USA: Čtyřicátý čtvrtý! (3)
zodpovědnost vlád jednotlivých států. Prosazoval též tvrdé zákony omezující úlohu odborových svazů. Země se pomalu, ale jistě dostávala z recese, bylo vytvořeno na 16 milionů nových pracovních míst. Omezil sociální podpory a různé sociální vymoženosti, které zavedly předešlé vlády. Úprava daňové politiky vyzněla jako daňové úlevy pro majetné a větší zátěž pro chudší. Názory se také různí na důvody krachu na burze v roce 1987. Národní dluh vzrostl ze 700 miliard na 3 biliony dolarů (US -700 bilionů na 3 triliony). Myslím ale, že nejdůležitější v hodnocení Reaganova presidentství jsou výsledky akcí v zahraniční oblasti.
Vedl tvrdou protikomunistickou politiku. Schválil vylodění amerických vojáků k likvidaci marxistického režimu podporovaného Sovětským svazem na ostrově Grenada. Invazi Sovětů v Afghanistánu pokládal za důvod k přerušení vývoje détente, vyjednávané předešlými jeho předchůdci. Podle údajů CIA měl Sovětský svaz tehdy kvantitativní převahu nad silami USA. I když se soudilo, že tuto převahu vyrovná či předčí vyšší technická kvalita zbraní a výzbroje, Reagan tlačil na vývoj nových a lepších typů zbraní. Obnovil výrobu bombardérů B-1, nových, výkonnějších raket a diskutabilního systému protiraketové obrany, již oponenti nazvali „Hvězdnými válkami“. Jako ráznou odpověď na umístění sovětských raket SS-20 na území Československa, Polska a Maďarska, prosadil instalaci systému Pershing ve Spolkové republice a Britanii. Vše toto a jiné bylo součástí tzv. „Reaganovy doktríny“. Na Sovětské scéně se objevila nová osobnost – Michail Gorbačov. Vyhlásil řadu zajímavých reforem a souhlasil s Reaganovou nabídkou k obnovení rozhovorů. Sešli se spolu postupně v Ženevě, Reykjaviku, Washingtonu a v Moskvě. Jednání vedla k různým důležitým dohodám a k překvapivému vývoji v tzv. Východním bloku. Došlo k demokratizaci režimů ve všech bývalých sovětských satelitech a nakonec i k rozpadu samotného Sovětského svazu.
Studená válka skončila a často slyšíme, že to bylo vítězství Reaganovy tvrdé protikomunistické politiky. O jeho zásluhách nemůže být pochyb, ale když chceme věc správně – objektivně - hodnotit, je třeba se na vše dívat z větší vzdálenosti. Musíme brát v úvahu všechny „bitvy“ studené 
války. Velké zásluhy Trumanovy doktríny, které zastavily komunistickou expansi v jejich počátcích. Potlačení revoluce v Řecku, Marshallův plán, Berlínský most, záchrana Jižní Koreje atd. Politika Eisenhowera, Kennedyho, Johnsona, Nixona, ale i Cartera. Výsledkem celého tohoto čtyřicetiletého období bylo, že se někdo v Sovětském svazu konečně probudil, uvědomil si nesmyslnost nikam nevedoucí politiky tvrdé, anachronické komunistické ideologie a odvážil se přijít s radikálními reformami, které ukončení studené války umožnily.
Demokratický kandidát Michael Dukakis nepřesvědčil voliče v následujících volbách a republikán George H. Bush celkem pohodlně zvítězil. Nastoupil do úřadu v době, kdy si svět oddychl po 40 letech vysilující studené války. I když v počátcích projevil nadšení nad vývojem vztahů s novými demokraciemi v Evropě, zdálo se, že je k politice v tomto směru jaksi zdrženlivý. Pravděpodobně k tomu přispělo odstoupení Gorbačova z funkce a problémy v jiných oblastech. Vyslal armádu do Panamy, kde násilně odstranil tamního diktátora Noriegu. Tento president ale bude asi nejvíce znám tím, že prosadil v OSN společnou akci proti agresi Iráku v Kuwaitu. Podařilo se Kuwait osvobodit a irácký diktátor Sadaam Hussein se svou milionovou armádou byl přinucen kapitulovat. George H.W. Bush odmítá kritiku, že celou nákladnou akci neukončil totálním zničením Husseinova režimu včetně odstranění tohoto nebezpečného diktátora. Přesto je jeho rozhodnost pro tvrdý zásah hodnocena positivně. Na domácí frontě ale nebyl úspěšný. Nepodařilo se mu napravit chyby Reaganovy ekonomické politiky, velký deficit a zadluženost a celková nespokojenost umožnila snadné vítězství demokratického kandidáta Williama Clintona. 
Tomuto presidentovi, prvnímu z „nové, mladé krve“ tzv. „baby boomers“, tedy dětí narozených v době poválečné konjunktury, se podařilo přivést ekonomiku k dosud nevídanému rozkvětu. Vyrovnaný rozpočet a oddlužení mu získalo velkou popularitu
Na zahraniční scéně prosadil rozšíření NATO, akci k potlačení konfliktu v Jugoslávii, tlačil na OSN, aby vyslalo inspektory do Iráku, kde bylo podezření, že Hussein pracuje na výrobě chemických a bakteriologických zbraní. Byl znám a oblíben při svých zahraničních cestách, kde propagoval americký svobodný politický systém. Národní dluh, který činil 67% hrubého národního produktu (GNP), když převzal funkci po Bushovi seniorovi, se mu podařilo snížit za osm let na 56%!
Je ale také znám aférou s mladou stážistkou. aféru využili Clintonovi nepřátelé k soudnímu stíhání, což ho málem stálo prezidentské křeslo. Soud ale rozhodl jinak a i přes tuto nemilou episodu je Clinton považován za jednoho z nejlepších a nejoblíbenějších presidentů v historii USA.
(dokončení zítra)
Portland, Oregon