Neviditelný pes

ASTRONOMIE: Corůstá a Douvá

20.3.2019

Nedávno v planetáriu zazvonil telefon. To není neobvyklá situace, výjimečnost spočívala v tom, že to nebyla obvyklá úřední záležitost, ale zajímavá otázka. A jak se ukázalo, telefon má proti neosobnímu e-mailu řadu výhod, které tady nastíním.

Otázka zněla: „Je pravda, že když budeme na jižní polokouli, třeba v Jihoafrické republice, budou se střídat fáze Měsíce obráceně?“ Pustil jsem se do vysvětlování, že měnící se tvar Měsíce na naší obloze je vlastně střídání dne a noci na naší přirozené družici, které my vidíme zvenčí. A záleží to na směru, z nějž na Měsíc svítí Slunce, ne na tom, ze které části zemského povrchu se díváme.

Poté, co jsem nanosil do lesa (telefonu) tu hromadu dříví, kterou jsem v předchozím odstavci jen stručně nastínil – ve skutečnosti jsem pronesl ještě o něco delší litanii –, se ukázalo, že volající svým dotazem směřuje vlastně k něčemu jinému. Totiž k tomu, že na jižní polokouli je všechno na obloze obráceně. Takže okamžiky, kdy nastává nov, úplněk či poslední a první čtvrt, jsou sice pro celou zeměkouli stejné, ale „protinožci“ to vidí jinak.

Při úplňku rozdíl snadno přehlédneme, ale nápadný je, když Měsíc vypadá jako srpek. U nás platí, že připomíná-li písmeno C, říkáme, že couvá, má-li podobu písmene D, pak dorůstá. V té době jej vždycky pozorujeme večer nad západním obzorem.

Kdybychom se vydali rychlým letadlem po poledníku od nás na jih, Měsíc by byl stále nad západním obzorem, avšak postupně by se to déčko pokládalo na bříško, až by se z něj na rovníku stala lodička. Starověké národy obývající oblasti blíže rovníku obtiskly představu o Měsíci v podobě loďky do svých mýtů.

Za pozornost stojí i skutečnost, že hroty měsíčního srpku, když je nízko nad horizontem, nikdy a nikde nemíří směrem k zemi – když Měsíc couvá a je vidět ráno na východě a v rovníkových oblastech opět v podobě loďky odplouvá. Budeme-li pokračovat na jih, srpek se začne opět zvedat, ale protože na jižní polokouli jsme vlastně „vzhůru nohama“ oproti té severní, vidíme i Měsíc obráceně.

Díky telefonátu jsem nejen odpověděl na tu správnou otázku, ale také mohl zavzpomínat na jeden ze zážitků z hvězdárny. Někdy před pětadvaceti lety jsem návštěvníkům, kterých přijel celý autobus, s mladickým zanícením vysvětloval, jak je to s tím dorůstáním a couváním, když tu jsem si všiml, že děti na mě koukají naprosto nechápavě, zatímco jejich rodiče se naopak velmi chápavě usmívají. Vyklubal se z toho zájezd českých rodáků, kteří se kdysi spasili útěkem z oplocené vlasti a usadili se v Austrálii.

A dostalo se mi vysvětlení, že u nich je to úplně obráceně. Jejich děti uměly perfektně česky – chodily tam do české školy – ale na jižní polokouli neplatné české pravidlo o dorůstání a couvání Měsíce se pochopitelně neučily. A rodiče si je přizpůsobili a vymysleli dětem nová česká slova corůstá a douvá.

LN, 16.3.2019

*****************************
Za hranicí vesmíru
Od počátku věků se lidé snažili zjistit a popsat to, co se skrývá v nezmapovaných koutech světa. Zvědavost a touha po poznání nás táhne kupředu i dnes a nutí nás ptát se: „Proč?“ Díky ní jsme založili různé vědní disciplíny, které nás dovedly od geocentrického systému k heliocentrickému, od teorie statického vesmíru k velkému třesku a nyní nám ukazují cestu až za horizont viditelného vesmíru. Více informací zde nebo rovnou v tomto videu:
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária hl.m. Prahy



zpět na článek