HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (29)
Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.
Lékaři patřili i v minulosti k všestranně vzdělaným lidem, kteří nezřídka vynikli v mnoha jiných oborech. Byli spisovateli, hudebníky, cestovateli, archeology či dokonce i úspěšnými profesionálními vojáky. Nebo také pedagogy. Jako například český lékař, botanik a především pedagog Karel Slavoj Amerling (1807 - 1884).
O předcích Amerlingových se tradovalo, že šlo o dezertéry pruského vojska Friedricha II, kteří se usadili na jihu Čech. Ať to již bylo jakkoli, tatínek Karla Amerlinga (který si vlasteneckého Slavoje přidal později) Jan Ammerling (*1775) pocházel z Havraníků, kde se jeho rodiče živili hospodařením a vinařstvím. Jan Ammerling přišel do Klatov v roce 1799, vykoupil se z vojenské služby a pronajal si „Hotel Bílá růže“ na jižní straně klatovského náměstí. Původně se hotel jmenoval „U slunce“, v jisté době také „U dvou bílých růží“. V roce 1771 v něm přenocoval budoucí císař Josef II. Ještě v devadesátých letech minulého století byl hotel vyhledávaným pohostinským místem, dnes je z něj po restituci administrativní budova.
A v té se 18. září 1807 narodil Karel Slavoj Amerling. Zemřel 2. listopadu 1884. Sto let poté, vyhlásilo UNESCO sté výročí jeho úmrtí za světové kulturní jubileum. V Klatovech měl v první polovině minulého století ulici a nábřeží, dnes nemá nic. Dokonce nenajdeme ani jeho jméno u hesla Klatovy ve Wikipedii v oddíle „Osobnosti“. Jsou tam samozřejmě právem Josef Dobrovský, Václav Matěj Kramerius, Josef Thomayer, Jiří Suchý, Jaroslav Vrchlický a jiní, dokonce jsou tam dva nedávní brankáři FC Viktorie Plzeň. Pouze doktor Amerling nikoli.
Karel Slavoj Amerling
Karel Slavoj Amerling byl prvním dítětem otcova druhého manželství. Jeho maminka Anna (*1783) rozená Jelínková byla dcerou chudenického rychtáře Jana Jelínka, který byl velice vzdělaným místním písmákem, znalcem literatury, politiky, studoval i latinské spisy. A tak Karel trávil své dětství ve škole v Chudenicích a vztah k přírodě získával v dědečkově a v babiččině hospodářství. V jedenácti letech začal studovat na gymnáziu v Klatovech, po osmi letech studoval filozofii na vídeňské univerzitě, posléze přešel na studia medicíny na pražské univerzity, což bylo pro rodiče finančně méně nákladné, než studia vídeňská. V roce 1836 získal doktorát všeobecného lékařství obhajobou dizertační práce o přehledu krystalografie. To byl již dva roky asistentem lékaře a profesora zoologie Jana Svatopluka Presla (1791-1849) našeho nejvýznačnějšího přírodovědce 19. století. Zde se upevnil Amerlingův vztah k přírodě, zejména pak k botanice. Kdo by konec konců nechtěl být u toho, když profesor Presl vymýšlel české názvy rostlin a zvířat, které používáme dodnes (lebeda, šťovík, kopretina, tuleň, vorvaň, zubr, hroch či klokan a mnoho jiných). Seznámil se i s jeho bratrem Karlem Bořivojem.
Dalším vzdělancem, který novopečeného medika Amerlinga výrazně ovlivnil, byl Kašpar Maria hrabě Šternberk (1761-1838), který ho pověřil péčí o jeho rozsáhlé botanické a paleontologické sbírky, které později hrabě Šternberk věnoval Národnímu muzeu. V té době vyšlo Šternberkovo Pojednání o rostlinopisu v Čechách, do roku 1938 vycházelo společné dílo Kašpara ze Šternberka, Karla Bořivoje Presla a Augustina Cordy Pokus o zeměpisně botanické popsání pravěkého rostlinstva.
V následných letech soukromé lékařské praxe se Karel S. Amerling začal vážně zabývat nejrůznějšími otázkami vzdělání. Zvažoval možnosti učitelské přípravy i pro ženy, počal organizovat a pořádat vzdělávací přednášky pro mladé řemeslníky, aktivně se přičinil i o vznik první české průmyslové školy v Praze. Publikoval, vydal první práci, která nesla titul Knížka o hmyzech, pilně přispíval odbornými články do časopisu Světozor a začal připravovat svoji „Budeč“.
Jedna z prvních Amerlingových přírodovědných publikací
Podařilo se mu nezměrným úsilím získat prostředky pro výstavbu „Nové Budče“, s neprosto netypickým provozem výuky. A tak již v roce 1842 stála na rohu Žitné ulice a ulice V Tůních třípatrová budova, dokonale vybavené učiliště pro výchovu a vzdělávání učitelů, podnikatelů, řemeslných mistrů, učňů, vychovatelek, dívek starších patnácti let a hospodyní.
V přízemí byly dílny a laboratoře, v prvním patře rozsáhlá posluchárna, v druhém patře se vyučovalo hudební teorii a zpěvu, ale byl zde přírodovědný sál dílna k broušení skla a drahých kamenů a knihovna s tiskařským vybavením umožňujícím tisknout v arabštině, ruštině, hindustánštině, čínštině, mongolštině, dále také staroegyptské hieroglyfy, tisk v hlaholici a cyrilici. Třetí patro zabírala nemocnice, v níž MUDr. Amerling se svým spolupracovníkem MUDr. Janem Špottem (1813-1888) léčili pacienty vodoléčbou tzv. zavejcováním. Pacienty balili do mokrých prostěradel, obložili houněmi a nechali osm hodin bez jídla, aby se pocením zbavili škodlivin. Přesně podle Priesnitze. Na střeše budovy byla hvězdárna a meteorologická stanice, na zahradě botanická část, měla zde vyrůst tělocvična i hřiště. Byla zde i nedělní škola pro řemeslníky, první český fotoateliér, dílna pro kovolijce, místnosti proškolování mnoha profesí. Něco velkorysého, co Praha (a nejen Praha) ještě neviděla. Škola vydávala i časopis „Posel z Budče“.
Budeč nebyla pouhým doškolovacím ústavem, ale ve své době se stala mimořádně významným střediskem obrozeneckého a vlasteneckého života. Což nám dnes v modernější podobě schází. Stálým problémem byly finance. Lev hrabě Thun budovu koupil a vyrovnal se s věřiteli. Jenže bylo to v Čechách. V roce 1848 přišlo na Amerlinga udání, že je účastníkem protistátního spiknutí, byl zatčen, vzat do vazby a obviněn. Nakonec prokázal svou nevinu, výrok soudu byl otištěn i v novinách, avšak stín podezření z trestného činu se zde stále vznášel. Důvěra byla pryč a ústav vlastně postupně končil již několik let předtím. Úžasné učiliště se stalo rychle nájemním domem a dnes byste na něm vůbec nepoznali, čím dům byl, jakožto zde nenajdete nějakou zmínku o jeho zakladateli a provozovateli. Amerling ještě pár let splácel drobné dluhy.
Kostel sv. Petra a sv. Pavla v Budči
Nicméně odborné kruhy si jeho znalostí velice cenily. V říjnu 1848 byl Karel Slavoj Amerling jmenován ředitelem České hlavní školy a učitelského ústavu, který byl její součástí. Ústav sídlil v Panské ulici a na něj Amerling přenesl název Budeč a díky jemu bylo studium prodlouženo na čtyři roky a stal se vlastně první českým učitelským ústavem. Jeho činnost Amerling výrazně podpořil vědeckými pracemi, vydáváním moderních učebnic, metodickými pomůckami, návrhem nové školské soustavy, konceptem národní školy, obrazy a dalšími pomůckami. Málo platné, byl přece jen znám svým nekompromisním vlastenectvím, takže byl po dvaceti letech, v roce 1869 přinucen odejít.
V roce 1871 se Karel Slavoj Amerling stal ředitelem nově založeného ústavu pro slabomyslné (v tehdejší jazykové dikci „ústavu pro idioty“) v Praze. V Ústavu pro slabomyslné, který byl obecně známý pod jménem Ernestinum, byl Amerling nejen ředitelem, ale i lékařským rádcem, přičemž obě funkce vykonával bezplatně. Amerlingova koncepce výchovy slabomyslných dětí vycházela z pevné víry v ozdravující sílu venkovského prostředí. Vytvořil velice moderní systém výchovy obsahující i manuální práci (košíkářství, truhlářství, výrobu hraček), ale také například prosadil poměrně rozsáhlou metodu hudební terapie.
Hrob Karla Slavoje Amerlinga a jeho manželky Svatavy v Budči…
Není nutno zdůrazňovat, že lékařské vzdělání bylo Amerlingovi značným pomocníkem a to v podobě přímé i nepřímé. A navíc se stal ještě i lékařem školství, což nám dnes schází. K uctění jeho památky byl v roce 1935 učitelskému ústavu v Praze propůjčen název Amerlingův státní mužský ústav učitelský. Učitelské ústavy, které měly velice výbornou tradici, byly u nás k 31. srpnu 1948 celostátně zrušeny. MUDr. Karel Slavoj Amerling byl dle svého přání pochován na hřbitově u kostela v Budči. Jde o památné místo v kladenském okrese s jedenáct století starým kostelem sv. Petra a sv. Pavla. Ten je vlastně nejstarší stojící budovou v Česku. Stojí na místě bývalého hradiště Budeč, které mělo být jedním z opěrných bodů Přemyslovců. Legendy svatováclavské obsahují tvrzení, že se zde učil i budoucí kníže Václav. Úlohu Budče rozvinul (všem pouze v jeho fantazii) Václav Hájek z Libočan ve své kronice a spojil místo s činností knížete Kroka a jeho tří dcer. Nu a Karlu Slavoji Amerlingovi se ta myšlenka místa vlasteneckého vzdělávání velice zalíbila. Proto ta Budeč.
Avšak bylo archeologickými průzkumy dokázáno, že jsou zde zbytky pravěkých hradeb z 9. století a místo samo bylo osídleno již v době bronzové. Co my tady všechno nevíme?
MUDr. Amerling byl vlastencem a měl naprostou důvěru ve schopnosti Čechů, potažmo Slovanstva. Což nám někdy v těchto dobách schází. V publikaci Příruční knížka pro sběrače přírodnin vydané v roce 1849 mimo jiné napsal:
„Čechové a Slované jsou národ zasvěcený na dobrodinství a učitelství národů všech.“
Příště: Bedřich Karel Eugen Všemír hrabě Berchtold z Uherčic, český lékař a botanik.