HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (35)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology, botaniky či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Většinou vynikli také proto, že byli nejen odvážní, ale i zdravě sebevědomí.

Zejména když pocházeli z nuzných poměrů. A to je příklad profesora MUDr. Františka Chvostka, syna koželuha z východomoravského Místku, který proslul jako vynikající lékař formátu přinejmenším evropského.

V jedné březnové jarní neděli roku 1844 oslovil místecký děkan Grill tkalce Chvostka, který právě vycházel z kostela se svými třemi dětmi. Nejmladší František pana děkana znal – učil ho již posledním, třetím rokem ve farní (triviální škole). Děkan Grill oslovil Františkova otce především proto, aby se za mladého hocha přimluvil. Chlapec projevoval značné nadání, byť jeho tělesná konstrukce nenasvědčovala tomu, že by mohl otce následovat v řemeslu. Děkan Grill doporučoval, aby chlapec pokračoval ve studiu v hlavní škole, která byla ovšem v Těšíně. Nakonec otec na radu pana děkana dal. Díky tomu byl později svět bohatší o vynikajícího lékaře přinejmenším evropského formátu.

František Chvostek (1835-1884) nakonec absolvoval v Těšíně nejen hlavní školu, ale i místní gymnázium. V té době v sobě nosil utkvělou představu, že bude lékařem. Jenže na medicínská studia nebylo. Profesoři na gymnáziu (již jenom pro jeho vynikající studentské výsledky) mu doporučili studium na vídeňské škole, která v té době nesla název Collegium Medico-Chirurgicum-Josephinum, obecně nazývaná Josephinum. Tato škola byla založena císařem Josefem II. a jejím úkolem bylo vzdělávat budoucí vojenské lékaře (chirurgy) pro potřeby armády. V přeneseném slova smyslu šlo vlastně o Josefínskou lékařskou akademii, která byla v roce 1786 povýšena na univerzitní úroveň. Měla tedy právo udělovat magisterské a doktorské tituly pro chirurgii. Později byla tato škola sloučena s Vídeňskou lékařskou univerzitou.

František Chvostek absolvoval svá vídeňská studia více než na výbornou a po jejich ukončení s ním počítali na místo asistenta u profesora Vojtěcha Duchka (1824-1882), internisty a patologa, věhlasného diagnostika, terapeuta a vynikajícího profesora vědy lékařské. Mimochodem, pražský rodák Vojtěch Duchek získal lékařský doktorát na pražské univerzitě (1848) a po absolvování postů v Praze, ve Lvově a v Heidelbergu, zakotvil v letech 1858-1871 právě na Josefínské akademii. František Chvostek nejprve nastoupil místo lékaře 49. pěšího pluku v Itálii a na podzim 1862 byl jmenován asistentem profesora Duchka. Je třeba uvést, že Josefínskou akademii absolvoval také Chvostkův vrstevník, český vynikající chirurg Eduard Albert (1841-1900), syn hodinářův a rodák ze Žamberka. Absolventem akademie byl také další jejich vrstevník, profesor MUDr. Josef von Kerzl (1841-1919), později generální štábní lékař a od roku 1890 osobní lékař císaře Františka Josefa I. Narodil se ve Veské u Pardubic.

Nadaný lékař z východomoravského Místku se velice rychle prosadil, především pro své neuvěřitelné pozorovací schopnosti. Již v roce 1869 byl jmenován docentem elektroterapie, v roce 187 byl jmenován profesorem a do roku 1874 vedl medicínskou kliniku Josefínské akademie po profesoru Duchkovi. Po jejím sloučení s vídeňskou univerzitou byl jmenován přednostou interního oddělení garnizonní nemocnice ve Vídni (Garnisonspital Nr. 1).

Profesor Duchek mezitím nastoupil do funkce přednosty I. interní kliniky vídeňské všeobecné nemocnice, kteroužto funkci předtím zastával další vynikající český lékař plzeňský rodák profesor MUDr. Josef Škoda (1805-1881). Češi tehdy udávali v monarchii, pokud šlo o vědu lékařskou, velice pozitivní tón a směr. Byli mezi nimi nejen oba jmenovaní lékaři, ale také profesor Karel Rokytanský (1804-1878), rodák z Hradce Králové, a pražský rodák anatom profesor MUDr. Josef Hyrtl (1811 - 1894). Ti všichni patřili k nové vídeňské škole a bez problémů se mezi ně zařadil i další lékař, profesor František Chvostek.

Profesor Vojtěch Duchek

Profesor Eduard Albert

Profesor Josef von Kerzl

Ten měl za sebou již několik publikací s odbornou tématikou lékařskou. Například již v roce 1866 vydal práci Tuberkolosa v jícnu. Za celou svoji kariéru vydal František Chvostek na 150 původních vědeckých prací ze všech oborů vnitřního lékařství. Popisoval většinou nemoci málo známé, neprobádané a projevil se nejen jako bystrý diagnostik, ale i jako dokonalý praktik. Jeho pověst velmi brzy překročila hranice monarchie. Vědecké práce zaměřil na nemoci jater, žaludku a míchy. Přinesl řadu poznatků pro léčení tatanie a leukémie. Vedle toho velice aktivně publikoval v lékařských časopisech. Byl členem spolku českých lékařů i členem lékařského vídeňského spolku. Vždy se hlásil ke svému češství i k rodnému kraji. Konec konců lékařská věda i dnes zná pojem Chvostkův příznak. Popis a vysvětlení tohoto jevu vedlo k pochopení patologických projevů mnoha onemocnění.

Devatenáct let po smrti profesora MUDr. Vojtěcha (Adalberta) Duchka, 7. července 1901, byla v arkádovém nádvoří Vídeňské univerzity odhalena jeho mramorová busta. Dílo sochaře Josefa Grünhuta (1867-1939). Je tam dodnes a připomíná i práci ostatních českých lékařů té doby. Tedy i toho tkalcovského kluka z Místku.

Mimo to, že se František Chvostek stal jedním z nejvýznamnějších lékařů druhé poloviny 19. století, vychoval pro medicínu i svého syna Františka (1864-1944). I ten zanechal v lékařské vědě výraznou stopu. Zabýval se mimo jiné výzkumem anémie a jako jednu z jejích příčin určil dysfunkci sleziny (Chvostkova anémie). Internista František Chvostek mladší byl počátkem roku 1911 jmenován profesorem III. vídeňské lékařské kliniky.

V jeho životě existuje ještě jedna zajímavá epizoda. Počátkem roku 1911 onemocněl při své návštěvě New Yorku hudební skladatel a dirigent Gustav Mahler (1860-1911). Při zpáteční cestě do Evropy se nejprve zastavil v Paříži, kde se mu značně přitížilo. Pařížští lékaři byli bezradní, ale ono se toho ve skutečnosti moc dělat nedalo. Jména profesora Chvostka staršího a také profesora Chvostka mladšího, byly ve Vídni stále pojmem. Proto Františka Chvostka mladšího oslovil Carl Moll, nevlastní otec Mahlerovy manželky, zda by nemocného pacienta v Paříži nevyšetřil. S tím, že tak činí na přání Mahlerovy manželky Almy. 10. května 1911 dorazil profesor Chvostek ml. s Mahlerovým tchánem Carlem Mollem do Paříže a byl stavem pacientovým otřesen. Rozhodl o jeho okamžitém převozu do Vídně, na cestu mu píchl morfium a to bylo asi tak všechno, co mohl dělat.

12. května ráno dorazili do Vídně a profesor Chvostek už věděl, že zápalu plic, ledvin a zánětu srdečního svalu může vzdorovat jen silná tělesná konstituce. Bohužel, v noci 18. května 1911 Gustav Mahler zemřel.

Je paradoxem doby, že v posledních chvílích života Gustava Mahlera, rodáka z české obce Kaliště na Pelhřimovsku, který se ovšem zcela být Čechem necítil, s ním byl vnuk koželuha z českého městečka Místku, který se na rozdíl od svého otce ke svému češství již také moc nehlásil. Taková to byla doba. Ať to bylo již jakkoli, v případě lékařů otce a syna Chvostků musíme otce Františka považovat za velice významného rodáka Moravy.

Je docela možné, že někde bude i fotografie profesora MUDr. Františka Chvostka staršího. Nám se ji sehnat nepodařilo. František Chvostek zemřel předčasně ve svých 49 letech. Pamětníci udávali, že ho mimo medicíny ostatní život nějak moc nezajímal. Zřejmě neměl ani čas se nechat vyfotografovat. Ale zanechal nám obrovské bohatství v jeho lékařských poznatcích.

Příště: profesor MUDr. Richard Werner