Neviditelný pes

POLSKO: Země mezi nebem a peklem

24.8.2007

Nedávno médii proběhla zpráva o chystaných změnách na polských školách v novém školním roce. K těm asi nejvýraznějším bude patřit zavedení povinných školních uniforem a známkování z náboženství, které se bude započítávat do celkového průměru žáka.

Pokud jde o školní uniformy, pak je to samozřejmě otázka zvyklosti, ale budeme-li brát v potaz to, že děti se často na školách střetávají kvůli sociálním rozdílům, vybavení domácnosti, nebo oblečení, pak může zavedení školního stejnokroje v této oblasti pomoci. Ne, že by stejnokroj smazal jedním tahem sociální rozdíly mezi dětmi, ale může je alespoň dovedně maskovat a nenásilně tak dětem vštěpovat, že na každého člověka by se mělo hledět stejně bez ohledu na to, z jakých poměrů pochází (byť i to je samo o sobě trochu utopií, jelikož realita je často i ve vyspělých společnostech jiná).

Dá se říci, že se považuji za člověka věřícího, byť nechodím do kostela krom vánoc a sám se mám spíše za „hledajícího poutníka“ cestami duchovního světa. I přesto se mi zdá, že to, k čemu se schyluje v Polsku, není správné. Ano – dříve i u nás a v mnoha jiných státech probíhala výuka náboženství a můžeme polemizovat, zda měla na děti kladný, nebo záporný vliv, ovšem myslím, že v dnešní době by pro výuku a hlavně pak známkování z náboženství nemělo být místo. Existuje cosi jako rozluka státu a církve, ovšem v případě Polska se zdá, jakoby církev mohla mluvit do záležitostí státu.

Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání – tak je to napsané v Listině základních práv a svobod. V případě vyučování náboženství v Polsku se však bude jednat o výuku katolictví, tedy jednoho náboženského směru z mnoha. Uvažuje se tedy vůbec o náboženských menšinách v Polsku? O vyznavačích jiných náboženství, než je katolické křesťanství? Nebudou narušena jejich práva na svobodné vyznání v souvislosti s tím, že děti z těchto menšin budou nuceny učit se katolictví? Budou děti jiného vyznání hned za ty hloupější s menšími šancemi, pakliže se odmítnou učit věrouku jiného náboženství?

Neměl bych nic proti tomu, kdyby se náboženství vyučovalo v rámci nějakého „zájmového“ kroužku po škole a věřím, že v Polsku by byla účast dětí velká. Známkovat ale někoho z toho, jak moc „nabifloval“ náboženství, mi přijde proti smyslu samotné víry. Není snad víra o vztahu mezi člověkem a Bohem? Kdo má právo hodnotit a známkovat můj osobní vztah k Bohu a jako takového mě podle toho soudit? Neříkal snad už Ježíš, že „Co je císařovo odevzdejte císaři a co je Boží, Bohu“? Proč se tady „císař“ – tedy stát – má opět mísit se záležitostmi „božími“?

To, že se někdo hlásí k nějakému náboženství ještě neznamená, že podle něj skutečně žije a že je to nějaký zásadový, případě morální člověk. A naopak člověk bez vyznání se může v lidské společnosti chovat daleko lépe než mnozí z těch, co se dovolávají pro své skutky Boží vůle. Pakliže ale začneme hodnotit děti podle toho, jestli „umí náboženství“, pak bude docházet k diskriminaci těch, kteří je umět nechtějí. A co je to vůbec ono „umět náboženství“? Umět katolicismus? Nebo mít přehled o různých věroukách? Svědčí to snad o nějaké skutečné víře? Má smysl zavádět školní uniformy, a snažit se tak rušit sociální rozdíly mezi dětmi, jestliže v druhém kroku začneme dělat tyto rozdíly kvůli náboženství? Co tím katolická církev a potažmo státní aparát v Polsku sleduje? Nevrací nás to někam hluboko do minulosti?

Odpovědi na položené otázky a jejich zvážení nechám už na každém z vás...

http://djsnail.bloguje.cz



zpět na článek