Neviditelný Pes

FEJETON: Moje letošní největší radost

21.12.2017

Je to moje poslední Poslední slovo v letošním roce, protože posledňuju vždycky v pondělí a na pondělek letos připadá Boží hod, jakož i Nový rok. Sluší se tedy popřát a taky trochu zabilancovat a pohlédnout do příštího roku.

Kdybych měl přiznat, co mi letos udělalo největší radost na veřejné scéně, pak to byla obnova Národní vesmírné rady v Americe a následné oznámení prezidenta Trumpa, že uložil NASA přípravu nové americké pilotované cesty na Měsíc. A kosmické lety, to je něco, co mě provází a fascinuje po celý můj život.

Moje první vzpomínka je mlhavá – bylo mi snad jen osm, když mi maminka řekla, že se chystá vystřelení družice Země. Bude to velké asi jako kopací míč a bude to obíhat kolem nás. Ptal jsem se jí, zdali to uvidíme. Tím si nebyla jista. No a pak přišel první Sputnik a s ním ohromná vlna zájmu a nadšení a vše vyvrcholilo „malým krokem pro člověka, ale velkým skokem pro lidstvo“. A šlus.

Zklamání to pro mě bylo úměrné prvotnímu nadšení. Projekt Apollo zůstal nedokončený. Před pár lety jsem se byl v Cape Canaveral podívat. Mají tam muzeum, ukážou vám multimediální prezentaci, velkou roli v ní hraje Richard Nixon, a jen pozorné oko postřehne, že kolem Apolla přicmrndával nějaký von Braun (ony jsou všechny režimy v něčem podobné, až stejné).

Taky tam mají originály měsíčních modulů a za sklem uvidíte jednu z řídicích kanceláří. Je to tam, jako kdyby ti nasáci zrovna odešli, někdo tam zapomněl čepici a v popelníku jsou vajgly (byly tam vajgly, když jsem tam byl – víc než deset let tomu). On se ten Nixon – jeden z velmi neoblíbených prezidentů, proslulý Tricky Dicky, nakonec ho z Bílého domu vystrnadili – opravdu významně o realizaci měsíční mise zasloužil.

Teď tu máme dalšího neoblíbence liberálních médií, aktuálního prezidenta Spojených států Donalda Trumpa. Taky usilují o vystrnadění, už se přihlásily tři soudružky, kterým snad měl před iks lety sáhnout na koleno. Bůh tedy ví, jak to s násilníkem dopadne. Což o nějakého Trumpa, to je jen prezident, ale jak dopadne projekt návratu na Měsíc, to zajímá toho osmiletého kluka, který vězí někde uvnitř mě a těší se, že uvidí dalšího Kolumba!

Tak to bych si moc přál, aby se povoz dal do pohybu a nešel pak zastavit. Nejde jen o dobrodružství. Projekt, cituji, „změní americký program pilotovaných vesmírných letů tak, aby se Amerika stala hybnou silou kosmického průmyslu, získala nové znalosti o vesmíru a podnítila vývoj neuvěřitelných technologií“.

To, že Poslední slovo píšu doma na počítači a pošlu ho do redakce elektronickou poštou, to je taky neuvěřitelná technologie, dítko někdejšího Apolla. Co bude dál?

Určitě a nevyhnutelně nastane rok 2018 a já vám do něj v předstihu přeji všechno dobré.

LN, 18.12.2017

Neff.cz



zpět na článek