní, džihádnické běsnění neschvalující. Jojo, také bolševik míval hubu plnou míru, není-liž pravda, dobývaje přitom jednu zemi za druhou. Islám, co nemá nic společného s islamismem, přirovnávají zlolajné huby k alkoholu, co taky nemá nic společného s alkoholismem; třetí argument však má něco do sebe a stojí za rozvedení. Vskutku se muslimové naprostou většinou neúčastní džihádnických aktivit, a vskutku jsou náboženští radikálové jen menšinou v islámské společnosti. Jestli nepatrnou… přijde na to, kam položíme hranici nepatrnosti. Německé bezpečnostní orgány například odhadují podíl do krajnosti věřících muslimů na 36 %, z toho původem ze severní Afriky 47 %, z Íránu 10 %, z Turecka někde uprostřed mezi oběma hodnotami. Naopak nábožensky vlažných až indiferentních má být 54 % německých Íránců a 16 % Turků. Nápadný podíl světsky smýšlejících Íránců… nu, nedivil bych se, kdyby měli třiceti let ajatolláhovského blázince plné zuby. Ještě spíš však jsou němečtí Íránci na rozdíl od jiných lidé převážně inteligentní a vzdělaní, jež vyslal svého času nebožtík šáh do Evropy na studia, a oni už tam zůstali. Sám jsem byl několikrát v péči lékaře původem z Íránu; kdyby takoví chěli být všichni… Ale nejsou. K doplnění uveďme další údaj z téhož zdroje: v Německu působí 29 islamistických organizací celostátního dosahu s 31 370 příslušníky, o drobnějších skupinkách nemluvě. Je tedy ta nepatrnost dosti patrná.
Nemalujme si, co není. Nevykládejme si mlčení muslimské většiny jako nesouhlas a vůbec už ne jako příklon k hodnotám demokratického Západu. Byl by popřením všeho, čím žije a na čem staví svou existenci islám; byl by odpadlictvím, jež zákon koránu káže trestat smrtí. Jsou známa jména těch, kteří pro sebe ten důsledek vyvodili, je jich ale hrstka a musí se skrývat před pomstou. Pro všechny ostatní jedinou pravdou světa i zásvětí je pravda koránu; a nutno vědět, že nikoli vlažný, umírněný či relativizující názor v něm nachází potvrzení, nýbrž názor radikální, k našim hodnotám v příkrém rozporu stojící. Čímž se dostáváme zpátky k rozdávání koránu saláfistickými horlivci. Vezměme si od nich jeden a čtěme:
"Až uplynou posvátné měsíce, zabíjejte modloslužebníky, kdekoliv je najdete, zajímejte je, obléhejte je a chystejte proti nim všemožné nástrahy!" (súra Pokání, verš 5). Ejhle náboženství míru, dušičky důvěřivé!
K témuž: "Bojujte proti těm, kdož nevěří v Boha a v den poslední a nezakazují to, co zakázal Bůh a jeho posel, a kteří neuctívají náboženství pravdy… dokud nedají poplatek přímo vlastní rukou, jsouce poníženi!" (súra Pokání, verš 29).
Jakož i: "A Bůh věru koupil od věřících jejich osoby i jejich majetky s tím, že jim budou dány zahrady (rozumějme ráj). A oni bojují na cestě Boží – zabíjejí, a jsou zabíjeni. A to je slib Jeho pravdivý… a kdo věrněji dodržuje slib svůj nežli Bůh?" (súra Pokání, verš 112).
"A jestliže se vám nevzdají na milost… tedy je chyťte a zabijte, kdekoliv je naleznete! A nad těmito vám dáváme pravomoc zřetelnou." (súra Ženy, verš 93)
"A odměnou těch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a šířili na zemi pohoršení, bude věru to, že budou zabiti nebo ukřižováni či budou jim useknuty pravé ruce a levé nohy anebo budou ze země vyhnáni. A těm dostane se hanby na tomto světě, zatímco na onom světě je očekává trest nesmírný, kromě těch, kteří se kajícně obrátí, než nad nimi získáte moc. A vězte, že Bůh je odpouštějící, slitovný." (súra Prostřeného stolu, verše 37-38) Fuj tajbl, abych se nerouhal. Ještě že je Bůh tak velice odpouštějící a slitovný.
"Vy, kteří věříte! Neberte si židy ani křesťany jako přátele, neboť oni jsou si přáteli jedni druhým. Kdokoliv z vás se s nimi spřátelí, ten stane se jedním z nich, a Bůh věru nepovede lid nespravedlivý." (súra Prostřeného stolu, verš 56). "A uvrhli jsme mezi ně nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání…" (tamtéž). Inu, není nad toleranci.
"Vy, kteří věříte! Když se na pochodu střetnete s nevěřícími, neobracejte se k nim zády! A kdokoliv se k nim v ten den obrátí zády… uvalí na sebe hněv Boží a útulkem jeho se stane peklo…" Přerušuji v tomto místě citaci, neboť následující úryvek stojí za povšimnutí. Obsahuje skutečnost, s níž musíme počítat, kdykoli je řeč o islámu: muslim nekoná z vlastního rozhodnutí, ničím není vinen a nenese za nic zodpovědnost, nejsa víc než nástrojem v rukou božích. "Nejste to vy, kdo je zabili, ale Bůh zabil; nevrhals ty, když jsi vrhal (kopí), nýbrž byl to Bůh, kdo vrhal, aby vyzkoušel věřící zkouškou dobrou…" (súra Pavouk, verše 15-17) Jak pohodlné!
" A nepokládej ty, kteří na stezce Boží byli zabiti, za mrtvé! Naopak, oni živí jsou a Pána svého odměnu užívají, a radují se z toho, co Bůh jim z přízně Své uštědřil…" (súra ´Imránova rodu, verše 169-170)
"A když se střetnete s nevěřícími, srážejte jim hlavy, a až jim způsobíte úplnou porážku, pevně je spoutejte!" (súra Muhammad, verš 4.) Nejsem, prosím, velkým zastáncem nastavování druhé tváře, k němuž vyzývá slovo Evangelia; obrana proti násilí je zásada rozumná a nezbytná. Co ale zaznívá z citovaných súr, není obrana, nýbrž útok, dobyvačnost, nenávist. To kdyby někdo začal říkat – nojo, oni křesťané taky byli pěkní ptáčci. Byli; ale byli ptáčci v rozporu se svým učením. Následovníci Prorokovi v souhlasu.
"Neochabujte a nevybízejte k míru, když máte převahu!" (tamtéž, verš 37.) To pro dobráčky, kteří si myslí, že se na islámu dá něco vykonferencovat.
"On je ten, jenž vyslal posla Svého se správným vedením a náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími jinými…" (súra Pokání, verš 33.) A máme vymalováno, křesťánkové. I kdybychom si obě nohy za krk dali, stejně jest souzeno, aby zazářil půlměsíc na mešitě svatovítské.
A aby z toho dámy taky něco měly: "Muži zaujímají postavení nad ženami proto, že Bůh dal přednost jedněm z vás před druhými. A ctnostné ženy jsou pokorně oddány a střeží skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střežit. A ty, jejichž neposlušnosti se obáváte, varujte je, vykažte jim místa na spaní a bijte je! A Bůh věru je vznešený, veliký." (súra Ženy, verš 38.)
Což, tuším, by na ukázku mohlo stačit. Nechme iluzí, není žádná umírněná forma islámu. Neměřme všechno metrem našich hodnot rovnosti, humanity, demokracie a jiných takových věcí, jsou místa, kde neplatí. Myšlení islámské civilizace je jiné, z jiných podmínek vzešlé, nenarážejme je na kopyto západního skepticismu, pro nějž jsou svatá písma zaprášeným náboženským folklorem, v lepším případě sbírkou mravoučných podobenství, jež lze dle vlastního uvážení brát či nebrat vážně. Kdo je na pochybách, nechť se zeptá kteréhokoliv muslima, i nejumírněnějšího, jak smýšlí o poselství Muhammadovu. Ovšemže je závazné, naprosto a bez výjimek, odpoví. Ovšemže z něj nelze vypustit jedinou súru, jediný verš, jediné písmeno, byť jakkoli za vlasy přitaženě zní našemu sluchu.
Německé orgány se obávají, aby bezplatné rozdávání koránu nepřivodilo mezi mládeží vlnu konverzí. Tomu chci odporovat: kdo má takové sklony, konvertuje i bez koránu. Důkladné studium té knihy je naopkak jediný způsob, jak mladého troubu od konverze odvrátit. Ostatně nejde o nic nového. Odjakživa působí radikální nauky svůdnou přitažlivostí na dušičky mladistvé, nezralé, ne že by je v tu ránu osvítil blesk božské Pravdy, ale že je to vzrušující. Že jeden vypadá s něčím hodně výstředním zajímavě, že holky koukají a tatínkové se zlobí. Už v minulosti se mladí troubové z týchž pohnutek přikláněli tu k bakuninovskému anarchismu, tu k hitlerovkému nacionálnímu socialismu, tu zase k socialismu stalinskému, k che-guevarismu, k maoismu, no a teď zrovna je v módě islám. A bůhví k čemu se budou přiklánět zítra, jelikož svět se mění, ale puberta jako skála pevná jest. Snad by pomohlo nebrat telecí názory chlapečků a děvčátek tak smrtelně vážně, spíš je hlídat, aby nevyvedli nějakou koninu. Počkat, až názor bude opravdu názorem a ne nakukaností, což se u mladíků začíná dostavovat tak po pětadvacítce, i když také ne u všech; o dívkách bych se zdržel soudu. Osobám dospělejším lze doporučit co nejdůtklivěji – čtěme korán! Je to, pravda, lektura dost nesouvislá až chaotická, místy naivní, drobet směšná, stálým opakováním téhož otravná, sama sobě odporující, ale zatněme zuby a čtěme! Jen tak se uchráníme omylů z neznalosti, jen tak opravdu poznáme, co se na nás chystá.
Chci na závěr zdůraznit, že nejsem nepřítelem islámu, pakli by předešlé řádky vzbuzovaly takový dojem. Islámské společnosti si zachovaly mnoho hodnot, z nichž bychom si my na Západě mohli skývičku odkrojit: rodinnou soudržnost, pevný řád, úctu a kázeň na rozdíl od nekázně a libovůle, jak bývá často u nás chápán pojem "svoboda". Poznal jsem z vlastní zkušenosti – hned to spočítám – jedenáct muslimských zemí plus muslimské menšiny v Indii, v Izraeli i jinde; a rád potvrdím, že tamní muslimové jsou vesměs lidé přátelští, čestní, pohostinní, v poměru k majetku bližního neúchylně poctiví, třebaže do politických debat se s nimi raději nepouštím. Zároveň je nutno vzít na vědomí prvky jiné, našemu západnímu vkusu méně přijatelné: islámské výlučnictví, přesvědčení o předurčenosti ke konečnému ovládnutí světa, i všelijaké krutosti a nechutnosti, jak je čtenář nalezl ve výše citovaných výňatcích. Můžeme mít pro muslimy porozumění, není-li překročena hranice pokrytectví; můžeme se snažit o obroušení hran, ale nejsme jako oni a vzhledem ke geneticky zakotveným vlastnostem ani být nemůžeme. Čím dřív a důkladněji si to uvědomíme, tím lépe pro nás i pro muslimy.
Hannover, 26. května 2012