INCIDENT U GAZY: Pohled z druhé strany
Šajetet 13 má základnu v Atlitu na březích Středozemního moře, jižně od Haify. Je pravděpodobné, že právě tady hovořil list Jerusalem Post se štábním seržantem S., jedním z přímých účastníků operace na tureckém plavidle Mavi Marmara, které se vydalo na konci května 2010 v čele konvoje dalších pěti lodí do Gazy. Se špatně maskovaným cílem.
Smyslem mediálního divadla kolem konvoje bylo prolomení izraelské blokády, což se mělo uskutečnit pod hlavičkou humanitární pomoci.
Kdyby tento rafinovaný plán vyšel, napříště by, jistěže nikoli místo léků a potravin, ale spolu s nimi, putovaly po moři, tedy bez kontroly, do „Palestinské islámské hamásovské republiky Gaza“ zbraně a komponenty na výrobu raket – značka.: čím delší (dolet), tím lepší.
Svět by pak v pravidelných intervalech pokrytecky „vyjadřoval politování“ nad oběťmi mezi izraelským civilním obyvatelstvem, možná by „vyzval“ vládce Hamasu, aby v souvislosti s jeho vražednými raketovými útoky proti židovskému státu „přistoupili na příměří“ - a v Izraeli by dál umírali nevinní lidé. Tedy v případě, že by se jeruzalémská vláda chovala tak pošetile (pardon - „mírumilovně“), jak si to představují levicoví politici a „aktivisté“ na Západě (a jim přitakávající užiteční idioti z jiných částí politického spektra).
... hodnostní označení štábního seržanta izraelské armády
Vraťme se ale k dění na lodi Mavi Marmara onoho osudného jitra posledního májového dne roku 2010. Štábní seržant S. přiznal, že když se připravoval na slanění z helikoptéry Black Hawk na palubu „vlajkového“ plavidla konvoje, naprosto neočekával, že přistane, jako doslova řekl, „na bojišti“. A že bude čelit skupině „vražedných žoldáků“.
Přesně to se ale stalo.
„Přiblížili se k nám s vražedným pohledem,“ popsal první dojem člen výsadku. Doplnil, že když dosáhl paluby, byl okamžitě napaden. Stejně jako vojáci, kteří se na loď dostali chvíli před ním.
Při pohledu na bok lodi spatřil tři zraněné nadřízené důstojníky své formace. Jeden byl zasažen střelou do břicha, druhý do kolena a třetí měl devastující poranění hlavy po úderu kovovou tyčí.
Nenadálý vývoj událostí vytvořil na okamžik velitelské vakuum, jak je v boji běžné. Důstojníci byli nepřátelskými „mírotvůrci“ zneškodněni a dalším, kdo byl v hierarchii na řadě, byl št. seržant S.
Bezodkladně se ujal velení – slouží u jednotky tři a půl roku a přesně věděl, jak si počínat.
Prvním úkolem bylo pomoci zraněným důstojníkům. Přemístil je k boku horní paluby a vydal rozkaz vytvořit kolem nich obranný kruh, aby je bylo možné ošetřit. Pak své muže zformoval do druhého perimetru a vytáhl „glockovku“ - rakouskou devítimilimetrovou pistoli. S dvojjediným cílem, zabránit nepříteli nabít a ochránit tak zraněné kamarády.
... odznak jednotky Šajetet 13
Jenomže „míroví aktivisté“, kteří si počínali jako vražední žoldáci, se mezitím zmocnili dvou pistolí členů izraelského výsadku a začali na vojáky střílet. Štábní seržant S. a jeho podřízení se ocitli tváří v tváři více než tuctu nepřátel. V mžiku jim bylo jasné, že se dostali do smrtelného nebezpečí. Ke slovu přišlo odvěké vojenské pravidlo: zabiješ, nebo budeš sám zabit. Kruté, ale nevyhnutelné.
Izraelcům nezbylo, než v sebeobraně zahájit palbu. Štábní seržant S. sám zneškodnil šest útočníků, ostatní tři z celkového počtu devíti.
Štábní seržant S. je jasným kandidátem na vojenské vyznamenání. Jerusalem Post zmiňuje medaili za chrabrost. Představíme-li si, a teď se obracím s dovolením k mužské části čtenářů, sami sebe v této situaci, pak jistě pochopíme, proč si ocenění zaslouží.
„Když jsem se dostal na palubu," opakuje znovu štábní seržant S., „byl jsem okamžitě napaden lidmi vyzbrojenými pálkami, kovovými trubkami a sekerami. Mimo jakoukoli pochybnost se jednalo o teroristy. Spatřil jsem v jejich očích vražedný běs. Postavili se proti nám s jediným úmyslem: zabít nás.“
Jaakov Kac v článku v izraelském deníku Jerusalem Post „We had no choice“ (Neměli jsme na výběr – v internetovém vydání vyšel 4. června 2010) napsal: „(Štábní seržant) S. nepůsobí jako hrdina. Urostlý, jako všichni v elitní jednotce Šajetet, ale také mírný ve výrazech a skoupý na slovo. Co neřekne, doplní jeho nadřízený, podplukovník (v hebrejské vojenské terminologii sgan aluf) T. Podle jeho vyjádření si štábní seržant S. počínal znamenitě. „Stabilizoval situaci a úspěšně zneškodnil šest teroristů.“
... hodnostní označení podplukovníka izraelské armády
Na základě předběžných výsledků vyšetřování dospěla izraelská armáda k závěru, že její výsadek byl napaden dobře vycvičenou skupinou žoldáků, z nichž většina neměla průkazy totožnosti, zato v kapsách tisíce dolarů.
Rozděleni byli do skupin po dvaceti na celé horní palubě. Každý z nich měl u sebe plynovou masku, neprůstřelnou vestu a byli vyzbrojeni pálkami, praky, kovovými tyčemi, noži nebo omračujícími granáty.
Izraelská armáda rozumí tomu, proč si žoldáci vybrali takovéto a nikoli střelné zbraně. Kdyby jimi byli vybaveni, sotva by se mohli deklarovat jako tzv.míroví aktivisté: bylo by nad slunce jasnější, že jde o nezpochybnitelné teroristy.
Nicméně armáda si je jista, že skupina (bojovníků, s níž se její vojáci střetli), nějaké zbraně vlastnila. Izraelští soudní znalci, kteří loď prohlédli, našli obaly (pouzdra) zbraní, jež nepatřily vojákům Šajetetu. A turecký kapitán lodi Mavi Marmara vypověděl, že „aktivisté“ hodili střelné zbraně do moře, když Izraelci převzali kontrolu nad jeho lodí.
Podplukovník T. prozradil Jerusalem Postu další poznatek. Každá ze skupin žoldáků byla vybavena zařízením americké společnosti Motorola, jehož prostřednictvím mezi sebou udržovaly operační komunikaci. Podle izraelských bezpečnostních expertů jsou členové skupiny napojeni na struktury mezinárodního džihádu a prodělali výcvik na místech jako Afghánistán nebo Pákistán.