Vždy sleduji zprávy ze Španělska, kde jsem strávil mnoho pracovních i odpočinkových dní. Tam je možné leccos. A moderně progresivní španělské dámy, to je obzvlášť síla. Jako ty, co v Katalánsku v nějakém výboru „veřejného blaha“ prakticky zlikvidovaly školní knihovnu v Escola primària Taber de Barcelona (Základní škola Taber v Barceloně).
Katalánské „mares“, tedy matky, vyřadily z oddělení knihovny zhruba 30 procent knížek. Rozhodla o tom školní komise pro rovnost pohlaví. Podle jejich uvážení bylo zhruba 200 knížek z nabídky pro čtenáře „sexistických“. Čtení takových knih dle uvědomělých matek přispívá k šíření stereotypů o mužské a ženské roli.
V autě jsem, tuším na ČRo Plus, poslouchal rozhovor na toto téma mezi redaktorem a nějakou gendero aktivistkou. Česká aktivistka byla plna přesvědčení o škodlivosti sexistických knížek pro mládež, ale nevyřazovala by je šmahem. Je prý nutno s dětmi rozebírat škodlivost mužských stereotypů a vysvětlovat nové, moderní myšlenky. Na připomínku redaktora, jak by měl vysvětlovat z hlediska genderu Červenou Karkulku tříleté holčičce, spustila tirádu politických žvástů. Bolševik Václav Kopecký, za Gottwalda ministr informací a kultury, hadr.
Přivedla mne však na myšlenku, že by bylo možná dobré podívat se na Červenou Karkulku i Šípkovou Růženku skutečně „moderníma nezávislýma očima“. Něco podobného, při vší skromnosti, jako založili dědeček a Saturnin a nazvali to „Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Jistěže nedosáhnu mistrovství obou aktérů, ale mohl bych se pokusit uvést na pravou genderovou míru některé zaostalé pohádky. Tak třeba tu o Červené Karkulce.
Takže pravda je taková, že je to vlastně příběh Červeného Karkula. Karkul byl původně moderní chlapec, nosil trička s Che Guevarou, bojoval v čajovnách proti kapitalismu a po nocích sjížděl běžné pornoweby. Jak říkám, běžný městský chlapec. Přečetl si na netu mnoho článků o LGBT, hnutí queer, zaujala jej otázka „transgenderu“. A rozhodl se, že bude „to Karkulo“. Zaujalo jej totiž nové gender hnutí zvané „genderqueer“. To jsou osoby hlásící se jednou k jednomu a jindy k druhému pohlaví, tzv. „genderfluid“.
Pro Karkulo byly problémy s pubertou vyřešeny. Proč shánět nějakou holku, když můžeš být holka sama? A navíc, jak se dočetl, k proměně na ženu, když je chuť, není potřeba žádné operace a uřezávání šulína. Stačí si říct „jsem holka, jsem holka“, asi něco jako Dafné ve filmu Někdo to rád horké.
Karkulo ovšem nebylo žádný blbec, a tak si to vyřešilo prakticky. Vzpomnělo si, že u krejčího se dotyčný při zkoušce kalhot vždy ptá zákazníka-muže, kde „ponosí“ penis. Zda v levé či pravé nohavici. No, původně se ptali krejčí „kde ho nosí“, ale pak se ta otázka společensky vhodně upravila. Karkulo se rozhodlo, že pokud ho „ponosí“ v levé nohavici, bude mužský, a když v pravé, tak ženská. V případě duševního „neutra“ si ho přilepí leukoplastí k pytlíku.
Toho jarního vlahého dne se Karkulo rozhodlo, že bude holčička. Provedla přehození a šla si obléct rozkošné červenobílé šatičky. Ty mají výhodu, že až půjde v poledním vedru přes les, tak to dole pod kratičkou sukýnkou bude hezky větrat. Rodičo č. 1 (neutrální rod) na ni volalo, aby se rychle učesala, oholila (nezapomeňte – původně to byl kluk Karkul) a nahodila „make-up“. Musí donést babičce za lesem dárek k narozeninám. Rodičo č. 2 jí připravilo košíček a v něm byla bio-bábovka zaručeně bez lepku, do láhve od červeného Cinzana předtím rodičo č. 1 nalilo krabicák. Baba to stejně nepozná. Na poznámku Karkulky, že babička po obojím blije, odvětilo rodičo č. 2, že babička bleje po všem. Rodiča číslo 1 a číslo 2 vydala Karkulce mnoho pokynů, co má anebo nemá dělat, až půjde tím lesem. Protože v lese žije zlý vlk, úplně jiný, než jsou vlci v Čechách a na Moravě, kteří by Karkulce vůbec, ale vůbec neublížili, tohohle vlka se musí bát.
Pro jistotu tak dali s sebou Karkulce maskáče, helmu a ruční bazuku RPG-7. Ta je robustní, jednoduchá a smrtící. Je výsledkem mnohaletého vývoje z původního německého Panzerfaustu. A napomenula ji, aby nezapomněla, kam má „ponosit“, kdyby došlo k nejhoršímu a musela by střílet.
Karkulka vyrazila do lesa. V jedné ruce nesla košík s dárky, v druhé ruce nesla kytičku konvalinek a ve třetí bazuku. Šla, plna napětí, zda přeci jen nepotká onoho divokého a, jak říkalo rodičo č. 1, „chlípného“ vlka. Při studiu jistých pornostránek totiž zjistila, že by jí určitý druh přepadení vůbec nevadil. Ale i když měla hodně krátkou sukýnku a každou chvíli se předkláněla, a to hodně, vlk, ani jiný vilný tvor nikde. „Ty starý lidi tak přeháněj!“ myslela si lítostivě Karkulka, když došla k babiččině chaloupce.
„Ťuky ťuk, buchy buch, to jsem já,“ volala Karkulka, ale nikdo se neozýval. „Že by tam byl s babčou už zase ten myslivec?“ řekla si Karkulka a vklouzla do světničky.
Babka ležela v posteli, brýle posunuté nakřivo a chrápala. „Čau, babi, to jsem já,“ hlaholila Karkulka a popošla k posteli. „Ježiš, ta bába zase měla včera hrachovku,“ zapotácela se. Možná je, že ten metan, co naplnil přes noc místnost, protože bába zásadně nevětrala, měl dopad na další vývoj. Metan je sice netoxický, ale při vyšší koncentraci způsobuje, že oči slzí.
„Babi, proč máš tak červené oči?“ zeptala se Karkulka babičky a mnula si přitom svoje oči.
„Protože jsem až do rána na Google vyhledávala město Pararingapatam, ale nenašla,“ řekla babička. Babča lhala, celou noc hrála na počítači Warfare a dorazila to stránkami se zvířátky. Ani se neptejte jakými!
„Babi, proč máš tak velké uši?“ ptala se dále Karkulka.
„Ty kozo, nevidíš, že to jsou klasická stereosluchátka? Náno pitomá!“ chtěla babička vykřiknout. Ale rozčilením se jí uvolnila horní protéza, protože nepoužívala fixační pastu (doporučovanou devíti z deseti zubních lékařů) zvanou Shut Up. Horní protéza se jí zapříčila do spodní. Bába začala dávit, z huby jí koukala spodní i horní náhrada, což vypadalo, jako by cenila chrup, a zároveň sebou cukala, jako by se chtěla na Karkulku vrhnout. Pod chlupy na obličeji (bába odmítala depilaci) šíleně zrudla a celou dobu vydávala podivné zvuky. A pokoušela se zvednout z postele. Karkulka usoudila, že na další otázky už není čas.
Na nic nečekala, vytáhla z baťůžku na zádech maskáče a narvala se do nich. Pak je zase stáhla ke kolenům, aby se správně „ponosila“ na kluka. Znovu je natáhla, oblékla si maskáčovou bundu a neprůstřelnou vestu, nasadila si kevlarovou helmu a bleskurychle vypálila.
„Tý krávo!“ pravil vlk, který se právě prosmekl z předsíně. Mezitím se o všem Karkul stačil změnit na Karkulku a obléci si svoje epesní šatičky.
„Ty´s jí ustřelila palici!“ zvolal vlk. „No to je síla!! Bába bez hlavy a na mě to zrovna jde!“ „Tak si odskoč do lesa,“ pravila Karkulka, zatímco prohledávala sekretář, zda tam neměla babka nějaké prachy, takže byla nesoustředěná. Vlk přešlapoval dále a tiše kňučel. Karkulka si uvědomila, že jak strkala hlavu pod postel, jestli tam bába němá nějaký kufr s poklady, vystrkovala …ehm…ehm přímo vlkovi pod nos.
„Ty prasáku!!!“ zaječela Karkulka. „Kam to koukáš!“ Vypadni!“ Vlk leknutím poodskočil a zaštěkal. A dodal:
„Na tvoji prdel nejsem zvědavý! Měsíc je v úplňku a já se musím proměnit. Já nejsem jen tak nějaký vlk! Já jsem vlkodlak. Tři neděle jsem vlk a pak jsem týden chlap. A ta přeměna děsně svědí!“
„No neke,“ pravila Karkulka, jak to odkoukala z jednoho TV seriálu. Zamyslela se. „Hele, ty kanče, tak proto ty jsi sem chodil za naší bábi! Ona byla zuřivá zaostalá heterosexuálka, takže vy spolu…“
„No a co,“ pravil vlk“. „Je to lidský. A Jarmilce (tak se babka jmenovala) nevadilo, že na mně někde po přeměně zbyl nějaký chlup. Jí se to líbilo!“ dodal nafoukaně. „A co já teď budu dělat?!? Já jako vlkodlak nesmím šukat s chlapama! To najdeš napsaný ve všech vysvětlivkách v kouzelných knihách! Co já teď budu dělat?!“ zalkal.
„No pudeš za mnou, chlapče,“ pravil myslivec, co už nějakou chvíli nakukoval vyraženým oknem do světničky.
„Nech mně, ty buzerante!“ zavyl vlk.
Ale myslivec se nedal zastrašit politicky nekorektním oslovením: „Já už brzo nebudu myslivec! Ale myslivečka. Ještě dvě operace a už si přestanu stahovat tím hadrem kozy, aby to nebylo vidět. Já už mám trojky!“ chlubila se postava v myslivecké uniformě. „A vlci mi nevaděj! Oni mají takový báječný chlapský odér. Mně se to líbíííí,“ vzdychl dočasný myslivec.
„Cože?!“ řekli najednou vlk i Karkulka. „Co že budeš?“
„No holka od myslivce, heč! Jak byste to asi řekli, vy dva chytrolíni. Holka od myslivce bude „myslivna“? Jak navrhovala ta docentka z Budějovic? Myslivna je barák.“
Vlk se lehce zapýřil: „A budeš všude holka? Jako ta v tom seriálu Most! To byla kočka. A ty kozy! My se s babčou dívali,“ dodal vlk. A mrknul okem na myslivce. Myslivec se zarděl: „To víš, že jo. Budu holka! Všude! A bezvadně! Nic vytahaného!“
„Hele, vy dva,“ pravila praktická Karkulka. Samotnou ji rozčilovalo, že jak se promění v ženskou, je nesnesitelně praktická. Jo bejt chlap, to je romantiky celý pytel. „Co uděláme s tou mrtvolou? Jestli nás tu s ní načapají, jsme v pr…“ vyslovila něžná dívčí ústa ošklivé slovo.
Vypuklo ticho.
Až řekl myslivec: „Zavoláme Sultána a Tyrla, ty od babičky Panklové. A necháme je tu bábu sežrat. Oni jsou ty čokli furt děsně hladový. Víš, jak Barunka vzpomíná, že babička říkala, že dobrá hospodyňka pro pírko přes plot skočí! Ta baba ne že by byla spořivá, ta byla lakomá, až to bolelo. Viktorka u splavu neječela kvůli dítěti, ostatně už měla dvě další, ale hlady. Bába jí ordinovala každý týden bezmasé úterý a postní pátek. A vymyslela si, že Viktorka vypadá trochu jako židovka, tak měla v sobotu k jídlu jen macesy. Už jste někdy jedli macesy? Ne?! Tak to bych vám nepřál. Jediní, kdo je žrali, byli Sultán a Tyrl.“
„Ty si se pomátnul!“ zaječela Karkulka. “Najednou v týhle pohádce budou Sultán a Tyrl. Od babičky Panklový! Ty si mešuge!“
„Jaký mešuge?! Když lidi věří tomu, že vlk sežere tebe a babičku a já pak provedu něco mezi císařským řezem a pitvou a vy vylezete nerozžvejkaný ven, tak co jsou proti tomu dva hafani odjinud?! Tomu se dneska říká „umělecká licence“. Chápeš?!“ dodal myslivec.
„No já nevím…“ řekl vlk.
„Hele, jaký vim nevim,“ pravil rozhodně pravil myslivec. „To tělo je nutno zlikvidovat. Než nám sem donese nějakou chorobu. A musíme ho zlikvidovat ekologicky. Vy byste hodili mršinu do rybníka, voda by se zkazila a byl by vyhlášen zákaz koupání. A už by se pátralo. A vypátralo by se. Já to znám, já jsem členem ekologické organizace Mlha. Bábu musí sežrat vlci. Totiž psi.“
„Tak jo, máš recht,“ pravila Karkulka. „Když lidem staletí nevadí ta hovadina, jak nás vlk polyká celý a my pak vylezeme jakoby nic, tak jsou ti čokli nakonec přijatelnější.“
„No vidíš,“ pravil myslivec. Zapískal a pejsci přiběhli. “Na, papej,“ řekl myslivec, ukázal na mrtvolu babičky a bylo. Myslivec pak ještě pronesl přednášku, jak je průchod babičky zažívacím traktem psů ekologický. Hmota se výrazně zmenší, psí trus má krátký poločas rozpadu a všichni budou spokojeni. A les nebude nutno hnojit chemicky, ale bude pohnojen přírodně. Což naše lesy jen posílí! A nikdo nás nebude otravovat. A mrkl levým okem na vlka a významně si pohladil hruď.
„Tak do tohohle mě netahejte,“ pravila Karkulka. „Já si vedu deníček MeToo, už tam mám učitele tělocviku, který mi pomáhal při šplhu na tyč a podpíral mi zadek. A občas šáhnul vedle, jak jsem se kroutila. A ředitel, když za ním přijdou coby předsedkyně třídy v tričku a nakloním se dopředu, tak jen funí a dává mi ruce na ramena a když sebou cuknu, tak mu ta ruka ujede níž! A mám další a další. To by bylo, aby někdo z nich nebyl za čtyřicet let slavný anebo bohatý. A pak si to užiju. A budu samý prachy a budu v novinách a v televizi. Tak čau,“ řekla Karkulka a šla domů.
Vlk a myslivec/myslivka si v koutku špitali. Radili se, jak společně rozšíří činnost aktivistické skupiny „Jsme fér- manželství pro všechny“. I na nové osoby typu Canis lupus a Canis lupus familiaris, a to včetně vlkodlaků. Psi byli, co se týče sexu, persekvovaný už ve středověku. Brali je paničkám a pálili na hranicích. Nemlich to samý jako ty nebohý čarodějnice. Takže je to historicky doložený.
Ale nejprve požádají o pomoc a o dotaci. Vše proběhlo, jak bylo naplánováno. Myslivka a vlk se stali hvězdami sociálních sítí, poskytovali rozhovory a soukromě předváděli ukázky své praxe.
A co Sultán a Tyrl? Ti sežrali biobábovku bez lepku, vypili i to krabicový víno a pak blili všude kolem Starého bělidla. Ale to nám nevadí, to je v jiné pohádce.
A zazvonil, zvonec a reálné pohádky byl konec.
P.S. A zítra se podíváme, jak to bylo s tou Šípkovou Růženkou.