Ale zpátky do Japonska. Žádné zařízení, ať už je to jaderná elektrárna, rafinerie nebo prostý automobil, nemůže počítat se všemi možnými bezpečnostními riziky a jejich kombinacemi. V automobilech máme brzdy, deformační zóny a airbagy, ale při nárazu do protijedoucího automobilu na náledí nám nepomohou ani sebesofistikovanější bezpečnostní prvky. Japonské jaderné elektrárny byly připraveny na zemětřesení i vlny tsunami, ale s tak drtivou kombinací nepočítal nikdo. Svědčí o tom následky nejen v jaderných elektrárnách, ale prakticky všude – od kolapsu infrastruktury až po docházející potraviny.
Nechci čtenáře unavovat popisem situace, dovolím si jen několik poznámek. V důsledku prvních otřesů bylo v Japonsku automaticky odstaveno 11 jaderných bloků (mezi nimi i bloky v Fukushimě), čili klíčové bezpečnostní systémy zafungovaly. I po zastavení štěpné reakce je však nutné palivo chladit, aby nedošlo k jeho roztavení – proto je ve všech jaderných elektrárnách instalováno několik záložních systémů napájení. Všechny externí zdroje však byly přerušeny v důsledku poškození přívalovou vlnou. Záložním dieselgenerátorům zřejmě tsunami smetla přívody nafty. Nastaly vážné problémy se zajištěním chlazení paliva.
Pro zabránění úniku radioaktivních látek do životního prostředí slouží několik bariér. První z nich je pokrytí paliva, které se však v důsledku tavení poškodilo. Při vysokých teplotách dochází k oxidaci pokrytí paliva a uvolňování vodíku, který se ukázal pro další vývoj situace jako kritický. Další bariérou je ochranná obálka, ze které personál pro snížení tlaku řízeně přes filtrační systém odpouštěl atmosféru do vedlejší budovy. Některé vzácné plyny však z jejich fyzikální podstaty odfiltrovat nelze, a proto došlo při explozích vodíku k uvolnění radioaktivity do okolí. Vážné problémy se objevily i na čtvrtém bloku, který byl v plánované odstávce. Z šesti bloků elektrárny Fukushima 1 byla u pěti zachována integrita ochranné obálky, u druhého bloku je podezření na její poškození. Podtrženo a sečteno – situace je velmi vážná, ale není možné ji srovnávat s černobylskou katastrofou, při které byl prakticky veškerý inventář radioaktivních látek výbuchem rozmetán do okolí reaktoru.
Kompletní vyhodnocení příčin havárie bude ještě nějakou dobu trvat, ale už dnes je jasné, že klíčovou úlohu sehrála právě kombinace velmi silného zemětřesení a nebývalé vlny tsunami. Jedno bez druhého nebo kombinace těchto událostí s menší intenzitou by zřejmě tak ničivé následky nemělo. A to je právě to, co by nás v Evropě mohlo naplňovat mírným optimismem. U nás nebo v Německu nemůžeme vyloučit zemětřesení, ale kombinace s přívalovou vlnou je v našich zeměpisných šířkách přece jen z oblasti sci-fi.
Tím ale nechci situaci zlehčovat a vylučovat, že poučení z Japonska nevyústí v dodatečná bezpečnostní opatření i u nás. Protiatomové aktivisty o tom asi nepřesvědčím, ale pro provozovatele jaderných elektráren je bezpečnost na prvním místě a jednou z pozitivních vlastností jaderného průmyslu je schopnost poučit se a neopakovat chyby.
Seriozní odborné vyhodnocení celé havárie bude trvat mnoho měsíců. Je však obdivuhodné, kolik se v posledních dnech objevilo expertů, kteří mají v celé nepřehledné události jasno. Německý ministr zahraničí v úterý hovořil o apokalypse, mluvčí eurokomisaře pro energetiku musela ve středu korigovat vyjádření svého šéfa, který byl v úterý přesvědčen o tom, že Japonsko bude čelit další katastrofě. Do Bruselu se sjíždějí úředníci, kteří budou plánovat zátěžové testy pro jaderné elektrárny. Napadá mě otázka - budeme evropské jaderné elektrárny testovat a zodolňovat proti tsunami? Ukazuje se, že jako je v Česku téměř každý muž fotbalovým expertem a ví nejlíp, jak by měl trenér reprezentace postavit národní tým, je mezi bruselskými úředníky téměř každý expertem na bezpečnostní systémy jaderných elektráren.
V tuto chvíli je důležitá informace, že se podařilo obnovit napájení pro chlazení reaktorů fukushimské elektrárny a doufejme, že nejhorší je už za námi. Nemělo by zapadnout prohlášení šéfa Mezinárodní agentury pro atomovou energii Jikiji Nmano, který ve středu uvedl, že nenastala doba, kdy by se věci vymkly kontrole. A troufám si tvrdit, že pan Nmano má lepší informace a lépe se v problematice orientuje než německý ministr zahraničí nebo Martin Bursík.
Zachovejme proto chladné hlavy, počkejme na seriozní odborné vyhodnocení a protiatomové transparenty zatím nechme odpočívat ve sklepích a na půdách.
Aktualizovaná verze článku uveřejněného 16.3.2011 v Právu
Autor je prezidentem České nukleární společnosti