Dosavadní životní pouť dr. Moora vůbec příznačně charakterizuje celkový dosavadní vývoj hnutí Greenpeace. Dobrovolnické hnutí, které bylo založeno skupinkou angažovaných lidí nejrůznějšího profesního zaměření s cílem upozornit tehdy absolutně netečnou veřejnost na problematiku testů jaderných zbraní a masivního znečišťování životního prostředí, se postupem času transformovalo na vlivnou a profesionálním aparátem řízenou organizaci, která byla a je schopna korigovat názory vlád jednotlivých států a jednání průmyslových korporací s celosvětovou působností.
Tato politická a s ní související ekonomická moc a široká mediální prezentace však začala do Greenpeace přitahovat lidi, kteří hnutí považovali pouze za rychlejší a jednodušší alternativu klasického způsobu budování své kariéry, tj. vstup do etablovaných politických stran a dlouholetou, nepříliš dobře honorovanou a obtížnou práci v nižších stupních jejich aparátu. Aktivity těchto lidí nebyly primárně zaměřeny na ochranu životního prostředí, ale na získání většího podílu na politickém a ekonomickém rozhodování, přičemž začali postupně pronikat i do vedení organizace. Od počátku osmdesátých let se v jejím vedení začaly objevovat koncepční, odborné a mnohdy i ryze osobní spory, které vyvrcholily v r. 1986 odchodem dr. Moora z Greenpeace. Jedním z důvodů byl i jeho názor, že se Greenpeace pomalu začíná stávat extrémistickou a politickou organizací zaměřenou spíše na mediální prezentaci svých aktivit než na skutečné řešení problémů životního prostředí.
Faktem je, že stávajícímu vedení a členské základně Greenpeace nejsou příliš po chuti názory dr. Moora na budoucí masivní rozvoj jaderné energetiky, kterou považuje za jedinou reálnou cestu k výraznému omezení emisí CO2. Reakcí na jeho názory je buď ostentativní mlčení, nebo stanoviska zdůrazňující skutečnost, že dr. Moore je soukromá osoba a již velmi dlouho nemá s oficiální politikou hnutí nic společného, občas propuknou ostřejší mediální přestřelky na odborná témata.
Pro mne osobně je dr. Patrick Moore příkladem vědecky smýšlejícího člověka, kterého zajímají především fakta a jejich interpretace, takže na základě nových fakt je schopen změnit svůj původní názor, což je v dnešní době ideologického a politického přístupu k ochranně životního prostředí zvláště cenné.