„Nauč se smát, aniž bys plakal“ říká jedno přísloví. Rovněž se říká, že židovský humor chápou nejlépe Židé a Češi.
Smyslem židovského humoru není jen pobavit a zpříjemnit posezení ve společnosti. Je rovněž reakcí, jak proměnit zoufalství v naději, pozorovat okolní svět se zdravou skepsí a odstupem a otupit ostří skutečnosti důvtipnou slovní hříčkou.
Uvádím pár židovských anekdot patřících do mých oblíbených.
Pan Kohn sázel na dostizích. Moc se mu ale nedařilo, a tak hledal nějakou pomoc. Náhle uviděl katolického kněze, jak žehná jednomu z koní. Po chvilce váhání se rozhodl na toho koně vsadit. A ejhle, kůň vyhrál o tři délky a pan Kohn vyhrál dva tisíce. Honem tedy pospíchá zpět do paddocku, aby viděl, kterému koni koni bude kněz žehnat. Vsadil a znovu vyhrál. Tak to šlo celý den. Před posledním dostihem se pan Kohn rozhodl, že vsadí všechny peníze. Opět vsadil na koně, kterému kněz žehnal. Závod je odstartován. Pan Kohn nevěřícně zírá na svého koně. Ten se motá po dráze, sotva běží. Nakonec do cíle doběhne poslední a za cílovou čárou padne. Pan Kohn přišel o vše. Zachmuřeně kráčí směrem k východu a přemýšlí, jestli to náhodou nebyl boží trest, když tu náhle potká kněze, který po celý den koním žehnal.
„Co to mělo znamenat otče? Všem koním, kterým jste požehnal, se dařilo. Proč tomu tak nebylo i u toho posledního?“
„ Ty jsi katolického vyznání, synu?“ opáčí kněz.
„ Ne, židovského.“
„ No a proto nepoznáš rozdíl mezi požehnáním a posledním pomazáním.“
Rosenstock se nechá přemluvit svým přítelem Růžičkou, aby ho vzal do kavárny, aby viděl, jak si židé vypráví anekdoty.
Společnost sedí kolem stolu a pánové se zlatými obroučkami sem tam vysloví nějaké číslo: šest, padesát sedm, dvacet jedna...
„My už všechny vtipy známe nazpaměť, tak jsme si je očíslovali,“ vysvětlí Rosenstock zmatenému hostu. Růžička poslouchá, ale po chvíli neodolá a zvolá: „Devadesát!“ Ale nikdo se nezasměje.
Na cestě domů se zkormoucený gój ptá Žida: „Já jsem tou devadesátkou udělal nějaký trapas,
ne?“ „Ale ne,“ chlácholí ho Rosenstock,„ale ty to prostě neumíš tak podat!“
Hette byla velmi úspěšná podnikatelka. Jeden rok měla tak úspěšný, že si koupila Rolls-Royce. Ale o pár týdnů později vrátila vůz dealerovi s tím, že se ze předku auta ozývají podivné zvuky. Prodejce auto zkontroloval a zatelefonoval zpátky.
„V autě jsme dle očekávání žádnou závadu nenašli. Existuje jen jedno možné vysvětlení,“ řekl. „Váš šofér má astma.“
Rebeka jde k rabimu na radu.
„Rabi, rabi, Egon mne miluje a chce se se mnou oženit! Erwin mne také miluje a také se chce se mnou oženit. Jak se mám rozhodnout? Kdo má být ten šťastný?“
Rabi si ji změří a po chvíli odpoví: „Vezmi si Egona a Erwin - ten bude ten šťastný.“
Tak přeji všem svým čtenářům pěkný víkend a shavua tov.
(Minulá dodávka chtipů od Chechtavýho tygra zde.)
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora