Autor citovaných výroků se jmenuje Moše Feiglin. Jeho názory v jiných otázkách více-méně „korespondují“ s jeho hitlerovskými sympatiemi – mají však mnohem aktuálnější a dalekosáhlejší váhu. Prohlašuje například, že chce proměnit Izrael ve „skutečný židovský stát“, v němž „nebudou arabští poslanci, arabští soudcové a Arabi se nebudou moci obracet se stížnostmi k soudům.“ Členové arabské menšiny, pokud vůbec zůstanou v Izraeli, ve „feiglinovském“ státě nedostanou izraelské občanství a nedostanou ani státní přídavky pro děti. „Ty ať jim platí, chce-li, Saudská Arábie,“ říká Feiglin. O Arabech má vůbec svérázně negativní názor: „Arab za sebou všude zanechává poušť. Nežije v poušti, on poušť vytváří...“ A dále: „Neexistuje palestinský národ. Existuje pouze arabsky mluvící společenství, které se znenadání definovalo jako národ. Zrovna tak, jako u Afričanů neexistují národy, jenom kmeny Zulu a Tutsi.“ Ještě, že mezi ně nezařadil Baracka Obamu!
Není divu, že bývalý ministr školství Josi Sarid o něm řekl: „Je třeba konstatovat otevřeně: lidé Feiglinova typu nejsou ’extremisté’, jsou podle každého směrodatného hlediska fašisté.“ Feiglinova kandidatura na 20. místě uvedla vůdce strany Likud, bývalého premiera Benjamina Netanjahua, do takových rozpaků, že neváhal použít různé právní triky a nátlakem na Nejvyšší stranický tribunál dosáhl, že Feiglina odsunuli na 36. místo kandidátky. Proti verdiktu se Feiglinovi stoupenci odvolali, ale i když bude odvolání odmítnuto, Feiglin má stále ješte reálnou šanci stát se poslancem. Víc než to: mezi prvními dvanácti kandidáty Likudu je alespoň sedm, jejichž zvolení doporučil Feiglin, a jenom dva, kteří jsou považováni za stoupence Netanjahua.
Zvolením kandidátky strany se Netanjahu dostal do pasti. Svou volební kampaň vede v duchu (poměrné) umírněnosti. Sliboval pokračovat v mírových jednáních s Palestinci a se Sýrií a vytvořit vládu „široké národní koalice“, v níž budou zastoupeny také umírněně pravicové a centristicko-levicové strany. Je však téměř nepochybné, že mu parlamentní skupina Likudu v nyní zvoleném složení neumožní uzavřít „umírněnou“ koaliční dohodu a vést konstruktivní mírová jednání, ani kdyby si to skutečně přál; jestli však na základě nátlaku většiny parlamentní skupiny Likudu bude vést protiarabskou konfrontační politiku, dostane se asi do konfliktu s prezidentem Obamou, jenž od něho bude pravděpodobně žádat mnohem rozhodněji než prezident Bush, aby Izrael dostál svým přijatým závazkům a například likvidoval nezákonné židovské osady na obsazených územích.
V pasti bude přirozeně nejenom Netanjahuova vláda, nýbrž celý Izrael. Východiskem by mohlo být, kdyby Likud ve volbách nezvítězil a vládu vytvořil kdosi, jenž nijakým způsobem není spojen s Feiglinem a jeho názory. Dva měsíce před volbami se naštěstí tato možnost nemůže vyloučit.
Tel-Aviv