Během projevu po vyhlášení ukončení voleb a svém vítězství sliboval Barack Obama „nové svítání“ v zahraniční politice Spojených státu, sliboval „change“, tedy změnu. Bylo však velmi obtížné z záplavě jeho slov, kde nejfrekventovanějším slovem byla právě „change“, najít opravdu to pověstné „jádro pudla“. Přečetl jsem kde jaký jeho předvolební projev, ale o jakou změnu a v jakém směru mu vlastně jde, jsem shledával jen obtížné. Jeho plány se od názoru jeho konkurenta senátora McCaina moc nelišily a často byly velmi mlhavé. A co bylo pro pozorného čtenáře ještě zajímavější, že se kandidát Obama moc nelišil v mnoha kauzách současné zahraniční politiky od tolik kritizovaného prezidenta Bushe.
Ale podívejme se důkladněji na sliby nového prezidenta, které bylo dost obtížné vypreparovat z jeho předvolebních projevu. Podívejme se také, jaká je realita, které musel čelit prezident Bush a se kterou se teprve setká prezident Obama.
Západní spojenci
Senátor Obama několikrát řekl, že je zapotřebí spravit trhliny v atlantickém spojenectví. „Amerika nemá lepšího spojence než Evropu,“ prohlásil k nepřehledným davům v Berlíně minulé léto a vyzýval obě strany Atlantiku k společnému boji proti terorismu, proti rozšiřování nukleárních zbraní a jiným nebezpečím. Nevyzýval k tomu samému po celých posledních osm roku prezident Bush? V boji proti terorismu se mu však dostalo větší pomoci jen od Britů a z východní Evropy hlavně od Poláků.
Jaká je realita: Obama bude těžit z toho, že není Bushem, který je značně nenáviděný (a také značně neprávem) západními Evropany. Avšak jakýkoliv pokus USA, aby NATO poskytlo více vojáků pro boje v Afghánistánu, se setká s velkým odporem (podobně jako vyznělo do prázdna naléhání Bushe). Pomalé diplomatické činy Evropanů a jejich váhavé nátlakové akce na Írán, mohou zcela zhatit úsilí USA zastavit výrobu nukleárních zbraní v této zemi vedené islámskými fanatiky. EU se obává reakce Ruska a Číny, které citelné sankce proti Íránu odmítají. Bližší vojenská spolupráce Spojených státu s východoevropskými zeměmi přivádí k nepříčetnosti Rusko, kterého se západní Evropa tak boji. Vždyť by to znamenalo ohrožení dodávek ropy a zemního plynu! Evropané se také obávají toho, že Obama zvýší dovozní cla a bude se bránit evropskému dovozu, aby uspokojil americké odboráře. Obama také jen stěží dovolí dohled Bruselu nad Wall Streetem, což má podle některých evropských ekonomů zabránit příštím finančním krizím.
Rusko
Obama prohlásil, že chce zlepšit vztahy s Moskvou. Moc jsme se nedozvěděli o Obamove kritice (byla-li jaká) ruské invaze do Gruzie, kam Putin s Medveděvem přispěchali „zachránit“ odštěpenecké „republiky“ Jižní Osetii a Abcházii. Obama hlásá značně omezení amerických a ruských zásob nukleárních zbraní a domnívá se, že to bude dobrý příklad při přesvědčování Severní Koreje a Íránu, aby svůj vývoj nukleárních zbraní zastavily. Je to v současné situaci trochu naivní představa.
Skutečnost: Je nepravděpodobné, že se prezidentu Obamovi podaří překonat nashromážděné stížnosti a dosáhnout úplně hladkých vztahů s Moskvou. Není jasné, zda bude pokračovat v úsilí Bushovy administrativy rozšířit NATO o Ukrajinu a Gruzii. Avšak agresivní projev prezidenta Medveděva 5. listopadu 2008, ve kterém sliboval rozmístění ruských raket krátkého doletu na ruské západní hranici, signalizoval odhodlání zastrašit Polsko a Českou republiku a zároveň testoval nového americké prezidenta. Zda se, že jádro EU zastrašil dokonale. Přítomnost ruských válečných lodi v Karibské oblasti je dalším testem. Bushova vláda tyto ruské a Chavezovy iniciativy ignorovala, ale vše nasvědčuje tomu, že Rusko bude stále víc Spojené státy provokovat.
Čína
Obama prohlásil, že Čína manipuluje hodnotu své měny, aby co nejvíce zvětšila již tak ohromný přebytek z obchodu se Spojenými státy. Obama řekl zástupcům amerických průmyslníků, že bude vyvíjet tlak na Čínu, aby se soustředila na domácí poptávku při zvyšování ekonomického růstu a nespoléhala se jen na export. Stejný tlak, s částečným, ale malým úspěchem, vyvíjela Bushova administrativa na Čínu po osm roku.
Realita: Měna je pouze jedna součást ovlivňující obchod. Ačkoliv americký tlak nutil Čínu, aby během posledních let zvýšila hodnotu své měny vůči dolaru, zvýšení mělo jen nepatrný vliv na výši obchodního schodku, které mají Spojené státy s Čínou. Diplomatický tlak má malý vliv, protože tyto dvě ekonomiky jsou poměrně nezávislé. Čína ale drží asi jeden trillion dolarů v US vládních bondech, a tedy do značné míry Spojené státy v šachu. Čína bude vzdorovat prudkým změnám vedoucím k vyrovnání obchodního schodku, protože současná globální úvěrová krize svými následky způsobuje zavírání továren a propouštění občanů z práce.
Afghánistán
Obama řekl, že konflikt v Afghánistánu je nejdůležitější součást boje proti terorismu. Volal po přesunutí vojenských sil z Iráku do Afghánistánu, aby byla dovršena porážka Talibanu a ostatních islámských povstalců, jejichž akce v posledních třech letech dramatický vzrostly. Taliban, pokud byl v Afghánistánu vládnoucí silou, poskytoval základny hnutí Al Kajda, které bylo osnovatelem útoku na mrakodrapy v New Yorku, na Pentagon, na vlaky v Londýně a Madridu a na řadě dalších míst v Africe a Asii ještě v době administrativy prezidenta Clintona. Při těchto útocích zahynulo přes čtyři tisíce civilistů. Státy sdružené v NATO byly napadeny, proto NATO proti Talibanu v Afghánistánu bojuje. V této kauze není žádný rozdíl mezi názory Obamy a Bushe.
Jaká je realita? Mnoho diplomatů a vojenských stratégů je přesvědčeno, že ani podstatné zesílení vojenských sil NATO nedokáže teroristy z Talibanu a Al Kajdy vojensky porazit a že afghánská vláda bude hledat politické řešení. Nedávné prohlášení Al Kajdy, že bude bojovat za porážku Západu a jeho přisluhovačů, nesvědčí v brzký diplomatický úspěch. Mezitím budou Američané ve zvýšených vojenských operacích převážně sami. Ačkoliv evropští vůdcové vřele vítali zvolení Obamy, téměř všichni evropští partneři v NATO čelí vlivné domácí opozici k větším vojenským závazkům v Afghánistánu. Česká levice se chce účasti v akcích NATO úplně vyhnout. Signalizuje to praktický rozkol či podle některých diplomatů dokonce zradu uvnitř NATO. Připomíná to rozpad mezinárodních bezpečnostních svazku před druhou světovou válkou.
Írán
Obama řekl, že by neakceptoval nukleárně vyzbrojený Írán, ale je ochoten k „otevřenému dialogu“ s vůdci Íránu. Dále řekl, že je ochoten nabídnout Íránu ekonomické výhody, jestliže bude ochoten spolupracovat v boji proti terorismu a zastaví nukleární zbrojení. Jestliže však Írán nebude spolupracovat, přikročí k tvrdším sankcím nebo dokonce k vojenskému zásahu. První, avšak bezvýsledné kroky k jednání už udělal Bush na nižší úrovni prostřednictvím Condoleezzy Riceové. Obama tedy mluvil obdobně jako Bush.
Realita: Teherán neprojevil zájem o jednání, ba naopak koncem listipadu 2008 potvrdil svoje odhodlání ve výrobě nukleárního paliva, vhodného i pro zbraně hromadného ničení, pokračovat. Obama, aby této hrozbě Íránu účinné čelil, musí získat silnější mezinárodní koalici, než se podařilo Bushově administrativě. Obama by také musel přesvědčit Izrael, aby nezaútočil na íránská centra výroby nukleárního paliva a dálkových raketových střel.
Irák
Obama prohlásil, že chce stáhnout bojové oddíly Spojených států během šestnácti měsíců po inauguraci v koordinaci s americkými veliteli a iráckou vládou. Zbylé síly zůstanou v Iráku bojovat se skupinami jako je Al Kajda a Američané budou pokračovat ve školení iráckých bezpečnostních sborů. Prezident Bush dlouho nechtěl přistoupit na pevný termín stažení amerických vojsk, protože tím by dal extremistům příležitost počkat a chopit se moci až po odchodu Američanů a jednotek spojeneckých vojsk. Jinak se Bushův plán od Obamova nelišil. Obama namítal, že pevný termín stažení vojsk donutí iráckou vládu urychlit její kroky k politickému vyřešení rozporu mezi náboženskými sektami a národnostními skupinami. Avšak v listopadu 2008 Bushova administrativa podepsala s Málikího iráckou vládou smlouvu, že se americké síly uprostřed roku 2009 stáhnou z Bagdádu a dalších měst s velkou populací a do konce roku 2011 Irák úplně opustí.
Realita: Provinční a celonárodní volby v Iráku v roce 2009 mohou roznítit další vlnu násilností mezi muslimskými sektami a zkomplikovat plán stažení amerických a spojeneckých vojsk. Američtí vojenští velitele mohou namítat, že potřebují delší čas k udržení pořádku a zamezení vzájemného vyvražďování obyvatelstva. Obama se může octnout pod silným tlakem irácké vlády, která může usilovat o odchod Američanů bez ohledu na strategické výhody pro USA . Na příklad šíitský Írán se může stát v Iráku dominantní silou a odtud ohrožovat Izrael, výnosy z těžby irácké ropy mohou být použity k politickým a teroristickým akcím proti Západu a Írán si může vynutit dominantní vliv na celém Blízkém východě.
Izrael
Obama řekl, že bude udržovat izraelsko-palestinské mírové úsilí, které začal prezident Bush ke konci trvání své administrativy. Obama nazval izraelskou bezpečnost „nonnegotiable“, ale kritizoval židovské osídlení na Západním břehu Jordánu (West Bank).
Realita: Obama asi shledá Izrael méně otevřený k jednání a domluvě po tamních únorových volbách, které rozhodnou o novém ministerském předsedovi, který nahradí Ehuda Olmerta. Benjamin Netanjahu, který ještě nedávno ve výzkumu veřejného mínění vedl, by pravděpodobně odložil vážná jednání o palestinském státě na neurčito. Umírnění Palestinci, angažovaní v mírovém jednání, jsou jen málo početní. Podle mnohých komentátorů výhledově úspěšné jednání vyžaduje nabídky ze strany Izraele. Obama odmítl jednat s militantním palestinským hnutím Hamás, které kontroluje Gazu a které formálně neuznává židovský stát. Tyto názory Baracka Obamy se od názorů a akcí prezidenta Bushe neliší.
Pákistán
Obama řekl, že Spojené státy půjdou po představitelích Al Kajdy a Talibanu, jestliže výzvědné služby spolehlivě označí jejich přítomnost a místa v pákistánských pohraničních oblastech, kde se místní kmeny těší jisté autonomii, pokud pákistánská armáda nebude schopna nebo ochotna účinné akce. Je mnoho náznaků, že Osama bin Ladin a někteří jeho hlavní spolupracovníci našli svoje úkryty v hornaté oblasti podél hranice s Afghánistánem a v posledním měsíci zasazují konvojům, které přivážejí vojenský materiál jednotkám NATO do Afghánistánu přes Pákistán, citelné údery.
Realita: Pákistánská vláda pociťuje hněv domácí opozice, který umocňují americké letecké útoky na pákistánské území. Mnoho Pákistánců věří, že nálety bezpilotních letadel (dron), které zabily řadu civilistů a také některé důstojníky pákistánské armády, způsobily vzrůst sebevražedných útoku teroristů v pákistánských městech.
Dárfúr
Obama vyhrožoval zásahem proti režimu v Súdánu, který nedokázal ukončit násilí v oblasti Dárfúru. Obama kritizoval pokus Bushovy administrativy o zahájení normalizačních rozhovorů jako nepatřičnou odměnu súdánskému režimu a navrhl mobilizaci mezinárodního společenství k dosažení zákazu přeletu vládních letadel nad Dárfúrem. Trochu slabá pomoc trpícím v Dárfúru!
Realita: V Súdánu, geograficky největší zemi v Africe, je nestabilní situace už po desetiletí a podle mnohých pozorovatelů může dosáhnout jistý úspěch jen diplomatické řešení. Volby, které mají v Súdánu proběhnout v roce 2009, mohou vést ke změně „mírové smlouvy“ z roku 2005 mezi Araby, kteří ovládají vládu, a bývalými povstalci na jihu země. Příkaz k zatčení prezidenta Omara Hassana Ahmeda Bashira, který vydal nezávislý Mezinárodní trestní soud, může situaci v Dárfúru zhoršit.
Latinská Amerika
Obama mluvil o potřebě posílit bezpečnost na hranici Spojených států s Mexikem, aby se omezil příliv ilegálních imigrantů a mezinárodních gangů. Zdůrazňoval boj s pašováním drog a zvýšení úsilí o omezení jejich nabídky a poptávky. Podpořil rozšíření regionálního bezpečnostního paktu, který byl zatím uzavřen jen s Mexikem a Kolumbií. Tedy nově zvolený prezident zastává stejné názory jako prezident Bush a které jeho administrativa po osm let uskutečňovala.
Realita: Obama se dosud nezaměřil na drogovou válku v Mexiku, která si v roce 2008 vyžádala přes 5000 životů. Tedy víc než bylo zabitých v tom roce během občanské války v Iráku. Mocné a dobře ozbrojené mexické drogové gangy se přestěhovávají do Spojených státu a podle amerických vyšetřovatelů i zvýšený počet pohraniční stráže a stavba pohraničních plotů je nedokáže zadržet. Obama dává přednost rozšíření iniciativy zvané Merida, která poskytla 400 miliónů dolarů mexické policii a justici. Avšak mnoho států ve Střední a Jižní Americe je vedeno levicovými politiky, kteří budou regionální bezpečnostní pakty s USA odmítat. V tom případě Obamovi nezbude nic jiného než pokračovat v úsilí Bushovy administrativy.
***
Obama bude konfrontován se současnými problémy americké zahraniční politiky a pravděpodobně s několika neočekávanými mezinárodními krizemi, na př. konfliktem mezi Indií a Pákistánem. Joe Biden, Obamův viceprezident, připomenul hned po volebním vítězství v listopadu 2008, že Obamova administrativa musí být připravena na brzkou zkoušku, kterou jí připraví teroristé a nebo některá z nepřátelských zemí. Globální finanční krize omezí jak Obamovu sílu, tak odhodlání spojenců spolupracovat. Ačkoliv je Obama v zahraničí velmi populární, jeho obrana amerických zájmů nevyhnutelné povede ke střetnutí jak se západními spojenci, tak s dalšími státy.
Zdá se, že i pro prezidenta Obamu bude „vítězství“ ve válkách v Iráku a Afghánistánu nemožné i za zvýšené zahraniční pomoci. Po porážce krvavého režimu Saddama Husajna v Iráku a Talibanu v Afghánistánu vypukly v těchto zemích občanské partyzánské války, které mohou být vnějším zásahem jen kontrolovány v jistých mezích a oblastech, ale k očekávanému míru nevedou. Zřejmě se také nepodaří zastavit v Íránu vývoj nukleárních zbraní, zprostředkovat mír mezi Araby a Izraelem nebo stabilizovat africké státy, které se zmítají v občanských válkách. Jak mnoho zahraničních korespondentů vysvětluje, realita je v řadě zemí složitější, než jak byla kandidátem Obamou v předvolební kampani prezentována.