Nebude-li domněnka o existenci deváté planety potvrzena, místo odpovědi zůstane otázka
Za titulkem by měl být otazník, protože jde zatím jen o hypotézu, a nikoli objev. Američtí astronomové Konstantin Batygin a Mike Brown z California Institute of Technology zveřejnili hypotézu, podle níž by kolem Slunce mohla obíhat planeta možné velikosti Neptunu. Pokud by se hypotéza měla potvrdit, kolem Slunce by opravdu obíhalo devět planet, opatřených úředním razítkem.
Planetární spor
Ve školních učebnicích se uváděl počet planet devět, přičemž devátou planetou měl být Pluto. Ten byl definitivně objeven až v březnu 1930. K objevu vedla podobná pozorování a podobné úvahy, jaké zveřejnili Batygin s Brownem. Už ve 40. letech devatenáctého století zkoumal francouzský matematik Le Verrier nepravidelnosti v dráze Uranu. Avšak až v roce 1906 nastal skutečný hon na „planetu X“, jak projekt nazval astronom Percival Lowell. Astronomové spočítali, kde asi by se mohla záhadná planeta nacházet, a do těch míst namířili objektivy fotografických komor. Zpětně se ukázalo, že první snímky Pluta byly pořízeny už v roce 1909, avšak nebyly identifikovány. Podobný proces nastává teď, také se zjišťuje pravděpodobná oblast výskytu a na Havaji už připravují osmimetrový teleskop na temeni hory Mauna Keva.
Bude mít „planeta X“ jednadvacátého století podobný osud jako Pluto?
Jeho právo být počítán za planetu bylo zpochybňováno, až nakonec zaniklo v roce 2006 na astronomickém kongresu v Praze. V pásu oběžné dráhy Pluta bylo totiž postupem času objeveno mnoho těles, která se svými rozměry a hmotností od Pluta zas tak moc nelišila. Když může Pluto být pokládán za planetu, proč ne třeba Eris? Astronomové tedy stanovili definici: Planeta je takové těleso, které má dost silnou gravitaci na to, aby kolem sebe vyčistilo prostor.
Což není ani případ Země, jak namítají někteří. Nicméně kongres v Praze poslal Pluta do vyhnanství do rodiny trpasličích planet.
Podle dosavadních výpočtů se však zdá, že by doposud neznámá planeta měla mít řádné rozměry, a tudíž řádnou hmotnost s odpovídající gravitací. Třebaže se technické prostředky nesrovnatelně zlepšily ve srovnání s první třetinou dvacátého století, nebude snadné obra nalézt. Výpočty naznačují, že jeho oběžná dráha mohla být silně protažená, s poloměrem 200 až 1200 AU, tedy astronomických jednotek. Přitom AU je střední vzdálenost Země od Slunce. Věru není snadné najít těleso ve vzdálenosti 1200krát větší než prostor, který nás dělí od Slunce!
Celý tento objev, pokud o události jako o objevu můžeme mluvit, má ovšem dosah daleko za hranice akademické výzvy. Je to ukázka sofistikovanosti rozsáhlého technologického komplexu, schopného podrobně zkoumat vzdálený prostor a analyzovat procesy v něm probíhající. Je to ve shodě s vývojem astronomie jako vědy. Ta začala myticky, založena na čistě lidské zkušenosti. Postupně vznikaly více méně mechanické prostředky pro měření prostoru a času. Astrologické třeštění Rudolfa II. přineslo pozitivní výsledky, protože pološílený císař nechal vybavit svoji observatoř na svou dobu neslýchaně přesnými a zároveň i nákladnými technickými prostředky, jež umožnily bezpříkladně přesná měření. Ta provedl Tycho de Brahe a po něm i Johannes Kepler az nich odvodil první zákony nebeské mechaniky. O nic jiného než o technické prostředky a nebeskou mechaniku nejde ani teď, v jednadvacátém století.
Od tušení k potvrzení
Od prvního tušení ke skutečnému objevu Pluta a potvrzení jeho existence uplynulo devadesát let. Bude zajímavé sledovat délku tohoto intervalu, od tušení k potvrzení. Domněnka o existenci deváté planety možná bude vyvrácena, ovšem pak bude třeba vysvětlit nepravidelnosti, na něž upozorňují Batygin a Brown, jinou příčinou. Už dnes jsou na pořadu dne alternativní teorie o tělesech, která se pohybují na protáhlých drahách za oběžnou drahou Neptunu. I jejich gravitační působení by podle některých teorií mohly způsobit pozorované nepravidelnosti.
Batygin s Brownem mají tedy svoji hodinku slávy za sebou a jistě jsou sami zvědavi, zdali to bude jen jiskřička v jejich profesních životech, anebo zda jejich zásluha bude bronzově zpečetěna. Bylo by ovšem pikantní, kdyby se zasloužili o přidání devátého člena do exkluzivního klubu opravdových planet. Vždyť i oni patřili k těm, kteří z klubu Pluta vyšťouchali, a mnozí jim to zazlívají. V USA je z toho i politická kauza, mluví se o vědeckém kacířství a v Novém Mexiku a Illinois volení zástupci občanů odhlasovali, že Pluto je řádná planeta.
Jedno je však, jak se říká, nad Slunce jasnější: až lidské plémě z planety Země definitivně zmizí – a jednou se to stane –, kosmická tělesa budou nevšímavě pokračovat ve své pouti mrazivým prostorem.
LN, 23.1.2016