HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (36)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí. Někteří byli také vynikajícími lékaři, avšak upadli v zapomenutí. První polovina dvacátého století byla v mnoha případech krutá. Proto byl neprávem téměř zapomenut i profesor MUDr. Richard Werner (1875-1945).

Wernerovi byli taková typická židovská rodina ve Freiwaldau (do roku 1947 Frývaldov, nyní Jeseník). Město mělo v té době okolo šesti tisíc obyvatel a tatínek Sigmund se zabýval obchodem. Bratr maminky Alžběty, rozené Goldschmiedové byl právník. Nadaného syna poslali po gymnazijních studiích ve Vidnavě (Weidenau) na vídeňskou lékařskou fakultu, kde také 7. července 1899 promoval s výtečným prospěchem.

Freiwaldau na sklonku 19. století…

Osudové se později pro mladého medika stalo setkání s českým lékařem, rodákem z Trutnova, profesorem MUDr. Vincenzem Czernym (1842-1916). Richard Werner však ještě předtím absolvoval první lékařskou štaci v Brně, ve městě, které se mu rovněž stalo později osudným. Vojenskou službu vykonával totiž v letech 1900-1991 ve vojenské nemocnici v Brně. Ta vznikla rozhodnutím císaře Josefa II. v červenci 1784 z bývalého brněnského premonstrátského kláštera. Jako taková, po mnoha přeměnách, slouží dodnes.

Již v té době se dr. Werner začal zajímat o léčbu rakoviny. Při další praxi ve vídeňské všeobecné nemocnici, kde úzce spolupracoval s opavským rodákem profesorem MUDr. Rudolfem Chrobákem (1853-1910), dostal nabídku jít pracovat na kliniku do Heidelbergu, kterou vedl právě profesor Vincenz Czerny, v té době snad nejlepší odborník na léčbu rakoviny v Evropě, který počátkem 20. století založil právě v Heidelbergu Institut pro výzkum rakoviny, jedno z prvních zařízení svého druhu na světě. Profesor Czerny měl však ještě jedno světové prvenství.

Tento český lékař jako první na světě provedl první plastickou operaci prsu. V roce 1895 odebral známé zpěvačce rakovinou část postiženého prsu. Ta se později na lékaře obrátila s tím, že jí dělá estetický problém takto vzniklý nevyplněný prostor. Profesor Czerny jí „vymodeloval“ scházející část prsu z tuku a tkáně nezhoubného nádoru na jejích zádech. Pan profesor svůj tehdejší zákrok považoval jednoduše za náhodný zákrok, aniž by tím tušil, že se přiblížil v budoucnosti mnohokrát skloňovanému oboru plastické chirurgie.

Rodák z Trutnova, profesor Vincenz Czerny, studoval medicínu také na pražské univerzitě, později pracoval převážně v Německu. Jako první na světě provedl v roce 1895 plastickou operaci prsu ženy, které odebral rakovinný nádor.

Na klinice v Heidelbergu se MUDr. Werner habilitoval (1906) a v roce 1912 byl jmenován profesorem. Tento rok je pro něj významný také tím, že spolu se dvěma kolegy založil odborný časopis Strahlentherapie (Radioterapie), který začal vycházet v berlínském nakladatelství Urban und Schwarzenberg. Tento odborný časopis, zabývající se z počátku radioterapeutickou léčbou maligních i benigních nádorů, vychází dodnes. Na jeho obálce je datum založení (1912) a jména zakladatelů, Wernerových vrstevníků. Mimo něj to byli Hans Meyer (1877-1964) vynikající radiolog, Carl Joseph Gauss (1875-1957), gynekolog a odborník na radiační medicínu. Dlužno poznamenat, že pradědečkem doktora Gausse byl světoznámý vynikající matematik Carl Friedrich Gauss (1777-1855).

Obálka časopisu Strahlentherapie, který vychází dodnes. V levém rohu jsou uvedena jména zakladatelů. Mezi nimi jméno dr. Richarda Wernera, později občana Československa.

Na počátku první světové války byl profesor Werner poslán jako vedoucí chirurg do nemocnice v Moravské Ostravě, kde pracoval až do roku 1916 (konzultoval také s kolegy v Přemyšli a v Litvě). Pro tuto záložní vojenskou nemocnici se mu podařilo získat nový rentgenový přístroj a díky tomu mohl provést stovky statisticky významných šetření.

V roce 1916 mu bylo nabídnuto vedení kliniky v Heidelbergu po zemřelém profesoru Czernym, kterého předtím zastupoval. Vrátil se tedy do tohoto města a věnoval se především léčbě a výzkumu rakoviny. Byl i ředitelem Institutu pro výzkum rakoviny. O jedenáct let později řídil 18. rentgenologický kongres ve Wiesbadenu, což byla pocta nikoli pouze formální. To měl již za sebou řadu vydaných oborných prací, byl předsedou celoněmeckého výboru pro výzkum rakoviny, spoluautor učebnic medicíny a jeho výzkumné práce týkající se léčení nádorů byly známy a uznávány v odborné veřejnosti nejen v Evropě, ale i v jiných zemích.

Heidelberg je nejstarší německé město (známé již od pátého století) s vynikajícími památkami a také jak vidno i s významnou odbornou historií.

Doktor Werner byl autorem mnoha odborných prací, které nás ještě dnes udivují svoji hloubkou, perspektivností a množstvím pokusů, v nichž byl tento lékař první vůbec. Jeho vědecká erudice byla v té době velice obdivuhodná. Některé jeho postupy byly nové, neobvyklé, avšak z hlediska dnešního poznání naprosto správné. Byl výborný klinik, prvotřídní vědec i dobrý přednášeč a učitel. V mnohém předběhl tento vynikající lékař svoji dobu.

Jenže přišel Hitler. Doktor Werner věděl, že jako Žid by nemohl dál působit na vysokém lékařském postup. On by nemohl působit vůbec nikde jako lékař. A tak se jako československý občan, jímž stále byl, počátkem prosince 1933 přihlásil do konkurzu na volné místo ředitele brněnského Domu útěchy, který patřil k předním československým ústavům té doby, zabývajícím se léčením zhoubných nádorů. Navíc v Brně žila jeho sestra, k níž se mohl přestěhovat. Lepšího kandidáta, zejména po stránce odbornosti a organizační erudice, se tento ústav nemohl nadát. Svoji žádost mimo jiné doložil seznamem 116 originálních vědeckých prací. V té době byl již průkopníkem chemoterapie, která byla tehdy ještě v úplných začátcích.

22. července 1934 byl tedy profesor Richard Werner jmenován ředitele brněnského Domu útěchy. Ovšem nacionalismus a antisemitismus se již tehdy Evropou šířil jako nebezpečný virus. Zmocnil se bohužel některých brněnských a dalších českých lékařů. V souvislosti se jmenováním profesora Wagnera jsou známy jejich výroky jako například „v terapii karcinomu česká věda lékařská nepotřebuje pomoc ani z ciziny ani od našich německých spoluobčanů“ anebo, že je možno „z českých peněz zřídit ústav s českým duchem a z českých mozků“. Patří sem také pozdější výrok jednoho brněnského profesora, že „sotva kdo byl nadšen výběrem Wernera…německý odborník nabízí své služby a chce přesídlit k nám z Německa sotva z lásky k našemu státu“.

Maně si člověk připomene pozdější události z roku 1938. Například 14. října 1938 poslaly naší vládě české stavovské organizace lékařů, právníků, advokátů, notářů a inženýrů memorandum požadující „aby povolání lékařská, právnická a technická nebyla vykonávána Židy.“

Jedná z mála fotografií profesora Richarda Wernera

Profesor Werner si v roce 1935 připomínal své šedesáté narozeniny. Redakce časopisu Strahlentherapie, jehož byl jedním ze zakladatelů, mu poslala gratulaci a zdůraznila jeho zásluhy. Jubilant mohl odejít třeba do Argentiny - konec konců byl dlouhá léta dopisujícím členem argentinské společnosti pro výzkum rakoviny. Leč vrátil se do země, ve které se narodil. Nemohl za to, že jeho mateřskou řečí byl jazyk, kterým ho naučila mluvit jeho maminka.

Ve funkci ředitele Domu útěchy a primáře jeho léčebné části byl velice aktivní. Působil i na veřejnosti. V listopadu 1934 přednášel například ve vědeckém spolku pro severovýchodní zemi moravskoslezskou o možných způsobech léčení rakovin. V dalších letech přednášel například v Olomouci a v řadě jiných měst.

Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 musel doktor Richard Werner funkci ředitele Domu útěchy opustit. Žil v ústraní i nadále v Brně a po třech letech, v roce 1942, byl zatčen gestapem a jako vězeň číslo 628 deportován do Terezína, kde žil v ghettu s tisíci dalšími vězni (i se svojí sestrou). Dne 8. února 1945 krátce po půlnoci zemřel. Snad na infarkt.

V roce 2011 otevřeli v Masarykově onkologickém ústavu v Brně nový pavilon postavený nákladem 453 milionů korun. Tato stavba se čtyřmi operačními sály patří k nejmodernějším ve střední Evropě. Při té příležitosti vydal ústav mimo jiné prohlášení o tom, proč tento moderní objekt nese jméno Wernerův pavilon. „Byl jednou z nejvýznamnějších osobností v historii moravské onkologické medicíny a Masarykova onkologického ústavu. Lékařské slovníky i dosavadní historiografie o něm paradoxně mlčí a my tuto mezeru vyplňujeme a dluh splácíme“.

Wernerův pavilon v Brně

Příště: doktorka Vlasta Kálalová-di Lottiová