Neviditelný pes

BLÍZKÝ VÝCHOD: Každá trpělivost má meze

11.8.2006

V mnoha chytrých hlavách české i světové intelektuální pravice a levice vrtá hlavou, cože to Izrael provádí v Libanonu? Proč se i na prahu 3. tisíciletí musíme dívat každý den na rozbombardované domy, plačící děti a mrtvolami poseté opuštěné a zdevastované ulice měst? Snažil bych se jim odpovědět, že válka je prostě válka a zoufalství, smrt a pláč k ní prostě patří. Kdyby tam (nejenom) tyto tři nepříjemné záležitosti nebyly, potom by možná slovo válka vonělo po šeříku, znělo jako nejkrásnější koncert na kolonádě ve Františkových Lázních a hodné a voňavé paní učitelky by o něm vyprávěly dětem ve školce před spaním. Jenže válka „smrdí“ po hřbitově, zní jako ta nejstrašnější bouřka a krupobití a pokud paní učitelky nechtějí vidět místo spánku svých drobečků jejich slzy a smutek, tak jim o ní raději nevyprávějí.

Nejsem cynik a už vůbec nepatřím mezi zastánce řešení konfliktů se zbraní v ruce. Musím se dokonce přiznat, že vojáci a celý systém, na kterém je „vojančení“ vybudováno, je mi k smíchu. Kdybych si měl vybrat mezi „povoláním“ mnicha a vojáka, volil bych to první, a to zdaleka ne jen ze strachu ze smrti. Ti, kteří mě znají, musí uznat, že by to ode mě byla veliká oběť. Zkrátka a dobře, vojenský řád, vojenské přehlídky, laciná okázalost, uniformy, pochybné bratrství….tomu všemu prostě nerozumím. Nemám rovněž rád násilí a myslím, že jsem dost citlivý člověk na to, abych občas uronil slzu když vidím válečné zoufalství a představím si bezbranné civilisty, úplně zbytečně umírající pod palbou izraelské armády.

Ovšem stejně tak je mi líto izraelských občanů, kteří se ráno probudili do krásného dne, vyčistili si zuby, posnídali, odešli do práce a večer se už nevrátili domů. Proč? Fanatický příznivec islámu ve jménu nějakého náboženství a jakéhosi Alláha (Alláh se doufám obrací v hrobě) zabil otce od rodin, mladé muže i ženy a děti. Ti všichni zemřeli úplně zbytečně, stejně jako nyní umírají Libanonci. Bezbranní Libanonci, kteří s 99,9% pravděpodobností nemají nic společného s mrtvými Izraelci, kteří se ráno vydali do práce a večer se nevrátili nebo vrátili, ale po kouskách….

Izraeli prostě došla trpělivost, protože i ta má své meze. Ne nedarmo se říká, nedráždi kobru bosou nohou. Izraelská kobra byla vydrážděna a já se divím, že nekousla mnohem dříve. Snad jen česká holubičí povaha by se dokázala donekonečna dívat na bombové atentáty v českých městech. Izraelci si nemohou dovolit mít holubičí povahu. Na území, kde vybudovali svůj stát (byť okolnosti i za přispění světových mocností nebyly ideální), by je to stálo draho.

Trnem v oku Izraeli však není Libanon a jeho obyvatelé, ale hnutí Hizballáh. Hnutí, které se rozhodně nebrání posílání svých oveček s bombou v batohu do izraelských měst. Libanon však prý nemá s Hizballáhem nic společného. Dokonce prý ani jih země, kde se základny tohoto mírového hnutí zasvěceného Alláhovi nacházejí, ani neovládá. Nechci se pouštět do spekulací o tom, jestli jsou vztahy mezi libanonskou vládou a lídry Hizballáhu přátelské či naopak. Nicméně každý stát ručí za své území a za to, že z něho nebudou vedeny nepřátelské útoky na stát s ním sousedící. To Libanon není schopen zaručit. Lhostejno, jestli záměrně nebo svou neschopností. Civilisté bohužel pykají za svou vládu, jen ta je (mimo Hizballáh) hlavním viníkem jejich utrpení, byť smrtící střely vysílá Izrael.

Pokud vím, tak Izrael několikrát svého souseda vyzýval, aby si „doma udělal pořádek“. Nikdy se nic nestalo. Je to jako v běžném životě. Pokud vás opilec slovně napadá v hospodě, možná se ho snažíte ignorovat. Pokud ale vstane a udeří vás do tváře, nezbývá než zapomenout na dobré vychování a ránu mu oplatit, tedy pokud nejste svatý muž a nenastavíte tomuto políčku ještě druhou tvář. Druhá možnost je v rychlosti zaplatit a zatroubit na ústup. Varianta poněkud zbabělá, ale ne všichni můžeme býti hrdiny, že?

Může si ovšem Izrael donekonečna dovolit ustupovat a uspokojovat tak levicové intelektuály, pseudohumanisty a snílky z celého světa? Já říkám, že nemůže, a proto jeho současné kroky chápu. Kdo říká opak, žije mimo realitu a bude ještě mnohokrát ve svém životě zklamán a překvapen.

Jedním dechem , ale dodávám, že jsem pro okamžité zastavení celého tohoto válečného běsnění. Ani náhodou se mi nechce další dny dívat na umírající Libanonce a ničení jejich měst a vesnic, ale hlavně jejich životů a budoucnosti. Izrael by měl zchladit své válečné nadšení a pokusit se zastrčit své kolty co nejdříve zpátky do opasku. Horká hlava a hlad po krvi a odplatě nejsou dobrou vizitkou pro zkušeného a moudrého válečníka, za jakého se možná izraelská armáda považuje.

Nedívejme se tedy, prosím, na Izrael jen jako na krvelačnou běsnící šelmu, které kryje záda „velký satan“ USA . Takové jednostranné pohledy snad už máme za sebou…



zpět na článek