HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (54)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. Někteří upadnout do zapomenutí měli, nebo se o nich málo ví. Ovšem nikoli jejich vlastní vinou. A zajímavé jsou i okolnosti jejich vzdělávání i kariérních postupů. Například na mnohé generace českých lékařů anatomů v minulých staletích můžeme být právem hrdi. S vývojem anatomie jsou neodmyslitelně spjaty počátky medicíny. První pitvy byly prováděny již ve starém Egyptě dávno před počátkem našeho letopočtu. První středověká pitva byla provedena v roce 1286 v italské Cremoně, starodávné keltské osadě. Avšak ani české země nebyly zdaleka pozadu. Profesor anatomie Jan Jesenius (1556-1621) provedl v Praze první veřejnou pitvu v polovině června 1600. Dále bychom mohli jmenovat Jana Marcuse Marci z Kronlandu, Jana Václava Dobřenského z Černého Mostu, autora první anatomické učebnice Sebestiana Kristiana Zeidlerna, patří sem i Joanes Franciscus Loew z Erlsfeldu. Postupně se tak dostaneme k zakladateli prvního pražského anatomického muzea. Byl jím František Josef du Toy (1722-1784), od roku 1750 profesor anatomie. Ten se školil mimo jiné v Holandsku, odkud přivezl anatomické preparáty, které se staly základem prvního pražského anatomického muzea. Posléze přicházejí další profesoři: Josef Tadeáš Klinkosch (1734-1778), Jiří Prochaska (1749-1820) později zakladatel anatomického muzea ve Vídni, Johann Georg Ilg (1771-1836), který výrazně ovlivnil vědeckou dráhu Purkyňovu, Vincenc Alexandr Bochdalek (1801-1883), Josef Hyrtl (1811-1894 autor jedné z prvních učebnic anatomie), Václav Steffal, J. W. Henke (1834-1896) a Carl Toldt (autor anatomického atlasu).

Profesor Toldt (1840-1920) měl jednoho oblíbeného demonstrátora z řad studujících mediků a profesor Václav Steffal (1841-1894) si téhož medika, poté co v roce 1882 odpromoval, vybral jako asistenta. Šlo o budoucího profesora a rektora univerzity Jana Janošíka (1856-1926), rodáka z Vrbátek. Profesor Steffal byl v roce 1883 (v rámci rozdělení Karlo-Ferdinandovy univerzity na českou a německou část) jmenován prvním mimořádným profesorem deskriptivní anatomie české lékařské fakulty. Netušil, že si výběrem svého asistenta Janošíka zároveň vybírá svého budoucího nástupce. Mimochodem – 30. května 1876 provedl profesor Steffal pitvu hlavy Františka Palackého, který 26. května 1876 zemřel. Mozek vyjmul z lebky a umístil do skleněné nádoby, která byla do roku 2015 uložena v Národním muzeu (dnes je v Památníku Františka Palackého v pražské Palackého ulici).

Profesor Carl Toldt byl v letech 1876-1884 přednostou pražského anatomického ústavu, který byl dostavěn a zařízen právě pod jeho vedením. Promoval v roce 1864 ve Vídni, zde se i habilitoval a v letech 1881-1882 byl i děkanem pražské lékařské fakulty. Dne 15. října 1877 v tomto ústavu pronesl první přednášku o problematice anatomie. Mezi posluchači byl i student prvního ročníku medicíny, čerstvý maturant ze Slovanského gymnázia v Olomouci, Jan Janošík.

Slovanské muzeum v Olomouci je nejstarší střední školou s českým vyučovacím jazykem na Moravě. Bylo založeno 1. října 1867 a první maturanti vyšli v roce 1872. O pět let později zde maturoval syn Jana Janošíka, hostinského a rolníka z Vrbátek. Rodina obývala usedlost č. p. 1. V roce 1872 zemřela jeho matka Františka – otec se po roce znovu oženil. Pro šestnáctiletého chlapce mohla být smrt matky impulsem k jeho záměru být lékařem. Což se mu podařilo, v roce 1882 na pražské lékařské fakultě promoval. Jeho spolužákem na gymnáziu byl například také „hanák“ Vítězslav Houdek (1856-1916), později známý český právník a autor řady vlastivědných pojednání týkajících se historie Moravy. O životě Jana Janošíka napsal profesor MUDr. Milan Slavětínský (1930-2011), vlastním jménem Milan Mazaný, několik drobných publikací. „O hanáckých kořenech a mládí profesora Jana Janošíka“ (1976), „Jan Janošík, zakladatel české vědecké anatomie“(1987) a v neposlední řadě „Profesor MUDr. Jan Janošík jako student Slovanského gymnázia v Olomouci“ (1973). Patří k paradoxům dnešní doby, že na aktuální webové stránce olomouckého Slovanského gymnázia jsou jako významní absolventi uvedeni například politik Ivan Langer či bavič Petr Novotný. Jméno profesora MUDr. Jana Janošíka tam bohužel nenajdeme.

Profesor MUDr. Václav Steffal, rodák z Rodvínova (okres Jindřichův Hradec), zemřel 14. dubna 1894 v Praze. Jeho nástupcem se stal profesor Jan Janošík. Pokud půjdete někdy pěšky z Karlova náměstí vzhůru Ječnou ulicí, všimněte si domu, který stojí na rohu Ječné a ulice V tůních (1636/1). Ulice V tůních propojuje Ječnou s ulicí Žitnou. Tento dům si v roce 1884 zakoupili profesor Václav Steffal se svojí ženou Annou rozenou Feiglovou, se kterou se oženil v roce 1875. Měli spolu dvojčata Annu a Matyldu (*1876), dále pak dceru Marii (1881). Půjdete li dále směrem k I. P. Pavlova, pár desítek metrů odtud je přímo v Ječné ulici dům č. p. 524/41. Ten si zase v květnu 1910 zakoupili profesor MUDr. Jan Janošík s chotí Josefou, rozenou Pecharovou, dcerou rolníka z Třebenic. Dům byl tehdy se zahradou. Vzpomeňte si při té cestě na oba anatomy.

Dalo by se říci, že rok 1910 byl pro čtyřiapadesátiletého lékaře Jana Janošíka velice úspěšný. Nikoli pouze proto, že si v květnu zakoupil onen dům v Ječné. V pátek 30. září 1910 v 11.15 hodin zahájil jednání Českého zemského sněmu Jeho Jasnost nejvyšší maršálek Království českého Ferdinand princ Lobkowicz (1850-1926). Po úvodních ceremoniálních záležitostech pan Nejvyšší maršálek oznámil:

„Rektorem c. k. české univerzity Karlo - Ferdinandovy v Praze byl zvolen a potvrzen pan MUDr. Jan Janošík, profesor normální anatomie a rektorem německé univerzity pan Dr. Max Grünert, profesor semitských řečí a literatur. Noví rektoři začali úřadovati 23. září 1910 a jsou členy sněmu“.

A skutečně. Dne 25. června 1910 byl na období 1910-1911 zvolen rektorem české univerzity profesor MUDr. Jan Janošík, selský synek z Vrbátek, když v předchozích letech několikrát zastával funkci děkana lékařské fakulty. A také rodná obec nezapomněla. Vrbátští zastupitelé jmenovali svého významného rodáka čestným občanem obce a pověřili „hanáckého“ akademického malíře Jano Köhlera (1873-1941), aby umělecky zpracoval diplom o udělení čestného občanství. Brněnský rodák Köhler, žák profesorů Františka Ženíška (1849-1916) a Maxe Pirnera (1854-1924) na pražské Akademii výtvarných umění, se na přelomu 19. a 20. století stal výrazným představitelem „hanáckého“ uměleckého světa.

Bohužel, tatínek Jan se té slávy nedožil, zemřel v roce 1900. Profesor Janošík byl touto poctou velice dojat. Poslal do obce děkovný „hanácký dopis“, jehož součástí byl i výtisk Janošíkovy instalační rektorské přednášky a jeho portrét s podpisem.

V červnu 1926 dovršil profesor Janošík sedmdesáti let. Tehdy se rozhodl odejít na odpočinek. Datem 24. června 1926, je opatřen dopis T. G. Masaryka, poslaný panu profesorovi z Lán, kterým prezident Masaryk vysoce hodnotí jeho celoživotní práci a děkuje mu za ni.

Dílo profesora Janošíka, lékaře, badatele, pedagoga, vědce a organizátora, je velice úctyhodné. Své studenty a spolupracovníky vedl čtyřicet dva let ke kritickému myšlení, vzdělával poctivě dvě generace lékařů a je autorem řady odborných statí i učebnic. Jeho rozsáhlá díla Histologie a mikroskopická anatomie a Anatomický atlas ku studiu a praktické potřebě“ získaly v roce 1900 cenu spolku Svatobor. Jeho odborné práce byly přeloženy do všech významných evropských jazyků. Ve své práci navázal na činnost profesora MUDr. Václava Staňka (1804-1871), českého obrozence, který byl mimo jiné autorem slovníku českého lékařského názvosloví a také první české učebnice anatomie „Základové pitvy“ vydané v roce 1840.

Jeho asistent a spolupracovník profesor MUDr. Karel Weigner (1874-1937) o něm kromě jiného také napsal: „V každém oboru své působnosti prof. Janošík-vědecký badatel, vysokoškolský učitel, přednosta ústavů a ředitel – šel životem s láskou ke svému povolání, s opravdovým pochopováním povinností, neúnavně pilný, svědomitě rozvážný, přímočarý a s citem pro obecné dobro“.

Jan Janošík zemřel 8. května 1927 v Praze. Na jeho úmrtním listě je poznámka, že „k loži umírajícího nebyl pozván kněz, neboť pan profesor zemřel náhle“. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech za zvuku státní hymny.

Známý autor medicínských historek MUDr. Svatopluk Káš uvádí v knížečce „Z Aeskulapovy páté kapsy“ zajímavou příhodu týkající se profesora Janošíka. Ten při jedné přednášce požádal svého asistenta doktora Ladislava Borovanského, aby pro uvažovanou demonstraci přinesl mozek. Asistent za zády pana profesora trochu dřímal, takže se pro jistotu zeptal: „Mozek? Lidský?“ „Nikoli,“ řekl pan profesor, „mozek člověčí.“ Po přednášce udělal profesor Janošík ještě malou přednášku doktoru Borovanskému. „Pamatujte, pane asistente, že mozek má jen člověk. Lidstvo nemá a nemůže mít mozek. Lidstvo je pitomé.“

Příště: profesor MUDr. Karel Weigner