Neviditelný pes

HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (27)

28.3.2018

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku. Samozřejmě, že řada znamenitých lékařů byla (a je) i mezi těmi, kteří netvořili součást univerzitního prostředí a věnovali svůj um tak říkajíc práci v terénu. I za nimi musíme občas odskočit.

„Jednou z předních povinností lékaře je vzdělávat lidi, aby nebrali léky“. Tento citát nepronesl žádný lékařský cynik, ale kanadský lékař sir William Osler (1849-1919), který je právem považován za zakladatele moderní interny. Často je popisován jako otec moderního lékařství a jeden z „největších diagnostiků, kteří vždy používali stetoskop“. Základní lékařské vzdělání získal v Torontu a v Montrealu, posléze následovalo postgraduální studium v Evropě. V roce 1889 byl jmenován prvním lékařem nové nemocnice Johna Hopkinse v Baltimore (Maryland). Z té doby se traduje jeho další výrok, že své vědomosti čerpal především z učení anatoma Karla Rokytanského a internisty Josefa Škody, kteří byli svého času představiteli tzv. druhé vídeňské (lékařské) školy.

27 Znamenití lékaři 0

Sir William Osler v roce 1912. Muž, který zásadně změnil lékařskou výuku ve Spojených státech i ve Velké Británii také na základě poznatků českých lékařů z 19. století. Jeho slavná kniha „Principy a praxe medicíny“ byla přeložena do mnoha jazyků.

V první polovině 19. století zaznamenává historiografie medicíny nástup nové lékařské generace ve Vídni, která se v té době takto přiřadila k významným střediskům lékařského bádání, k nimž tehdy patřil i Londýn, Dublin a Paříž. Vídeňské aktivity jsou označovány jako „nová“, či „druhá“ vídeňská škola, nebo také „moderní vídeňská lékařská škola“. Tvořili ji mimo jiné především moravští a čeští rodáci. Hlavními osobnostmi té doby byli patolog a anatom profesor MUDr. Karel Rokytanský (1804 - 1878) rodák z Hradce Králové, rodák z Plzně internista profesor MUDr. Josef Škoda (1805 - 1881), strýc Emila Škody, který mu svými finančními prostředky později velmi pomohl jako budoucímu zakladateli Škodových závodů (předtím Valdštejnské slévárny). Dále pak anatom profesor MUDr. Josef Hyrtl (1811 - 1894) z Prahy, který byl v letech 1837 - 1845 profesorem anatomie na LF UK a v letech 1864 - 1865 byl „rector magnificus“ vídeňské univerzity. Výraznou osobností mezi těmito lékaři byl i zakladatel moderní dermatologie a objevitel příčiny svrabu brněnský rodák profesor MUDr. Ferdinand von Hebra (1816 - 1880), jehož otec pocházel z Opavska.

27 Znamenití Hebra
27 Znamenití Škoda
27 Znamenití Rokytanský
27 Znamenití Hyrtl

Na snímcích zleva MUDr. Ferdinand von Hebra, MUDr. Josef von Škoda a dvorní rada, vespod baron MUDr. Karel Rokytanský a profesor MUDr. Josef Hyrtl.

Tito lékaři velmi rychle pochopili, že medicína potřebuje specializaci a z toho vyplývající zdrženlivě používané, leč účinné léčebné prostředky. Jejich protivníci je označovali za stoupence „vídeňského terapeutického nihilismu“. Odpovědí jim v letech 1841-46 bylo třísvazkové dílo Karla von Rokytanského „Handbuch der pathologischen Anatomie“, které bylo základem lékařského vědění a také lékařského jednání. Profesor Rokytanský do tohoto díla uložil výsledky společných bádání především s internistou profesorem MUDr. Škodou. Mimochodem, profesor Rokytanský označil kdysi svého kolegu Škodu touto větou: “je světlem pro ty, kdo studují, příkladem pro ty, kdo se snaží, a pevninou pro ty, kdo ztratili naději.“

27 Znamenití rukověť

Třídílná Rukověť patologické anatomie

Karel Rokytanský vystudoval státní gymnázium v rodném městě, medicínu studoval v Praze a studia ukončil ji ve Vídni v roce 1828. Brzy po promoci se stal asistentem Johanna Wágnera, profesora patologické anatomie. O deset let později byl jmenován řádným profesorem. Mimo činnosti lékařské zastával mnohé funkce – byl celkem čtyřikrát děkanem lékařské fakulty, rektorem univerzity (1852-1853), prezidentem císařské akademie věd (1869) a také doživotním členem Panské sněmovny říšské rady. Významná byla i jeho práce soudního lékaře. Byl rovněž členem pařížské akademie věd.

Za dobu svého působení vykonal téměř sto tisíc soudních a patologicko-anatomických pitev. Napsal stovky odborných článků, vydal dvacet monografií, z nichž pozornost vzbudila nejen výše zmíněná „Rukověť patologické anatomie“(1842-1846), ale například odborně vzácná „Defekty srdeční přepážky“ (1875). Jak první zavedl užívání titulu MUDr. Zasadil se o vybudování vídeňského ústavu pro patologickou anatomii, soudní lékařství a lékařskou chemii.

Rád pomáhal, zejména lékařům krajanům. Když přišel v roce 1861 do Vídně čerstvý maturant Eduard Albert (1841-1900), pozdější chirurg evropského formátu, měl 14 zlatých v kapse. Byl to profesor Rokytanský, který mu zajistil, že při studiu medicíny mohl pracovat jako zapisovatel při soudních pitvách. Některé z šesti set svazků pitevních protokolů diktoval profesor Rokytanský přímo mediku Albertovi.

A když byl MUDr. Albert habilitován, dostal nabídku na převzetí chirurgické kliniky v Lutychu. Leč jeho guru, profesor MUDr. Karel svobodný pán Rokytanský upozornil Karla von Stremayra (1823-1904), ministra kultu a vzdělávání, že by bylo škoda pustit tak nadaného lékaře do ciziny. A tak se stalo, že byl 23. září 1873 dvaatřicetiletý chirurg MUDr. Eduard Albert, rodák ze Žamberka, jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou chirurgické kliniky a operačního ústavu v Innsbrucku. Později byl císařem jmenován přednostou 1. chirurgické kliniky ve Vídni; léčil mnohé vysoce postavené politiky, řadu českých vlastenců a kde mohl, tak propagoval českou literaturu a poezii.

V roce 1868 vystoupil v panské sněmovně profesor Rokytanský s obsáhlým projevem, v němž mimo jiné navrhl odloučení školy od církve. V monarchii věc nevídaná. Jakkoli svůj návrh velice odborně zdůvodnil, příliš předběhl svoji dobu.

Když byl v roce 1863 mimo jiné jmenován i referentem pro lékařské záležitosti při ministerstvu vyučování, pracoval neúnavně mimo jiné i na úpravě nového lékařského studijního řádu, jelikož ten stávající neodpovídal potřebám moderní medicíny. Téměř deset let to profesoru Rokytanskému trvalo – vydržel a výsledkem bylo, že nový studijní řád byl v roce 1872 schválen.

Nebyl nekritický, a když patologický anatom profesor Rudolf Virchow (1821-1902) vznesl kritiku k některým jeho závěrům týkajícím se složení krve a bílkovin, dal veřejně mladšímu kolegovi za pravdu a jeho námitky i poznatky zapracoval v roce 1855 do rozšířeného (a opraveného) vydání třídílné „Rukověťi patologické anatomie“. Profesor Rokytanský byl také výborný řečník a velice dobrý učitel. Ctil svobodu bádání a v tomto smyslu vychoval i své syny Karla a Prokopa, kteří byli rovněž výbornými mediky.

27 Znamenití kolej

Bývalá jezuitská kolej na náměstí v Hradci Králové

Gymnázium studoval Karel Rokytanský ve svém rodném městě. Bylo umístěno v budově bývalé jezuitské koleje, která je i dnes výraznou součástí královéhradeckého náměstí. V roce 1636 zde vybudovali členové jezuitského řádu gymnázium a kapli sv. Ignáce z Loyoly. Později vystavěli i kostel Nanebevzetí Panny Marie, který k barokní dvoupatrové budově přiléhá. Museli koupit a zbořit celkem 11 domů, mezi nimiž byl i rodný dům Bohuslava Balbína (1621-1688). Ten prodala jezuitům Balbínova matka Zuzana, rozená Vodičková v červnu 1636. V roce 1773 (v rámci zrušení jezuitského řádu) zde vzniklo státní gymnázium.

27 Znamenití balbín

Bohuslav Balbín, zanícený vlastenec český

Profesor Karel Rokytanský nikdy nepopíral svůj český původ. Pomáhal mnoha lékařům, kteří později obsadili významná medicínská místa v zemích českých i jinde. Jednal a konal tak, jak mu svědomí a lékařská etika přikazovaly. Možná, že k němu i při studiích na gymnáziu promlouval duch vynikajícího (a mnohokrát bohužel zatracovaného) českého vlastence Bohuslava Balbína. Kdo ví.

Příště: MUDr. Jindřich Wankel



zpět na článek