VZPOMÍNKA: Prohrabávání se životem v prostorné krabici

Josef Škvorecký

Teď po smrti Josefa Škvoreckého jsem se stal příjemcem nejednoho požadavku o tu kterou informaci, dokumentaci, o obrázky z doby víc než čtyřicetiletého kamarádství, z návštěv u nich v Torontu a jejich u nás v Binghamtonu nebo společně na Floridě, o podílení se na práci nakladatelství 68 Publishers a časopisu Západ. Ve veliké krabici korespondence, všemožných memorábilií je napěchováno.

Třeba program Josefovy přednášky "State and Culture in Czechoslovakia" 16. dubna 1971 na naší univerzitě, sponzorem Department of Cinema, s promítáním filmu Farářův konec.

Citáty z dopisů (zde vždy kurzivou) 27.2.1973: "Milý Oto, rukopis už došel před týdnem, jsi fakt pečlivka.... Domů od vás jsme jeli jako ve snu, Pepík žije v pocitu, že jsme si uřízli pěknou ostudu, já taky, ale ne moc, neb jsem už stejně profláknutá. Ale bylo to u vás moc prima, opravdu. Brejle nehledejte, byly v aktovce, a stejně má Pepík už jiný. Já se točím jak vrtule, ouřady mě ždímaj na poplatcích, bože, co já slabá dívčina, co si počít mám. Nevíš o nějakém penězokazeckém doupěti? Líbám vás všecky a napište. Zdena."

12.12.1978. "...Mám k Tobě prosbu. Cestou do Kalifornie jsem v letadle našel nabídku na sexy minibikiny, a protože moje dvě příbuzné mě neustále otravujou žádostma o různé svršky, rozhodl jsem se koupit jim tyhle maličké, aby měly vztek, protože v Praze se v tom asi neodváží na plovárnu. ...Nech to zatím u sebe, vyzdvihnu si, až k Vám po Novém roce přijedem. Tvůj Pepík."

Škvorečtí a Ulčovi

23.7.1981, Oznámení čtenářům, že vypukla poštovní stávka, potrvá aspoň půl roku a nakladatelství je právě uprostřed rozesílání nové produkce. "Stávka nás těžce poškozuje. S knihami musíme jezdit do Buffala a platit tzv. brokera, kteeý sice mnoho neudělá, ale zato vybírá nehorázný poplatek. Do Buffala jezdíme sami, ztrácíme čas, peníze i energii. Naše torontská adresa je, obáváme se, na dlouhou dobu němá." Náhradní teď adresa v USA. Takovéhle starosti.

18.12.1982, anglicky natištěná pozvánka k oslavám desátého výročí nakladatelství, s rozkošnou kresbou mnichovského Ivana Steigera, podepsáni Zdena Salivarová (Manager), Josef Škvorecký (Editor), Jůlinka (Stamp-licker, ret.) - toť kočička, v pověření olizovačky známek, v důchodu.

3.7.1984, Dlouhý dopis od Zdeny, s tímto P.S. "Posledního ocenění mé práce se mi dostalo telefonem: Mrs.Škvorecká? Ano. Já vám to musím říct, vy píčo, vy ste taková kráva nedojená, vy píčo, vy byste mohla tomu čochtanovi leda kouřít péro, vy krávo a né ho vydávat...." Hulvát pokračoval, Zdena k tomu dodala: "Této pochvaly se mi dostalo v sobotu v osm večer na mém pracovišti. Byla jsem tam sama a trochu mi tlouklo srdce."

Nezištná práce pro národ, dobré činy nezřídka jsou trestány.

Škvorečtí a Ota Ulč junior

12.8.1984, vřelý dopis s vlídnými komentáři z Universidade Federal da Bahia, dík za zaslání časopisu Západ, velebení článku autorky Vladimíry Burke, což byl Josefův oblíbený pseudonym, a též mého povídání o Číně, s objednávkou nových knih 68 Publishers. Podepsána Bohumila Araujo Pro-Reitoria de Pesquisa e Pos-Graduacao-UFBA, Salvador, Bahia, Brasil.

(V Západu , v rubrice ohlasů čtenářů jsme též otiskli tuto mně adresovanou lichotku: "Jazykový 'fajnšmekr'. Čeština, jak ji rozmanitě deformuje Ota Ulč, je pro mne nesnesitelná. Mám s tím potíže, neboť se vždy dohaduji, zda je to vlivem ruštiny nebo čínštiny. Asi čínštiny, neboť reportáž z jižní Číny byla pro mne jazykově zcela nepřijatelná. Moje čínská žena mluví lépe česky než Ota Ulč, který asi ve svém potvoření rodného jazyka vidí něco zajímavého......" Podepsán Jiří Stárek, Rakousko)

24.8.1986, Josefův dopis: "Zjistil jsem, že za na naší nepřítomnosti si někdo "vypůjčil" řadu mých desek. Musel to být někdo, kdo dost rozumí muzice, protože si vybíral hrozinky, těžce se shánějí. Tak bych byl moc vděčen, kdybys Ty nebo Priscilla jste se mohli stavit v nějakém místním gramokšeftě a podívat se , zda je tam náhodou nemají. Jde zejména o.... (zejména Duke Ellington a Emilio Caceres).

Wlliam and Mary Magazine, Summer 1989, anglický text o štědrosti dvou českých uprchlíků z roku 1954 (Frank a Jaroslava Shatz) , kteří věnovali půl milionu dolarů pro program Writer in Residence na výtečné William and Mary College.

Josef Škvorecký a Ulčovi

To již ale byla doba blížícího se listopadového sametového kotermelce a my se ocitli v situaci úspěšných misionářů, jimž se dílo povedlo, čímž oni ztratili svou užitečnost. Josef to viděl líp než my ostatní. 27.4.1991 mi napsal: "Západ v Československu bude určitě dizástr. Vybral by sis Západ, kdybys tam žil, a moh si taky za trošku víc peněz vybrat Playboy?" 22.7.1991 jeho další dopis na totéž téma: "Pokladna se rychle vyprázdňuje, objednávky jsou nesrovnatelně nižší než dřív - nejvíce dosáhl Kundera Nesmrtelnost 420 výtisků - odpadli dealeři až na malinké zbytky, jako je Panzner v Chicagu, který objednává tak 3-4 výtisky a odpadl Dr. Brzorád z International Library Centre, hlavní pašovatel, který bral až 200 výtisků. Čili celý ročník bude silně ztrátový, což snad utáhneme z akumulovaného kapitálu, ale není to tak docela jisté."

V krabici jsou materiály z Benefice 68 Publishers, v roce 1982, kdy se sešlo tisíc zájemců, zúčastnily se celebrity jako Arthur Miller či Kurt Vonnegut., fotky, s Josefem dujícím na saxofon, on kmotr s naším potomkem kmotřencem a se Zdenou, u toho nápis "Kruťas Čas", posléze my všichni odění do čínského hedvábí.

Nakonec neodolám se zmínit o anketě, kterou rozhlasová stanice Svobodná Evropa - Radio Free Europe uspořádala k 1. lednu 1985. Mistr Josef dostal 33 otázek, tady jich několik s odpověďmi dávám k dispozici. Ty snad o něm dost poví těm, kteří neměli příležitost ho blíž poznat.

Zdena Salivarová a Ota Ulč junior

RFE: Co by pro vás bylo největší neštěstí?

JŠ: Kdyby mi utekla moje žena Zdena.

RFE: Co je pro vás dokonalé pozemské štěstí?

JŠ: Když mi jde psaní.

RFE: Vaši nejoblíbenější hudební skladatelé?

JŠ: Duke Ellington, Dvořák

RFE: Vaše nejmilejší ctnost?

JŠ: Schopnost odpouštět.

RFE: Čím zse zabýváte nejraději?¨

JŠ: Psaním a pitím.

RFE: Kdybyste nebyl tím, čím jste, jaké povolání byste si rád zvolil?

JŠ: Saxofonista.

RFE: Čeho si nejvíe ceníte u přátel?

JŠ: Spolehlivosti

RFE: Vaše největší chyba?

JŠ: Slabá vůle

RFE: Vaše oblíbená květina?

JŠ: Kaktus

RFE: Váš oblíbený pták?

JŠ: Papoušek

RFE: Vaši nejmilejší čeští a světoví spisovatelé?

JŠ: Poláček, Waugh

RFE: Vaši hrdinové v historii?

JŠ: Winston Churchill, generál Tecumseh Sherman

RFE: Které vojenské výkony obdivcujete?

JŠ: Šestidenní válka Izraele s Egyptem a Sýrií

RFE: Co se vám nejvíc hnusí?

JŠ: Ideologie

RFE: Kterými historickými postavami nejvice opovrhujete?

JŠ: Zdeňkem Nejedlým

RFE: Kterým přirozeným talentem byste chtěl být obdarován?

JŠ: Hudebním

RFE: Jak byste si přál zemřít?

JŠ: V roce 2001, lhostejno jak

- - -

Svým odhadem se podcenil o víc než deset let, když začátkem nového roku 2012 ho tělo zradilo, na rozdíl od mysli, obdivuhodně fungující do posledního okamžiku.

Odmítám se v krabici víc přehrabovat. Sakramentský osud - tahle konečnost našich životů. Činím ale jednu výjimku, totiž s přepisem jména Škvorecký do čínštiny. Kdysi o něj Josef požádal mou manželku. Pokusila se a vzniklo slovo, skládajícího se z pěti oněch tzv. charakterů, symbolů, rozsypaného čaje - s jejich doslovným překladem KRONIKÁŘ - EMINENTNÍ - PLODNÝ - VÝZNAMNÝ - BÁZE.

Josef byl unikát, tak i potvrzeno demografy a statistiky úředně. - http://www.kdejsme.cz/. Nováků je 34 272, Svobodů 25 348, i těch Ulčů je 260, z toho v Plzni 99, a Škvorecký byl jen jeden jediný a teď už není.

KONEC

Foto: archiv autora

Neoficiální stránky Oty Ulče