Nástrojem této taktiky bude asi Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Ta reprezentuje všechny Palestince, zatímco autonomní Palestinská správa pouze Palestince žijící v Předjordánsku a v oblasti Gázy. Byla to OOP, která uzavřela v roce 1993 v Oslu dohodu s Izraelem, na jejímž základě pak vznikla autonomní Palestinská správa. Mahmud Abbas je předsedou Palestinské správy, zároveň však i předsedou Výkonného výboru OOP. Hamas není členem OOP, přes pokusy v minulosti zařadit ho do jejich řad. OOP je tedy nadřazená Palestinské správě; čili OOP a osobně Abbas mají právo vznést námitky vůči složení palestinské vlády a vůči jejímu programu. Až po zařazení námitek OOP do programu vlády má být program vlády předložen ke schválení parlamentu v Ramallahu. Nevyhoví-li vláda požadavkům OOP, bude mít Abbas plné morální i politické právo odmítnout její schválení.
Stane se tak však až v dubnu, po izraelských parlamentních volbách 28. března. Tehdy totiž povolí tlak volební kampaně, jenž nyní nutí izraelskou vládu – lépe řečeno vládní stranu Kadima a úřadujícího premiera Ehuda Olmerta – mluvit dvojím hlasem, aby neodradil ani pravicové, ani levicové voliče: na jedné straně slibuje likvidaci židovských osad, v nichž žije asi 90 tisíc osadníků, na druhé straně dává příkazy pro novou výstavbu v osadách; na jedné straně prohlašuje, že s hamasovskou vládou přeruší veškeré kontakty a jednostranně určí budoucí hranice Izraele, na druhé straně ústy ministryně zahraničí Cipi Livniové říká, že „jednostranný ústup je pouze poslední opce, jenom nebude-li možnost dohody s Palestinci“. Avšak s jakými Palestinci, ne-li se zvolenou palestinskou vládou? Ovšem, jenom „uzná-li tato vláda Izrael, bude respektovat dohody a vzdá-li se terorizmu“. Čili s „ochočenou“ hamasovskou vládou.
Je třeba času, aby se to všechno vyjasnilo. A Mahmud Abbas hraje o čas.
Tel-Aviv