EVROPA: Cancún a jak dál s globálním oteplováním?

Skoro celá Evropa nyní stávkuje a diskutuje o tom, kdo je odpovědný za hospodářskou krizi. Zatím je tak mimo pozornost médií a veřejnosti nyní probíhající jednání konference OSN v mexickém Cancúnu o další budoucnosti Kjótského protokolu. Tento nezájem je velmi překvapivý, protože právě politika EU v této oblasti je jedním z hlavních faktorů, který přispívá k rostoucím nákladům domácností a snižující se konkurenceschopnosti evropských firem. V Cancúnu se nyní rozhoduje o tom, zda svět přistoupí na nesmyslné evropské návrhy na omezení emisí skleníkových plynů. Zatím to vypadá tak, že svět se do propasti strhnout nedá. Evropská unie už v ní ale je a zdá se, že na tom nehodlá nic měnit.

Už jsem na tomto blogu psal o globálním oteplování několikrát a čtenářům, kteří se v problematice příliš neorientují, doporučuji své starší texty. Nicméně stále platí jedna důležitá věc, a to je skutečnost, že EU se na celosvětové produkci skleníkových plynů podílí pouze 15%. Pokud je pravdivá celá teorie o globálním oteplování, a i o tom je možné pochybovat, tak je nutné omezit všechny světové emise. Jinak se nemůže oteplování dle této teorie zabránit. Pokud bude omezovat své emise pouze EU ve svém podílu 15% z globálního celku, tak se celkový objem emisí snížit nemusí a tím pádem se nemůže dostavit kýžený efekt omezení skleníkového efektu. Toto je myslím jasné každému, kdo absolvoval základní školu.

Přesto jde EU opět, stejně jako v minulém roce v Kodani, do jednání s mesiášským poselstvím, že do roku 2020 omezí své emise o 20%. Toto není politický slib, který se nemusí plnit. To je již platná evropská legislativa, která se tvrdě vynucuje za cenu obrovských nákladů pro domácnosti i firmy, viz cena elektrické energie. Nikdo jiný žádný takový závazek nenabízí a v Cancúnu se s největší pravděpodobností definitivně potvrdí, že jej nikdo kromě EU neučiní. Evropská unie se ale domnívá, že světlo "pokroku" je nutné nést dále, a zavázala se k tomu, že pokud se někdo další připojí, tak sama svůj závazek dobrovolně zvedne na 30%. Někteří šílenci z řad evropských ministrů životního prostředí dokonce navrhují, že by se EU měla zavázat k 30% snížení i v případě, že se nikdo jiný nepřipojí.

Co se ale nyní stane? V Cancúnu se s pravděpodobností skoro 100% nedohodne nic závazného. Čína a USA, které dohromady produkují 50% emisí, se k ničemu zavázat nechtějí. Prezident Obama tak neučiní, protože mu to zakázali republikáni, a Čína tak neučiní, protože k tomu nemá žádný důvod. EU tak zůstane se svým postojem úplně osamocena. Kjótský protokol během pár let vyprší a nebude ničím nahrazen. V EU ale zůstane v platnosti nesmyslná klimatická legislativa, která je vyjádřena v závazku snížit o 20% emise skleníkových plynů do roku 2020 a v dalších závazcích týkajících se obnovitelných zdrojů energie a podobných drahých nesmyslů.

Je potřeba říci, že celá tato politika bude bez celosvětové dohody zcela zbytečná a ničeho v rovině ochrany klimatu nedosáhne. Je ale zřejmé, že bude mít obrovské náklady pro domácnosti a firmy v celé Evropě. Myslím si, že je proto nutné celou klimatickou politiku EU přehodnotit a nesmyslné závazky zrušit. Čím dříve se to udělá, tím více peněz lidé v celé EU ušetří.

Autor je historik a politik, poslanec Evropského parlamentu za ODS

Převzato z Fajmon.blog.idnes.cz se souhlasem autora