Jsem přesvědčen, že můj hlas pro presidenta Obamu byl tou nejlepší volbou!
Před nějakým časem jsem si v nějaké "diskusi" přečetl příspěvek čtenáře, který kategoricky prohlásil, že zde (tedy míněno v České republice) máme svých problémů dost, a doporučil nám, bývalým exulantům, které události už dávno minulé zavály daleko za Atlantik, ať si je řeší TAM a neotravují tím ZDE. Vím, že náš Neviditelný pes je otevřen všem, čtenářům a dopisovatelům na celém světě, ale přesto jsem se vždy zdráhal psát o událostech a problémech týkajících se občanů USA. Myslím si ale, že v dnešním moderním světě, a je to potvrzováno stále a velmi často, situace v USA ovlivňuje velkou mírou mnohé, co se děje v Evropě a nejen tam. A tak jsem se rozhodl reagovat na sérii článků o nynějším presidentu USA.
Hned po jeho zvolení byl zde nazván "mesiášem" , samozřejmě s dávkou ironie a snahou zesměšnit tu ne moc velkou nadpoloviční většinu amerických občanů, kteří Obamu volili v naději, že se mu podaří zemi vyhrabat z hloubky neuvěřitelného marasmu. Agendě, kterou zdědil, dominovala tragedie dvou nešťastných válek s tisíci padlých a zmrzačených Američanů, rostoucí nezaměstnanost a hrozivý deficit a zadluženost. "Hrozinkou na dortu" byla ztráta prestiže a popularity na fóru mezinárodní politiky.
Bylo třeba velké politické odvahy a odhodlanosti zastavit proces krachujících podniků a bank, pokusit se o zvrat bankrotů a ztrát "Amerického snu" vlastnit svůj dům, své bydlení. Tisícům občanů, kteří se po ztrátě zaměstnání dostali do platební neschopnosti, nezbývalo než opustit domky a banky tak získaly majetky, které nemá kdo koupit. Čtenář jen s troškou pojmu objektivity si jistě uvědomí rozsah této ekonomické kalamity a uzná nesmírnou obtížnost její nápravy.
President Obama je prvním, který se odhodlaně pustil do reformy zdravotního pojištění, o které se doposud jen mluvilo (v Čechách by se řeklo "kecalo") pokud vím, nejméně od roku 1969, kdy jsem začal zapouštět kořeny v této obdivuhodné zemi. Všechny pokusy doposud ztroskotaly a teprve teď se podařilo prosadit, protlačit změny, i když zdaleka ne takové, jaké by byly záhodné a jaké jsou v moderních společnostech běžné a normální. Demokratům v kongresu se po dlouhých průtazích a kompromisech podařilo odsouhlasit aspoň několik důležitých změn, a to bez jediného hlasu republikánských oponentů. Je toho mnohem více, ale já považuji za hlavní aspoň toto: Pojišťovna nesmí odmítnout pojistit občana s již existující nemocí (preexisting condittion). Doposud člověk, který ztratil pojištění na př. ztrátou zaměstnání a byl už v tuto dobu nemocen, nenašel pojišťovnu, která by ho vzala pod křídlo. Pro mnoho takových nešťastníků to bylo katastrofické.
Další velmi důležitou položkou je zákon o mandatorním pojištění. I to je zcela běžné a logické snad v celém civilizovaném světě. Každý občan musí být pojištěn. Pro normálně myslícího člověka, mezi které se počítám, bylo šokující zjištění, že republikáni požádali Nejvyšší soud (Supreme court) o prohlášení "neústavnosti" tohoto zákona. Normálně myslící člověk má jistě představu o Nejvyšším soudu jako o absolutně nepolitické instituci. Bohužel, není tomu tak, jak se už několikrát ukázalo. Devět jeho členů, kteří jsou neodvolatelně,doživotně, a tedy jen příležitostně jmenováni presidentem, jsou velmi zřetelně orientováni a rozděleni na, jak se zde říká, liberály a konservativce, což znamená v praxi na demokraty a republikány. Už delší dobu je to 4 ku 5 ve prospěch republikánů. A tak se stalo, že když ve volbách v r. 2004 G.W. Bush požádal tyto soudce o zákrok v procesu kontroly počtu hlasů v rozhodujícím státě Florida, soud přikázal zastavit přepočítávání a kontrolu volebních lístků, když se ukazovalo, že Bush patrně nebude podruhé zvolen. V momentě zákazu již byl rozdíl pouhých 121 hlasů s tendencí jdoucí pomalu ale jistě do mínusu. Takže od té doby se povídá, že G.W. Bushe "zvolil" tehdy Nejvyšší soud.
O povinném pojišťění občanů bude vynesen rozhodující rozsudek někdy v červnu. Zatím byly uveřejněny pouze "útržky" z rozpravy. Argumentem konservativců je, že stát (vláda) nemá (nesmí) mít právo nařizovat občanům zakoupení produktů, čímž je podle nich i zdravotní pojištění. Jeden ze slavných soudců prohlásil, a je to zdokumentováno, že kdyby byl tento zákon ponechán v platnosti, vláda by si mohla vzpomenout (precedent) kdykoliv v budoucnu nařídit, aby občané povinně kupovali třeba brokolici! Vypadá to, že tento nejslavnější konservativec všech konservativců má v hlavě brokolici! Vím a setkal jsem se s lidmi, kteří nebyli a nejsou pojištěni. Jeden např. přišel do USA v roce 1952 a se čtyřmi dětmi nikdy neměl pojištění. Řekl mi kdysi, když jsem mu namítal, že já jsem nikdy nenechal svou rodinu nepojištěnou, kolik za ta léta ušetřil peněz. Tak to je pravda. Já naopak jsem za své první pojištění v roce 1969 platil pro čtyřčlennou rodinu 57 dolarů a v roce 1997, než jsem šel do důchodu, už to bylo 580 dolarů - jen pro dva. To tedy měsíčně! Takže pokud by se uvážil nějaký průměr, zaplatil jsem nějakých 175 000 dolarů. Odhaduji, že za nějaké ty nemoci a operace jsme stáli pojišťovny možná polovinu. Ale je třeba uvažovat tak, že je mnoho nešťastníků, kteří onemocní, někdy až tragicky či katastroficky, a tu je vidět smysl pojištění. Faktem je skutečnost, že podle zákona musí být každý ošetřen, tedy i ten bez pojištění! Tedy nezodpovědný člověk, který takto šetří, je po ztrátě majetku a mnohdy všeho, co za celý život nahospodařil, ošetřen či léčen z fondů, které zdravotnické instituce nashromáždí z pojistného těch svědomitých. Ne, schválená reforma není v tom rozsahu, čím měla být, ale říká se - zaplať pánbůh za to - aspoň to!
Vyčíslit vše dobré, co se podařilo Obamově vládě uskutečnit, by nebyl problém, ale zabralo by to mnoho místa. Mám výčet těchto positivních věcí. Do konce loňského roku jich bylo 97. Ale nemějte mě, prosím, za naivku, samozřejmě že oponenti najdou řadu argumentů dokazujících či proklamujících neúspěchy a všechna ta negativa. Však jste něco z toho měli možnost číst i zde, na Neviditelném psu. Deficit, zadluženost, nezaměstnanost, ceny pohonných hmot, možná i velký počet tornád na Středozápadě USA a přemíra dešťů. Navíc je tento president vlastně prokazatelně nelegitimní, držen v úřadě jakousi nadpřirozenou silou. Vždyť už bylo řečeno, je to mesiáš! (Ale mesiáš se přece nerodí na zemi, tedy nemůže mít nefalšovaný rodný list! Mesiáš sestoupil z nebe!)
Článek, na který reaguji, má v podtitulku "Pro ty, kteří Obamu volili, není teď příjemné přiznat si svůj omyl". Myslím, že by bylo proti přírodě, kdyby přiznání omylu způsobilo příjemný pocit. Četl jsem, že se řada demokratů, tedy občanů, kteří Obamu volili v dobré víře a naději v nápravu následků předešlé administrativy (tedy vládnutí pres. Bushe), bylo zklamáno, ale ne svou volbou, ale tím, jak president Obama ustoupil tlaku republikánů a nedržel se všech slibů, pro které byl zvolen. Já to vnímám jako normální a v tak složité politické a ekonomické situaci to je běžné a nutné. V dobré demokracii, jak ji zde, v USA, vnímám, jsou kompromisy nevyhnutelné. Neměl bych vůbec problém přiznat svůj omyl, ale jsem přesvědčen, že můj hlas pro presidenta Obamu byl tou nejlepší volbou!
Psáno v oregonském Portlandu