Slušelo by se ztopořit ukazovák a zakárat si na téma duchovního rozměru Vánoc a jeho rozporu s předvládajícím a naveskrz zavrženíhodným konzumismem. Nějak se mi ale vzpírají prsty na klávesnici. Dárečky mám rád, snad mi Ježíšek nějaký nadělí a taky se pokusím někomu něco pod stromeček podstrčit. Já dostal dáreček už v pondělí. Jel jsem se podívat do Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu v Praze Letňanech, kde firma s nezapamatovatelným názvem HE3DA zahajovala provoz linky na výrobu vysokoenergetických 3D akumulátorů.
Už jsem o těch akumulátorech četl a také o panu Janu Procházkovi. Ten tu firmu založit a nové akumulátory vymyslel. Jak fungující, netuším, nicméně vím, že uvnitř je vrstva z nanovláken. Před deseti, dvaceti lety mi hořely uši, když se řeklo digi, a teď těma ušima stříhám nad slovem nano. A když se potká nano s akumulátorem, mám rozzářená očička, jak mají zářit v době vánoční v blízkosti stromečku.
Protože mám coby spisovatel sci-fi budoucnost jaksi v referátu, mockrát se mě lidi ptali, jak si myslím, že to v budoucnu bude vypadat. Před padesáti, šedesáti lety se sázelo na výrobu elektrické energie: jaderné štěpení a posléze jaderná fúze, to měly být pilíře společnosti jednadvacátého století. Teď už rázným krokem spějeme k třetí dekádě, po jaderné fúzi se jako kdyby slehla zem a zdá se dokonce, že hlavní vynález a civilizační prostředek je samopal Kalašnikov a vesta vycpaná šiškami plastické trhaviny s mixem skob a hřebíků. Neztrácím ale optimismus a už nějakých třicet let tvrdím, že ten pravý vynález jednadvacátého století, až se jednadvacítka rozjede naplno, bude trvalé a zásadní uchování elektrické energie pro pozdější spotřebu. To bude ten vynález, který překreslí mapu světa.
Já nečekal, že mi ho pan Procházka v těch Letňanech ukáže. Vynálezy typu Heuréka a hle, novinka, vynálezy typu cukající se žabí stehýnko a spodnička vznášející se nad plotnou, vynálezy, které se náhle vyloupnou a hned tu jsou a ozve se jásot, tak tyhle vynálezy dnes nečekejme. Inovace je postupná a zdlouhavá. Akumulátor HE3DA pana Jana Procházky taky bude jeden ze stupňů dlouhatánského schodiště. Jedno je jisté – o velkokapacitních akumulátorech se přestalo jenom mluvit. Je to půl roku, kdy jsem se dal do řeči s nadšenou majitelkou elektrického autíčka BMW – pro mě to byl přírůstek do mé sbírky „poprvé“, nikdy jsem před tím elektroautomobilistu nepotkal. A potěšilo mě, že jsem poprvé uviděl nano-akumulátor. Protože to je, myslím, ten směr, kterým to půjde. Byl to po mě vánoční dárek.
Napadá mě: kam takový dárek spadá, do prostoru konzumního nebo duchovního? Je to víc konzumismus? Argumenty by se našly – je to hmotné, bude se to prodávat a poslouží to k uspokojení materiálních potřeb. Ale přispěje to k čistotě vzduchu a to souvisí s duchovnem, nebo se snad mýlím?
LN, 19.12.2016