Informace, kdo podle obžaloby Harírího zavraždil, už měla být podle očekávání dávno zveřejněna, ale tento okamžik se stále odkládá. Harírí totiž nebyl ledajaký politik, a jeho vražda nebyla ledajakou vraždou. Libanonské prozápadní síly, mezi něž patří i tamní sunnité, jako je právě rodina Haríríů, si před lety vymohli sestavení zvláštního tribunálu pod hlavičkou OSN, který měl vypátrat vrahy. Tyto síly se totiž obávaly, že vlastní silou by spravedlnost, nebo alespoň úplné vyšetření celé záležitosti, neprosadily. Nejen cíl atentátu, ale i jeho provedení ukazovaly, že za jeho provedením byla pravděpodobně nějaká země nebo výkonná tajná služba. O to složitější je ale pro tribunál vyhlásit, koho obviní, protože už sama tato informace uvrhne rozkolísaný a vnitřně rozdrobený Libanon do hluku a vřavy. A možná nejen Libanon.
Je veřejným tajemstvím, že obviněnými pravděpodobně budou muži spjatí s libanonským hnutím Hizballáh, tedy organizací šíitskou a navíc krytou vojensky, finančně i diplomaticky sousední Sýrií a také Íránem. Zdaleka tedy nejde jen o vnitrostátní konflikt sunnitů a šíitů, tedy střet dvou znepřátelených komunit ve velmi fragmentovaném Libanonu, ale jde i o zástupné střetnutí zahraničních sil stojících za sunnity, zejména Západem a Saúdskou Arábií, a sil stojících za radikálními šíity, tedy zejména Íránem a Sýrií. Je pravděpodobné, že ani agenti Hizballáhu nemohli provést tak velkou a významnou operaci, jako je vražda předního libanonského politika, bez svolení svých patronů v Damašku a Teheránu.
Zároveň je ale také pravda, že Hizballáh dnes už úspěšně v Libanonu provozuje svůj stát ve státě, zejména na jihu země poblíž izraelských hranic a v části Bejrútu. Hizballáh má vlastní televizi, vlastní školy, nemocnice a dokonce i telekomunikační síť, .A také vlastní ozbrojené síly, mocnější než špatně vybavená a vycvičené libanonská armáda. Jejich existenci ospravedlňuje nutností brátit Libanon proti Izraeli, ale jeho ozbrojenci jsou hrozbou především pro protiíránské síly v samotném Libanonu.
Panují obavy, že pokud tribunál skutečně označí za pachatele atentátu na Rafíka Harírího příslušníky Hizballáhu, jak se očekává, toto hnutí odpoví státním převratem a chopí se v celé zemi moci, v čemž mu nikdo nezabrání. Hizballáh totiž už dnes drží celou zemi v šachu, hnutí proniklo do parlamentu i do vlády a je schopno předem paralyzovat jakýkoli odpor státních orgánů. Jako jediné nedodrželo dohodu z doby před dvaceti lety, uzavřenou po skončení dlouholeté občanské války, podle které se politické strany měly zbavit svých ozbrojených milicí. Jistě stojí za připomenutí, že politické strany v Libanonu spíše než politické názory reprezentují náboženské komunity, jako jsou šíité, sunité či maronitští křesťané, anebo etnikum, jako jsou Drúzové.
Opětovné pozdržení publikace obviňovacího textu, které je podle dnešních informací mezinárodního tribunálu znovu odsunuto o dalších šest až deset týdnů, je nepochybně výsledkem obav, jaké to bude mít vnitropolitické i vojenské následky, jestliže se nahlas řekne to, co už se vlastně ví, ovšem jaksi na zapřenou. Šéf Hizballáhu Hassan Nasralláh dal nedávno všem, a tedy i libanonskému státu, najevo, že – cituji – odetne ruku každému, kdo se pokusí zatknout některého z členů jeho strany. Ironií i tragédií je, že současným libanonským premiérem je Saad Harírí, syn zavražděného expremiéra, a ve vládě zasedá s představiteli Hizballáhu. Kabinet se však už pátý týden vůbec neschází a je zcela ochromený očekáváním výnosu zmíněného tribunálu.
O tom, že Hizballáh drží zemi v hrsti, dalo hnutí vědět před dvěma lety, kdy jeho ozbrojenci dočasně ovládli Bejrút a dali najevo, že jsou ochotni jít ještě dále. K tomuto tématu se vztahuje i jedna z nejčerstvějších novinek z edice WikiLeaks, totiž publikace depeše, která informuje o pozoruhodném návrhu Saúdské Arábie právě z doby, kdy Hizballáh rozepjal svá křídla nad Bejrútem. Připomeňme, že sunnitská Saúdská Arábie je patronem libanonských sunniitů, a to jak z náboženských důvodů, tak i politických, protože Libanon je náhradním hřištěm pro saúdsko-íránské a arabsko-perské soupeření.
Rodina Haríríů také má četné obchodní vazby s vysokými kruhy v Saúdské Arábii. Podle informací ve středu zveřejněných na stránkách WikiLeaks vlivný saúdský ministr zahraničí před dvěma lety navrhoval vytvoření společných arabských sil, které by byly vyslány do Libanonu na ochranu vlády a prozápadních sil sunitů a křesťanů. Saúdi navrhovali, že by arabští vojáci byli rozmístěni v Bejrútu a okolí, a tedy by se jednalo o jakýsi vzdoro-puč namířený proti Hizballáhu a Íránu. Saúdský plán předpokládal, že by byly arabské jednotky do Libanonu přepraveny pomocí sil NATO a USA a případně by operovaly pod pláštíkem UNIFIL – tedy modrých přileb OSN, které mají hlídat klid na hranicích Izraele a Libanonu.
Američané tento plán okamžitě zavrhli jako nerealistický, a takový také byl. Dnešní odtajnění těchto návrhů však ukazuje, jak vážná situace v Libanonu a okolí je a že vynesení prvního rozhodnutí – zatím jen o obžalobě, nikoli o samotném rozsudku – může uvrhnout celou tuto oblast do krize, nebo i do války. Ta se však - vzhledem k váhavosti tribunálu - pravděpodobně odkládá do začátku března, kdy už údajně budou obžaloby opravdu zveřejněny. Opětovný odklad se však opět vyloučit nedá, stejně jako to, že někdo ztratí nervy a něco se stane, ať už to bude puč Hizballáhu, vnitrostátní občanská válka v Libanonu anebo třeba i mezistátní válka, například mezi Hizballáhem a Izraelem, která by Íránu a Sýrii pomohla odvrátit pozornost od toho, co se v Libanonu v souvislosti s Hizballáhem děje.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6