Nauč se smát, aniž bys plakal, říká jedno přísloví. Židovský humor odráží složitost historie vyvoleného národa. Přináším svým milým čtenářům další porci oblíbených vtipů.
V Krakově, ve štatlu, se takhle Róza Steinová vystavuje v okně, když tu kolem jde Lebenfeldt. Je to pohledný chlap, tak není až tak divu, že se seshora ozve:
„Lebenfeldt, jdou sem nahoru, na chviličku...“
„Róza, to by musela bejt sama...“
„Ale vždyť já jsem!“
„Na celým světě...“
Pan Kohn cestuje ve víně. Tuhle zase vleze do restaurace a hned na majitele:
„Mohu vám ukázat katalog našich červených vín?“
„Nemám zájem,“ zavrtí hlavou restauratér.
„Nechcete zdarma ochutnat naše nejlepší červené?“
„Řekl jsem, že nic nechci,“zavrčí restauratér, “mám svého vína dost.“
„A nechtěl byste se podívat, jaký zajímavý rabat vám mohu nabídnout?“nedá se odbýt Kohn.
„Jestli nepřestanete otravovat,“rozzlobí se restauratér, “tak vás shodím ze schodů.“
„Ale tak výborné červené, jako nabízíme my, vám nikdo nedá,“ vykládá znovu Kohn.
Restauratér popadne milého pana Kohna za límec a opravdu ho shodí ze schodů. Pan Kohn vstane, opráší se a postaví se na první schod:
„Tolik tedy k červenému. A nyní bílé...“
Potkají se dvě přítelkyně.
“Sára, slyšela jsem, že ses vdala?“
“Ano. Ale čtrnáct dní po svatbě manžel náhle zemřel.“
“To je smutné. Aspoň, že se dlouho netrápil...“
Doktor Feldman si všiml u svého nového pacienta, Chaima Yankela, mimořádně rudé pokožky.
„Vysoký krevní tlak, doktore,“ řekl Chaim Yankel, “rodinná anamnéza.“
„Z matčiny nebo otcovy strany?“ zeptal se dr. Feldman.
„Ani z jedné,“ odpověděl Chaim Yankel, “je to ze strany rodiny mé ženy.“
„Ale jděte,“ řekl doktor, “jak byste mohl mít ze strany rodiny své manželky vysoký krevní tlak?“
Chaim si povzdychl. “Asi byste se s nimi měl někdy seznámit, doktore!“
Dívčí internátní škola na jihu USA. Před koncem školního roku chce paní ředitelka pro děvčata uspořádat taneční bál, ale narazí na problém nedostatku pánů. Volá proto na nedalekou vojenskou základnu, zda by k nim nemohli pár slušně vychovaných mladíků poslat na ten ples. S tolerancí to na jihu nikdy nebylo nejlepší, a tak i ředitelka má speciální požadavky:
“V mé škole studují slušná křesťanská děvčata, proto doufám, že mezi těmi vojáky, co mi pošlete, nebudou žádní židi.“
„Jak si přejete, vyřídím panu plukovníkovi...“
Přijde den, kdy se má ples konat. Na nádvoří školy vjede vojenský náklaďák a z korby seskočí padesát vyfešákovaných černochů v kvádrech.
„Panebože, to musí být nějaký omyl!“málem omdlí ředitelka.
Řidič odpoví: “Ale kdepak, toto jsou naši vzorní vojáci, co k vám jedou na ples.“
„Jste si jistý, že zrovna tihle???“
„Ano, osobně je vybral náš pan plukovník Isaac Rabinowich.“
David a Shirley byli na dovolené v Zemi Otců. Jednou vyrazili na výlet velmi brzy s tím, že posnídají až cestou. Když se ozval hlad, našli malou útulnou jídelnu s jednoduchým snídaňovým menu: dvě vejce, bagel a káva za šest šekelů.
„Chtěla bych snídaňové menu, ale bez vajec,“ objednala si Shirley.
„Bude to ale za osm šekelů, protože si objednáváte à la carte,“ upozornil majitel.
„V tom případě bych chtěla kompletní menu.“
„A jak si budete vejce přát?“
„Syrová a ve skořápce. Vezmu si je s sebou.“
Tak shavua tov a dobrou náladu.
(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora