HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (9)

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Jeden ze zakladatelů české lékařské psychologie profesor MUDr. Vladimír Vondráček (1895-1978) o něm kdysi napsal, že byl „mecenášem mediků, přítel dam, nezřízený kuřák a piják, náruživý lovec jelenů…“ Jenže ten, o němž je řeč, byl také náruživým automobilistou, mužem velice dobromyslným, mimo jiné i neomezeným vládcem kliniky, cestovatelem, předsedou Autoklubu RČS avšakpředevším excelentním chirurgem, který nesmírně obohatil českou lékařskou vědu. Měl totiž medicínu v krvi. Profesor MUDr. Otakar Kukula (1867-1925).

Dědeček pana profesora, Franz Kukula (1796-1871) byl také lékař v městě Jičíně. Tehdy se ovšem mohl honosit pouze titulem „kreiswundarzt“, což bylo něco jako krajský ranhojič. V jistých dobách, zejména pak ve středověku, byla tehdejšími lékaři chirurgie považována za něco podřadného a nebyla zařazena mezi medicínské obory.

Dokonce část Hippokratovy přísahy varovala lékaře před praktikováním chirurgie neboli ošetřování ran. „Nebudu (lidské tělo) řezat, ani ty, kdo trpí kameny, a tento zákrok přenechám mužům, kteří takového řemeslo provádějí.“Nic platno, že umění hojení ran bylo blízké mnohým starověkým kulturám.

A tak Franz Kukula byl a nebyl doktor. Na lékařské fakultě pražské univerzity byl teprve v roce 1786 zaveden titul doktor chirurgie. Teprve tehdy se stala chirurgie rovnocenná ostatním lékařským oborům, avšak její všeobecné uznání a praktikování se hned tak neprojevilo. Jenže dědeček pana profesora se staral. Svého syna Gustava (1834- 1895) nechal vystudovat chirurgii a sám založil v Jičíně roku 1823 malý soukromý chirurgický ústav. Z malého domku ji přestěhovala do většího hospodářského stavení v dnešní Havlíčkově ulici a léčil především (zdarma) chudé pacienty. I přesto nemocnice prospívala a v roce 1871 se jejího vedení ujal Kukulův syn Gustav, který byl předtím lékařem věznice v Kartouzích, císařským radou a c. k. štábním lékařem jičínského praporu zemské obrany č. 43.

Jen v letech 1871 – 1878 bylo v této nemocnici ošetřeno téměř patnáct set nemocných a bylo provedeno 767 velkých operací. MUDr. Gustav Kukula nemocnici rozšířil, prakticky ji postavil novou a svého syna Otakara poslal studovat na jičínské gymnázium a posléze na pražskou lékařskou fakultu, na které promoval v roce 1890. Druhý jeho syn Emanuel Kukula (1868-1935) se dal na dráhu vojenskou a nakonec jako generál byl velitelem jezdecké brigády v Brně.

Domů se novopečený lékař Otakar Kukula vrátit nechtěl, měl jiné doktorské sny, které si téměř všechny splnil. Navíc původní Kukulova nemocnice po smrti doktora Kukuly stejně zanikla, oba bratři její budovy poměrně výhodně prodali městu. Ale geny nezanikly, naopak.

MUDr. Otakar Kukula měl doktorské štěstí v tom, že se čtyři roky po promoci stal asistentem, vynikajícího chirurga profesora Karla Maydla, šéfa chirurgické kliniky. Za další tři roky (1897) se habilitoval z patologie nemocí chirurgických a stal se soukromým docentem. Toto postavení bylo v té době přiznáváno vysokoškolským učitelům na základě rozhodnutí profesorského sboru po formální habilitaci. Většinou šlo o nehonorované funkce.

Díky dědictví po otci (a dědečkovi) se mohl mladý lékař rozjet do světa. Procestoval Spojené státy, Rusko a řadu evropských zemí. Všude se zajímal o to, co je kde nového a zajímavého v medicíně.A tak se mohl český chirurg žijící v „žaláři národů“ setkat v New Yorku s profesorem Charlesem McBurney (1845-1913), šéfchirurgem v místní městské nemocnici, známým to průkopníkem moderní diagnostiky a léčení apendicidy. Na klinice tohoto amerického profesora si doktor Kukula ověřil své teoretické a praktické závěry o tom, že, laicky řečeno, jediným řešením zánětu slepého střeva je operace. V tomto směru svedl i později názorový boj s věhlasným českým internistou profesorem Thomayerem (1853-1927), který byl zastáncem konzervativní léčby.

V roce 1901 byl Otakar Kukula jmenován mimořádným a v roce 1904 řádným profesorem. A po smrti MUDr. Karla Maydla (1853-1903) byl jmenován přednostou chirurgické kliniky a byl jím až do své smrti.

Po návratu z cest se také stačil oženit. Devátého listopadu 1898 si ve tři hodiny odpoledne v chrámu sv. Jindřicha vzal za ženu krásnou dívku Hellu, rozenou Stausovou. Měli spolu jediného syna Otakara (1899-1958), který vystudoval zemědělské a lesní inženýrství. Bohužel se nepotatil, tedy pouze pokud se medicíny týče. Jeho dvě děti Anka (provdaná Valcířová) a Otakar (v místě známý jako Karyk), které měl s manželkou - tanečnicí Ankou Čekanovou z Řevnic, se velice angažovaly v Řevnicích, kde od dětství žily. Po roce 1989 v této obci oba Kukulovi potomci výrazně (i finančně) podpořili různé občanské aktivity. Jako to kdysi činíval na jiných místech i jejich dědeček.

Profesor MUDr. Otakar Kukula se zabýval hlavně chirurgií břicha a močových cest. Propagoval moderní a účinné metody léčby hnisavých zánětů ledvin, střevní neprůchodnosti či různých poranění žaludku. V době první světové války získal velké zkušenosti v léčbě poranění míchy nebo mozku. Hodně publikoval, přednášel, byl aktivní i společensky. Zastával nikoli formálně funkci předsedy Spolku českých lékařů (založen 1862) a v letech 1924-1925 byl rektorem Karlovy univerzity a také mimořádným členem České akademie.

Mnozí z jeho žáků se později zařadili mezi význačné české chirurgy.

Profesor Kukula byl vynikající operatér, skvělý řečník a odborně zdatný spisovatel. Desítky jeho odborných pojednání patří dodnes k zlatému fondu české chirurgické literatury. Jen o apendicitidě napsal dílko v rozsahu více než osm set stran. Úžasná je i jeho historická práce „Rozvoj chirurgie české v letech 1848-1898“. Byl více než důstojným nástupcem svých předchůdců v čele české chirurgické kliniky, jimiž byli profesor MUDr. Vilém Weiss (1835-1891) a profesor MUDr. Karel Maydl (1853-1903).

Bohužel, géniové mají nejen geniální schopnosti, ale většinou nikoli malé neřesti. Silný a nepolepšitelný kuřák profesoru Kukula onemocněl anginou pectoris a vůbec mu nepomohlo, když věnovával kolegům, kteří ho léčili stříbrné cigaretové tabatěrky s nápisem „Mým katanům“. Na radu a naléhání profesora Ladislava Syllaby (1868-1930), kterého kdysi Karel Čapek právem nazval „národním lékařem“ odejel na léčení do Gräfenberku (dnes Lázně Jeseník). Při jedné z procházek v těchto úžasných lázních, dne 12. srpna 1925 odpočíval na promenádní lavičce, když vedle něj usedl anděl a pozval ho tam, odkud není návratu. Za jeho zásluhy o zdraví tisíců bližních mu v nebi odpustili i očistec.

V roce 2014 se dostal do finále populární ankety „Strom roku“ starobylý dub letní, který roste v Jičíně, tam kde se stýká ulice Čs. armády s ulicí Bolzanovou. V těchto místech před 180 lety provozoval svoji soukromou nemocnici dědeček Franz Kukula, který téměř jistě tento dub na své pozemku zasadil. A do historie oné ankety vstoupil jako „Kukulův dub“. Vše dobré a prospěšné nebývá ani po staletích zapomenuto.

Na prvním snímku „Kukulův dub“ asi z roku 1850. Na dalším snímku je (druhý zleva) syn profesora MUDr. Otakara Kukuly Ing. Otakar Kukula (1899-1958) v sokolském průvodu v Řevnicích v roce 1947.

Monumentální sousoší v parku Vincenze Priessnitze v dnešních Lázních Jeseník. Sochařské dílo Engelberta Kapse z let 1913-1914 nazvané Návrat Germánů z lovu (původně stála ve městě Jeseníku). Tudy někudy také chodil profesor MUDr. Otakar Kukula

Příště: patron chirurgie Josef Alois Schindler