HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (74)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Neschází také jejich životní epizody přímo dobrodružné.

Termín „pátečníci“ je všeobecně znám. V roce 1925 koupil Karel Čapek v Úzké ulici na Vinohradech vilu, ve které se později každý pátek odpoledne scházeli spisovatelé, malíři, politici, novináři a lidé dalších profesí, včetně prezidenta Masaryka.

Je bohužel velice málo známo, že třicet let předtím vznikli „čtvrtečníci“. Ladislav Rott (1851-1906), syn zakladatele firmy V. J. Rott se v lednu 1876 oženil s Karolínou (1856-1904), dcerou pražského rukavičkáře Klecandy, která v bouřlivě se rozvíjející firmě mimo jiné zastávala funkci organizátorky společenských aktivit rodiny, která tradičně výrazně podporovala český národní život.

A právě Karolína Rottová zavedla v roce 1896 tzv. „čtvrtky u Rottů“. Scházeli se zde novináři, umělci, politici a často i zahraniční partneři firmy V. J. Rott z řady evropských zemí. Ony schůzky se konaly i v dobách první republiky, kdy firmu již vedl Vladimír Jiří Rott (1885-1965). Nešlo o nějaké bezvýznamné potlachy. Například již v červnu roku 1898 navrhl Ladislav Rott pražské městské radě, aby se Praha stala městem moderní formy dopravy (metro), tak jako v té době již Budapešť či Paříž. Dopadlo to ovšem stejně, jako o více než sto let později s Kaplického knihovnou.

Mnohaletá setkávání „čtvrtečníků“ u Rottů, jichž se rád účastnil i doktor František Neuwirth, připomíná dnes snad jen dům na Malém náměstí v Praze se sgrafity řemesel a hospodaření na omítce dle kreseb Mikoláše Alše. Byl postaven v roce 1890 dle projektu architekta Eduarda Rechziegela (1856-1925) na místě původního domu „ U tří růží“ z druhé poloviny 12. století. Pod domem jsou ještě zachované původní románské sklepy.

Ve třicátých letech minulého století se těchto schůzek často účastnil mladý lékař, tehdy přednosta Státního ústavu pro zubní lékařství MUDr. František Neuwirth (1895-1959). Lékařem v Brně byl v té době i jeho starší bratr Karel (1893-1970). Nebylo to snad pouze proto, že Františku Neuwirthovi poskytli Rottovi na rohu Malého náměstí v jednom ze svých domů reprezentační prostory pro jeho soukromou ordinaci. Vladimír Jiří Rott byl totiž manželem Rosalie (řečené občas i Růžka) rozené Neuwirthové (1892- 1971). Tedy sestry obou bratří. Dlužno poznamenat, že manželé Rottovi bezprostředně po nástupu komunistů k moci emigrovali do USA a Rosalie pracovala v knihovně Svobodné Evropy v New Yorku. Jejich firma byla znárodněna a stala se součástí Kovomatu. Což byl konec jejího svobodného rozvoje.

Leč nejprve do starobylých Malenovic (Malehnawicz) u Zlína. Tam se v rodině lesmistra Františka Neuwirtha a jeho manželky Aloisie, rozené Liškové, narodila nejprve dcera Rosalie, později přišli dva roky po sobě Karel s Františkem. Těžko říci, kdy se oba kluci nadchli pro lékařské povolání. Možná, že se tak stalo již v době, kdy chodili do obecné školy. Tehdy se v roce 1904 začal v Malenovicích stavět špitál – v té době poměrně velkoryse pojatá nemocnice.

Jedna z mála fotografií profesora MUDr. Františka Neuwirtha, českého vynikajícího stomatologa…

Oba bratři po maturitě započali svá medicínská studia ve Vídni a ukončili je v Praze. Karel získal v roce 1918 titul MUDr., o sedm let později se habilitoval z urologie (docent) a v roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem. V té době byl již primářem chirurgického oddělení nemocnice U milosrdných bratří v Brně. Ovšem ještě předtím absolvoval studijní cestu na prestižní evropské univerzity a lékařská pracoviště (Francie, Rakousko, Německo, Italie, Anglie). Je zajímavé, že všichni výborní lékaři čeští (nejen lékaři), z konce devatenáctého a počátku dvacátého století jezdili na dlouhé studijní cesty do evropských zemí a přinášeli domů četné zkušenosti. Náklady s tím spojené nesli ovšem většinou sami.

Doktor Karel Neuwirth se zasloužil nebývale o výstavbu nové nemocnice (otevřena 21. října 1934). Jen pro zajímavost- v roce 1925 bylo na chirurgickém oddělení hospitalizováno celkem 915 pacientů, z nichž 449 se podrobilo náročným operacím. V roce 1932 bylo zde hospitalizováno 2007 pacientů a operacím se podrobilo 1018 z nich. Drtivou většinu operací (a úspěšných) provedl sám profesor Karel Neuwirth se svým asistentem, což je na dnešní dobu neuvěřitelný výkon.

V roce 1923 byl doktor Karel Neuwirth účastníkem mezinárodního chirurgického kongresu v Londýně. Tehdy se v debatách se švédskými i americkými kolegy musel přiznat, že se u nás moc neví o Janského objevu čtyř krevních skupin (Janský svůj poznatek publikoval již v roce 1906, ale v zahraničí ho považovali za Američana) a pomohl tak i mezinárodně Janského zařadit jako významného českého lékaře.

Za druhé světové války byl doktor Karel Neuwirth, zakladatel české moderní urologie, mimo jiné lékařem odbojové skupiny na Českomoravské vrchovině, po válce se zasloužil o vznik urologické kliniky brněnské lékařské fakulty. V roce 1949 odešel z aktivní lékařské praxe. Celý život byl aktivní společensky i odborně. Byl členem několika zahraničních učených společností, předsedou brněnského Pánského klubu, také brněnského tenisového klubu (Lawn-Tenis Club) a stal se i zakládajícím členem urologické sekce chirurgické společnosti J. E. Purkyně. Spolupracoval s brněnskými automobilovými nadšenci při jejich evropských cestách.

V roce 1990 byla profesoru MUDr. Karlu Neuwirthovi udělena (in memoriam) Zlatá pamětní medaile Masarykovy univerzity. Neboť nebyly, zejména po válce, v jeho životě doby, kdy byl zcela doceněn a uznáván.

Učebnice Stomatologie profesora Františka Neuwirtha se dočkala mnohých dalších vydání. Je stále aktuální.

Dráha jeho bratra Františka Neuwirtha byla tak trochu podobná. Začínal po promoci na interní klinice dvorního rady profesora MUDr. Emericha Maixnera von Roblinov (1847-1920) a vybral si zcela cílevědomě studium stomatologie. U profesora MUDr. Jana Jesenského (1870-1947) absolvuje přípravný kurz na jeho Pražské stomatologické klinice a v roce 1922 se stává asistentem na Státním ústavu pro zubní lékařství. Současně si vzdělání doplnil studiem chirurgie u profesora Otakara Kukuly (1867-1925) na jeho klinice chirurgické.

V roce 1926 se habilitoval, když předtím podnikl několik významných studijních cest do Berlína či do Hamburku, dlouhá léta vedl časopis Zubní lékařství. Po válce zakládá II. stomatologickou kliniku lékařské fakulty v Praze, je jmenován profesorem stomatologie a působí zde až do své smrti v srpnu 1957.

Profesor František Neuwirth byl nesmírně plodný autor. Poděkování svému učiteli složil v knize Jan Jesenský, která vyšla v roce 1949. Ostatní jeho práce byly ryze odborné, jeho učebnice Stomatologie je dodnes nenahraditelná. Ve svých výzkumech a ve své vědecké a odborné praxi se uměl vyrovnat s tradovanými, často nesprávnými teoriemi týkajícími se zubního kazu a replantací zubů, věnoval se paradontu, reparační schopnosti zubní dřeně a podobně. Je autorem stovky prací na toto téma, vydal deset studijních textů a učebnic.

Po otci zdědil lásku k přírodě. Byl vášnivým myslivcem a rybářem.

Příště: profesor MUDr. Josef Reinsberg