Věc přitom zdaleka není tak jednoznačná: zatímco oteplování planety se zdá dostatečně prokázáno, chybí relevantní vědecké důkazy o podílu člověka na těchto změnách. Ti, kdo z toho mají profit (různá výrobní a byrokratická lobby), ruku v ruce s těmi, kdo by prostě rádi měnili svět (radikální ekologické organizace), však dávno došli k závěru, že za všechno mohou lidé a nikoli třeba cyklické změny (střídání teplých a studených období), jimiž zemské podnebí odnepaměti prochází, a rozhodli se vnucovat státům a jejich občanům finančně nákladná opatření. Obnovitelné zdroje energie (elektrárny vodní, větrné a sluneční) nejsou zadarmo a přechod na ně si mohou dovolit jen ti bohatší, samozřejmě za předpokladu vhodných přírodních podmínek. A emise oxidu uhličitého, o jejichž snížení tu jde, do vzduchu vylučují nejen elektrárny a auta, ale vydechují jej i rostliny a lidé – nepřikážeme si nakonec omezit dýchání?
Kancléřka Angela Merkelová, jejíž země nyní předsedá Evropské unii, na právě ukončeném bruselském summitu prosadila cíl dosáhnout dvaceti procent energie z obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě. Nový závazek jde daleko za tzv. kjótský protokol ukládající státům omezovat škodlivé emise. Merkelová po summitu pravila hrdě: „Můžeme předejít katastrofě lidstva.“ Žena, která větší část života prožila v komunistické NDR, nejspíš také uvěřila starému heslu o poroučení větru a dešti.