Neviditelný pes

HISTORIE: Znamenití lékaři v českých zemích (8)

15.11.2017

Někdy se na ně zapomíná a někdy na ně zapomínat nelze, protože již zapomenuti a nejsou ani vzpomínáni. A přitom naše země má ve své historii mnoho osobností, patřících mezi znamenité představitele vědy lékařské. Zkusíme některé z nich připomenout, byť trochu na přeskáčku.

Když Ježíš debatoval s farizeji a zákoníky, došlo také na otázku, kdo by měl být považován za bližního našeho. A Ježíš odpovídá podobenstvím, které je dávno již pevně usazeno v našem společenství. Ono podobenství obsahuje příběh o muži ze Samary, pročež termín samaritán je pro nás termínem milosrdenství. Jak to vyprávěl Ježíš?

Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha. Šel sám. Cesta vedla opuštěnou krajinou. Stávalo se, že osamělí pocestní padala do rukou lupičů. Tak se stalo i tomuto poutníkovi. Lupiči jej přepadli, okradli, zbili a nechali tam ležet polomrtvého. Náhodou šel tou cestou kněz. Když zraněného uviděl, vyhnul se mu a nepomohl mu. Stejně se zachoval i levita, který tudy procházel o chvíli později. Teprve když šel kolem jeden Samařan, zastavil se u zraněného. Soucitně se nad ním sklonil, ošetřil mu rány a obvázal mu je. Pak jej posadil na svého mezka, zavezl do hostince a hostinskému zaplatil, aby zraněnému muži věnoval všechnu možnou péči. Řekl mu: „Postarej se o něj, a bude-li tě to stát víc, já ti to zaplatím, až se budu vracet.“

Jana Hartmanová, Marie Těhalová, František Houdek, Jan Šváb, Vladimír Vojtíšek, Boris Titzl, František Klepač, Karel Obdrda, Antonín Hlava, Emerich Polák, Svatopluk Káš, Ludmila Hlaváčková, František Spáčil, Pavel Kubíček, Otto Linhart, Jan Táborský, Otakar Brázda, Otakar Hněvkovský, Adolf Fürst, Aleš Dvořák, Hvězdoslav Stefan, Josef Švejnoha, Ladislav Syllaba, Miloš Hájek, Jiří Diviš, Zdeněk Vahala, Bohuslav Niederle.

1 Jedlička

Výčet těchto jmen není náhodný. Jedná se o vysoce respektované odborníky a autory, kteří jednou či vícekrát vydali větší či menší dílko k uctění památky a odkazu profesora MUDr. Rudolfa Tomáše Jedličky. Samozřejmě, že autorek a autorů bychom našli více. V dalším výčtu bychom museli uvést jméno PhDr. Aleše Dvořáka (*1971). Ten vydal v roce 2013 také knihu o doktoru Jedličkovi v souvislosti se stým výročím založení Jedličkova ústavu, avšak mimo jiné pro tuto knihu vymyslel titul naprosto excelentní a řekl bych i nejvýstižnější: RUDOLF JEDLIČKA Samaritán v bílém plášti. S podtitulem: Ze života a díla zakladatele Jedličkova ústavu.

Ve čtvrtek 8. května 2014 byla na základě této knihy otevřena stejnojmenná životopisná expozice v Muzeu Bedřicha Hrozného v Lysé nad Labem. Toto město má totiž dva významné rodáky. Když bylo budoucímu významnému lékaři Rudolfu Jedličkovi (1869- 1926) deset let, narodil se v rodině místního evangelického faráře v Lysé nad Labem Bedřich Hrozný (1879-1952), budoucí světoznámý orientalista. V roce 1951, bylo místní muzeum, původně založené v roce 1893, přejmenováno na Muzeum Bedřicha Hrozného.

Rudolfův otec, budoucí císařský rada MUDr. Michal Jedlička (1843-1907) se narodil v rodině státního úředníka Vácslava Jedličky, který byl c. k. komisařem finanční stráže v Ortgrabenu (Štýrsko). Medicínu vystudoval ovšem v Praze, kde mimo jiné potkal Alžbětu, dceru vyšehradského purkmistra Tomáše France, s níž se později usídlil v Lysé nad Labem. Byl také rodinný lékařem u kněžny Štěpánky Rohanové. Z jejich deseti dětí se dospělosti dožilo jen pět. Chlapci toužili jít ve šlépějích otcových. Michal, Rudolfův nejmladší bratr se stal také lékařem, jejich bratr Kamil se stal veterinárním lékařem a další bratr Tomáš Jedlička byl lékárníkem. Sestra Eliška se provdala za sládka Slunečku z místního pivovaru. Rudolf Jedlička již na pražském Akademickém gymnáziu, kde byl jeho profesorem například Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, projevil zájem a přirozené nadání pro vědy přírodní. A když ve třetím ročníku české lékařské fakulty v Praze poslouchal přednášky slovutného chirurga, profesora Karla Maydla, rozhodl se pro chirurgii. Také krátce po promoci (28. 7. 1895) nastoupil jako elév na pražskou Maydlovu kliniku. O tři roky později byl již Maydlovým asistentem, v roce 1901 se habilitoval a stále častěji zastupoval nemocného přednostu profesora Maydla. Ten považoval doktora Jedličku za svého přirozeného nástupce, avšak po jeho smrti v roce 1903 byl do čela kliniky jmenován soukromý docent a mimořádný profesor, o dva roky starší Otakar Kukula (1867-1925), rovněž mimořádně nadaný lékař - chirurg.

2 Jedlička

MUDr. Jedlička si otevřel vlastní praxi, hodně operoval, i když v počátcích své rentgenologické praxe, kterou byl proslulý, si neuvědomil četná rizika. V důsledku opakovaných ozáření mu byly postupně amputovány tři prsty na levé ruce. Dokázal však s palcem a ukazováčkem na levé ruce s pomocí speciální pinzety operovat dál. Avšak na levé ruce nosil neustále rukavici.

Rok poté, kdy byla docentu Jedličkovi udělena mimořádná profesura (1907), navštívil kliniku Charlese a Williama Mayo v minnesotském Rochesteru (USA). Princip připlácení klientů za nadstandard, z čehož byly hrazeny náklady na léčení méně movitých pacientů, ho zaujal. A tak v dalším roce (1909) zakoupil pod Vyšehradem pozemek pro výstavbu budoucího sanatoria. K Vyšehradu tíhnul – pocházela odtud jeho matka a v roce 1907 na Vyšehradském hřbitově pohřbil v roce 1907 svého otce. A v květnu 1914 začalo přijímat jeho Pražské sanatorium první pacienty. Bylo bezesporu nejmodernější soudobou nemocnicí, řízená jako společnost s ručením obmezeným. Pro práci v sanatoriu i ve vedení společnosti získal Jedlička vynikající lékaře a další odborníky. Konec konců i pro stavbu – projekt zpracoval profesor architektury ČVUT v Praze Rudolf Kříženecký, význačný pražský architekt. Systém a vybavení sanatoria bylo na svoji dobu naprosto nepřekonatelné i v rozměrech evropských.

Pro úplnost historie je třeba dodat, že v novém československém státě se Pražskému sanatoriu docela dařilo. Ovšem v době okupace za 2. světové války zde byl zřízen lazaret SS. Jenže 20. prosince 1946 byl ústav vyvlastněn, náhrady vlastníkům bohužel neposkytnuty. Nejdříve se s nimi nespěchalo a po roce 1948 nepřipadaly ze známých důvodů již vůbec. Dnes je zde Ústav pro matku a dítě, jakkoli s porodnickým oddělením měl Jedlička při povolování provozu sanatoria největší problémy.

Předtím si však MUDr. Jedlička „odskočil“ do I. balkánské války (1912-1913) – v té stály proti sobě vojska Turecka a vojska koalice Řecka, Bulharska, Srbska a Černé Hory. Čeští lékaři prodchnuti slovanskou solidaritou vyslali na pomoci skupinu 150 lékařů, mediků a sester. Jedlička operoval i 40 zraněných denně. Byla to pro Jedličku velice hektická doba.

V roce 1911 byl zvolen do čela Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků (založen 1908, když jeho prvním předsedou byl profesor Kukula) a o dva roky později Jedlička zakládá první český ústav pro tělesně postižené děti (dnes Jedličkův ústav, založený k 1. dubnu 1913). Spolek koupil budovu v blízkosti Pražského sanatoria (budova zvaná Polsko v ulici nazývané V pevnosti), aby bylo možno poskytovat chovancům i potřebnou lékařskou péči. Následně všechny náklady nesl z velké části zakladatel. Tedy Rudolf Jedlička. Leč našlo se i hodně mecenášů. Profesor gynekologie MUDr. Karel Pawlik věnoval všechny své úspory. Známý umělecký kritik, novinář a spisovatel F. X. Šalda věnoval například vkladní knížku s částkou 450 000 korun.

V době první světové války pracoval Rudolf Jedlička u polního lazaretu v Bielině (za bojovým postavením Páté armády). Byly zde neuvěřitelné podmínky, jimž předcházela vojenská katastrofa – v září 1914 bitva na Drině. Nakonec díky úsilí mnoha přátel byl Rudolf Jedlička z vojny vyreklamován a jmenován velitelem „Třetí záložní nemocnice u sv. Bartoloměje“ v Praze. Nešlo o pouhou formalitu. Touto nemocnicí prošlo během války přes čtyřicet tisíc raněných vojáků.

Mezi tím vším stačil i cestovat za poznáním. Až do roku 1921 (mimo let válečných) navštívil Spojené státy, Rusko, Londýn, Kodaň, Stockholm a další univerzity ve Francii a v Německu. V březnu roku 1921 byl MUDr. Jedlička jmenován řádným profesorem chirurgie a přednostou nově zřízené II. chirurgické kliniky Karlovy univerzity, která našla prostory v areálu Pražského sanatoria.

O čtyři roky později dostal profesor Jedlička nabídku, aby se stal přednostou I. chirurgické kliniky – té, jíž mohl velet již v roce 1904. S díky odmítl, vzhledem k jeho zdravotnímu stavu (mimo jiné také angina pectoris) by nemohl tuto funkci odpovědně zvládnout. Ale doporučil na tuto funkci o téměř dvacet let mladšího docenta Arnolda Jiráska (1887-1960), který se v dalších letech více než osvědčil. Jedličkovo doporučení mělo velikou váhu.

3 Jedlička

Jedlička byl mimo jiné i vášnivý kaktusář…

Jedlička v té době velmi dobře věděl, že jeho dny jsou sečteny. Nicméně pracoval, operoval a ordinoval. Oženil se s Alexandrou, se svojí věrnou družkou Marií Helfertovou, rentgenovou laborantkou, s kterou se poznal v době balkánských válek v Bělehradě. Jejími bratry byli muzeolog Jaroslav a muzikolog Vladimír Helfertovi.

Krátce před smrtí ho navštívili v jeho harrachovské secesní vile Nový Svět přátelé, mimo jiné i profesor MUDr. Ladislav Syllaba (1868-1930) a Jedličkův žák, budoucí akademik MUDr. Jiří Diviš, který s Jedličkou v roce 1921 provedl jako první thorakoplastiku (operace hrudníku při léčbě TBC) a další. Jedlička se zachoval jako džentlmen. Požádal o ulehčující injekci morfia, nechal si pustit Humoresku od Antonína Dvořáka a se všemi přítomnými si připil. A naposledy si zakouřil. Narodil se v půl páté ráno, zemřel v půl desáté večer 26. října 1926.

Doktor Rudolf Jedlička byl mistrem chirurgie, což mu nebránilo v tom, aby nebyl vizionářem. Skvělý diagnostik, operatér, úžasný organizátor. Jeden z prvních vynikajících rentgenologů. Lékař, který rozpoznal význam radia pro léčebné účely. Z vlastních prostředků dotoval Pražské sanatorium a Jedličkův ústav. Byl aktivním členem řady spolků a organizací. Nikoli náhodou ho pražští medici v lednu 1922 jmenovali protektorem svého plesu, který měli v Obecním domě. Srbská vláda mu udělila Řád sv. Sávy za jeho nezištnou lékařskou pomoc v dobách turecko- srbské války.

4 Jedlička

Traduje se, že měl profesor Jedlička ve svém harrachovském sídle ochočenou srnu a ochočenou husu. Husa, když slyšela zvuk Jedličkovy pragovky, vzlétla a přisedla si k němu. Je to možné, Jedlička to uměl ve svém přirozené skromnosti s každým. Jeho zmíněný již žák, profesor MUDr. Jiří Diviš, krátce po Jedličkově smrti napsal:

„Profesor Jedlička umíral těžce, avšak statečně. A právě bezpříkladná, obdivuhodná statečnost, kterou při nejplnějším vědomí a stále pánem situace až do posledního dechu projevil, je mi takřka příkazem, abych o ní vydal svědectví…“

Příště: MUDr. Otakar Kukula



zpět na článek