Jak funguje zakládání úřadů? A proč se neruší? Pojďme si to ukázat na jednom absurdním příkladu. Proč absurdním? Na něm je totiž vidět ta nesmyslnost. V běžných případech jde o věci, kterým lidé moc nerozumí, a proto se nechají „opít rohlíkem“ či „opít bohulibým zájmem“.
Žil byl jeden socialistický politik a říkal si, že je hrozně nespravedlivé, že lidé umírají a mělo by se s tím něco dělat. A jako správný socialista udělal dvě věci.
1) Vytvořil zákon o tom, že umírat se nesmí. Kdo umře, bude uvězněn nebo bude platit pokutu.
2) Udělal úřad proti umírání, který měl zajistit, aby lidé neumírali.
Lidé nadšeně jásali. „Konečně někdo, kdo mi garantuje, že neumřu.“
Postupem času se ale zjistilo, že zákon moc nefunguje. Ve věznicích bylo plno mrtvol, které porušily zákon (umřely), a úřadu se také nedařilo zajistit, aby lidé neumírali.
Inu, některé lidi napadlo, že by se měl zákon a úřad zrušit. Přednesly se argumenty, že úmrtnost je stále stejná. Na to socialisté říkali, že to není pravda, že se lidé dožívají stále více let, tudíž zákon i úřad funguje (ono to funguje nezávisle na zákonu a na úřadu, ale říkejte to socialistovi).
Když už se přes svoji neprůstřelnou argumentaci socialisty někdo dostal, tak mu řekl: „Vy snad chcete, aby lidé umírali? Co jste to za člověka!“ Ano. Spousta lidí by zrušení tohoto úřadu vnímala jako signál, že daný politik chce, aby lidé umírali.
Když namítne, že zákon stejně nezamezil tomu, aby lidé umírali. Tak socialista řekne:
a) Trend je kladný (lidí umírá méně).
b) Je potřeba dále pracovat – Řím také nepostavili ze dne na den.
Po argumentaci, že to stojí hrozné peníze a ve vězení jsou jen mrtvoly, které by mohly být zakopány v hrobech, se socialista naštve: „Vy všechno přepočítáváte na peníze, lidský život se nedá přeci penězi vyčíslit!“
Jak šel čas, tak socialisty napadlo, že tento úřad vylepší. Nejprve si prosadili navýšení rozpočtu, natiskli letáky a udělali velkou celorepublikovou kampaň „Proč neumírat“. Další peníze šly na rozšíření úřednického sboru, aby se mohly efektivněji vymáhat zákony. V poslanecké sněmovně pak upravili i zákon.
Každý člověk, na kterého úředníci narazili, musel doložit, že nechce umřít. Pokud to nedoložil, tak je podezřelý a může být pravidelně zadržen (či může být dále vyšetřován na svobodě).
Jakékoli jednání s těmito podezřelými osobami je podezřelé, tudíž všichni lidé, kteří se s těmito osobami baví, budou prošetřeni. Musí doložit, že nechtějí umřít, a k tomu i to, že nenavádí nikoho k tomu, aby zemřel.
U některých podezřelých mohou úředníci vydat zajišťovací příkaz. Jedná se o případ, kdy je důvodné podezření, že někdo chce umřít. Zajišťovací příkaz na jeho majetek slouží k tomu, aby brzonebožtík nemohl odkázat svůj majetek potomkům. V případě jeho smrti si pak úřad z takto zajištěného majetku ukrojí část za pokutu, aby ji nemusel zdlouhavě vymáhat po jeho dědicích.
Za úmrtí prý může dle provedeného výzkumu z velké části rodinné prostředí, proto každé úmrtí znamená pokutu pro pozůstalé. Ti se provinili tím, že dostatečně nepodporovali nebožtíka v žití.