Jak je již doufám obecně známo, představuje Lisabonská smlouva zcela zásadní posun proti současnému stavu mimo jiné i tím, že přesunuje 68 oblastí do režimu většinového hlasování.
Ve stručnosti, v těchto oblastech nemůže členská země uplatnit právo veta a musí, obrazně řečeno, „držet hubu a krok“.
Mezi tyto oblasti patří například azylová a energetická politika.
Mnohokrát bylo, nejen zde, upozorňováno na rizika plynoucí z těchto plánovaných posunů a stejně tak mnohokrát byla všechna rizika šmahem odmítána a bagatelizována „eurooptimisty“ s tím, že k ničemu takovému, jako je povinné přerozdělování imigrantů přece nemůže nikdy dojít.
A ejhle - první vlaštovka je zde. Podle zprávy MfD ze dne 4. 6. by, cituji „Česko by v budoucnu mohlo mít za povinnost hostit ilegální imigranty, kteří utíkají na Západ. Solidaritu nových členských států EU se starými požadují italský premiér Silvio Berlusconi a eurokomisař Jacques Barrot.“(1).
Poslední ze jmenovaných pánů o tom napsal resortním ministrům zemí EU dopis a zve je na schůzku. Dopis je samozřejmě tajný, aby se nám EUroobčané příliš nevyděsili....
O co tedy jde - o nápadu s přerozdělováním imigrantů cvrlikají vrabci na střeše již dlouho a celou dobu je velice halasně popírán jako „úplný nesmysl“.
Při platnosti současných smluv je pravda nereálný - podle čl. 64/2 Římské smlouvy dosud platí, že:
„2. Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada, aniž je dotčen odstavec 1, na návrh Komise přijmout kvalifikovanou většinou ve prospěch dotyčných členských států prozatímní opatření v trvání nejvýše šesti měsíců.“
Opatření tedy může být omezené jen na 6 měsíců a něco jako přerozdělování nemá v této souvislosti smysl.
Poněkud jinak tomu bude, pokud vstoupí v platnost Lisabonská smlouva:
V článku 78 se „dočasnost“ jednak jaksi rozvolňuje (a to ani nehovořím o tom, že s významem tohoto pojmu máme své zkušenosti) „3. Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“
Ale hlavně je zde článek 79. „Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem. „
Jaká asi bude ta představa o „migračních tocích“ ilustruje výše uvedená zpráva z tisku a žádná země nebude moci již tuto politiku odmítnout - bude příjímána většinovým hlasováním.
Těžko si lze představit větší deficit demokracie a ztrátu samostatnosti - občané ztratí právo rozhodovat o tom, co se děje na území jejich státu a svobodné a demokratické volby zcela ztratí smysl. Ani další zvolená politická representace totiž nebude moci situaci na základě vůle občanů změnit.
Důsledky, zvláště v takto citlivé oblasti, si jistě každý dokáže představit.
A protože, jak je známo, je EK studnicí nápadů velice nevšedních, dočkáme se s pravděpodobností blížící se jistotě i dalších „opatření“, jakkoliv jsou dnes, podobně jako bylo toto, našimi „EUropolitiky“ halasně popírána... i když už vlastně nejsou - i Jiří Paroubek dnes říká - „Po ratifikaci LS se bude o 90% zákonů rozhodovat v Bruselu.“
Může opravdu o něčem takovém rozhodnout na dobu zvanou „dočasně“ pár zákonodárců volených na 4-leté funkční období právě proto, aby to co (špatně) rozhodnou, mohla další politická representace na základě vůle občanů změnit? Není schvalování Lisabonské smlouvy parlamentem jen jeden velký podvod na občanech, kteří se v situaci DOSUD neorientují? A není v takové situaci vyhlášení referenda spojeného se širokou diskusí jediným legitimním postupem?
Jistě ano - a na otázku proč vyhlášeno nebylo, ať si každý odpoví sám.
(1) Evropa si neví rady s přistěhovalci, poslat by je chtěla i do Česka