VÝSTAVA: Mumie světa

Výstava Mumie světa je skvělou atrakcí pro fanoušky historie a záhad. Velmi atraktivní téma je přitom zpracováno poctivě a citlivě, bez snahy o senzaci. Důraz je kladen na to, aby si návštěvník odnesl co nejvíce poznatků z nejrůznějších období lidských dějin a uvědomil si, že mumie, to není jen starověký Egypt a balzamovaná těla faraonů a kněží. Pokud se na hodinu až dvě (podle toho, jak pečlivě budete číst popisky exponátů nebo poslouchat audioprůvodce) ponoříte do světa mumií a budete pozorně vnímat exponáty i atmosféru, dozvíte se mnoho zajímavostí, o kterých jste před návštěvou výstavy neměli ani tušení.

foto: JVS Group

Zajímavý je třeba už jenom výčet toho, k čemu v průběhu času sloužily objevené mumie, zejména ty egyptské, které byly v předminulém a minulém století hodně nacházeny. Mumiemi se hnojilo, sloužily k výrobě malířských barev, samozřejmě se celé i jejich části používaly jako suvenýry z vest, mlely se na mumiový prášek, který se prodával v lékárnách jako léčivý prostředek.

Mumie nejsou pouze egyptskou starověkou doménou, ale výstava představuje veřejnosti i další kontinenty, místa a způsoby, jak mumie vznikaly. Na pomezí Peru a Chile před více než 7000 lety měli místní obyvatelé vlastní způsob mumifikace, tedy udržování těl předků v podobě, kdy vypadali téměř jako živí. i v Číně a Japonsku se mumifikovalo, o japonských mumiích mnichů ze 17. století se vlastně ani neví, zda byli mumifikováni schválně, nebo náhodou shodou příznivých přírodních podmínek.

Maoři na Novém Zélandu, původní obyvatelé jižní i severní Ameriky, i ti se snažili své předky uchovat. Zajímavé je, že i Evropa má dost případů mumifikace, třeba holandská žena z bažin sice nebyla zachována schválně, ale díky tomu, že skončila v prostředí, které její tkáně do značné míry konzervovalo. Nejvíc mě ale zaujaly mumie z Německa 17. století a Maďarska 18. století. Šlo o celé rodiny německých šlechticů a maďarského mlynáře, které byly uchovány a poté umožnily zkoumání vědců, kteří v případě maďarských mumií měli šanci dozvědět se více o tehdejší epidemii tuberkulózy ve městě Vác. Mimochodem, celá výstava zdůrazňuje hlavně vědecké účely a činnosti, které jsou s mumiemi spojeny.

Mumifikace je vlastně dvojího druhu – chtěná a nechtěná. Tu první má na svědomí člověk, tu druhou příroda. Výstava popisuje oba druhy, zabývá podrobně podmínkami pro mumifikaci a tím, jak se vlastně prováděla. Zejména staří Egypťané byli mistři tohoto oboru, důkazem je fakt, že tyto mumie jsou dodnes v podobě, ve který byly po několik tisíciletí. Zajímavostí je i mumifikace zvířat, které se objevuje v mnoha kulturách.

Vystavované exponáty pocházejí hlavně z amerických muzeí, ale jak již bylo řečeno, je možné vidět i evropské mumie. Ty německé dokonce zapůjčili potomci šlechtického rodu, z něhož pocházeli ti, jejichž mumifikovaná těla je možné na výstavě vidět.

Návštěvník se samozřejmě podrobně seznámí s postupy balzamování, vyjímání orgánů z těla a také uvidí výsledky experimentů současných vědců, kteří nemohou čerpat ze psaných egyptských materiálů (žádní popis se nedochoval) a mumifikaci nyní zkoušejí s těly dobrovolných dárců. Mumie kromě jiného sloužily a slouží jako učební pomůcky k výuce anatomie. Tomuto se věnuje část výstavy popisující takzvanou Burnsovu sbírku.

Na vlastní kůži jsem si ověřil, že na výstavě běží čas úplně jinak, než venku. Myslel jsem si, že na ní jsem asi půl hodiny, ale bylo to skoro čtyřikrát víc. Exponáty jsou doplněny informacemi, které uvedou návštěvníka do problematiky velmi hladce. Texty jsou přiměřeně dlouhé a srozumitelné, samotné mumie a další artefakty autoři výstavy umístili s citem a důstojně. Na výstavě jsem byl i s osmiletou dcerou, která se nenudila a se zájmem si prohlížela expozici a četla popisky. Předpokládám tedy, že i ostatní podobně staré děti (bylo jich tam dost) výstavu dobře přečkají. Nemyslím si, že by se po výstavě bály, naopak jejich rodiče mohou čekat záplavu dotazů, které potvrzují, že mumie zajímají a malé návštěvníky.

Pro otevírací dobu, ceny a další informace navštivte web výstavy. Za pozvání děkuji produkční společnosti JVS Group.

Převzato z Historieblog.cz se souhlasem autora.