Tak trochu jako variace na slavnou knihu Johna Wyndhama „Den trifidů“, v níž uměle vyšlechtěné rostliny zničily lidstvo, zní zprávy z USA. Genetiky modifikovaná řepka unikla z polí do volné přírody. Na konferenci Ecological Society of America v Pittsburghu to oznámil tým vedený Cynthií Sagersovou z University of Arkansas.
„Rozsah úniku nemá obdoby,“ varuje Sagersová.
Sagersová a její tým objevil v přírodě rostliny řepky, které si nesou v dědičné informaci odolnost ke dvěma herbicidům. Jedna řepka pochází z dílny genových inženýrů firmy Monsanto a je rezistentní k herbicidu glyfosátu (komerčně znám jako Roundup). Druhá je výsledekm práce molekulárních genetiků firmy Bayer Crop Science a díky genetické modifikaci (cílenému zásahu do DNA) je odolná k herbicidu glufosinátu komerčně označovanému jako Liberty. Některé rostliny vznikly zřejmě křížením obou typů řepky a jsou rezistentní jak k Roundupu tak i k Liberty.
Sagersová je přesvědčena, že její objev je zcela bezprecedentní. Ve světě se sice už objevily geneticky modifikované řepky, které rostly mimo pole, ale to bylo vždy v blízkosti polí s geneticky modifikovanou řepkou. Zjednodušeně řečeno, donedávna „trifidi“ neutíkali moc daleko. V tomto případě ale šlo o úniky na velké vzdálenosti.
Vědci prověřili celkem 288 míst a na polovině našli rostliny řepky. Z nich pak na 80% rostla aspoň jedna rostlina řepky rezistentní k herbicidu (41 % rezistentních na Roundup, 40% na Liberty). Dvě rostliny byly rezistentní k oběma herbicidům. Právě existence rostlin nesoucích rezistenci k oběma herbicidům považuje Sagersová za důkaz, že rostliny žijí ve volné přírodě po mnoho generací. Podle Sagersové jsou opatření, jež by měla zamezit šíření geneticky modifikovaných plodin, neúčinná. Opožděné odhalení rostlin považuje za důsledek nedostatečné podpory výzkumu ekologických rizik geneticky modifikovaných plodin.
Většina odborníků nepovažuje výskyt geneticky modifikované řepky mimo pole za nijak velké překvapení. Sagersová nenašla rostliny geneticky modifikované v divočině, jak se zhusta píše. Invaze trifidů nepostihla například zbytky původních prérijních porostů v Severní Dakotě. Geneticky modifikované rostliny byly objeveny podél cest, v blízkosti benzínových pump nebo skladišť potravinářských firem. To nepřekvapuje, protože tam všude se vozí řepka sklizená z polí a tam všude ji mohou projíždějící automobily vytrousit. Auta vozící řepku, kukuřici, pšenici nebo ječmen převážené zrno trousila, trousí a trousit zřejmě budou. A mnohé z vytroušených zrn vzklíčí. Tak to bylo, je a bude. Dříve se tak trousila semena geneticky nemodifikovaná a z nich klíčily nemodifikované rostliny. I ony pronikaly „do přírody“, rostly tam celé generace a vzájemně se křížily. Jen to nikdo nijak zvlášť nesledoval a nepsalo se o tom v novinách. Jaké škody napáchal tento únik zemědělských plodin do přírody, není jasné a už to asi ani nikdy nezjistíme. Lidé, včetně ochránců přírody, ale spali s vědomím úniku zemědělských plodin do přírody celkem klidně.
S tím, jak se začaly pěstovat geneticky modifikované plodiny, se proces troušení, klíčení, růstu a křížení nezastavil. Není to nic nepřirozeného, naopak, je to jasný důkaz, že přírodní zákonitosti platí i nadále. Osmdesátiprocentní podíl geneticky modifikovaných rostlin nalezený Sagersovou a jejími kolegy odpovídá velmi přesně podílu geneticky modifikované řepky na amerických polích. Ten je rovněž osmdesátiprocentní. Znamená to, že se geneticky modifikovaná řepka dostává mimo pole stejně snadno jako řepka geneticky nemodifikovaná. Není v tom o nic méně ani o nic více úspěšná.
„Odpovědné úřady v USA počítaly s tím, že se v USA vytvoří populace geneticky modifikovaných rostlin řepky ve volné přírodě,“ říká v rozhovoru pro BBC jedna z předních odbornic na otázku „toku genů“ Alison Snowová z Ohio State University. „Stejně tak počítáme se vznikem mezidruhových hybridů. Postupem času ale může výskyt rezistence k herbicidům u řepky rostoucí ve volné přírodě nebo u mezidruhových hybridů zkomplikovat likvidaci těchto rostlin pomocí herbicidů.“
Otázka vzniku mezidruhových hybridů je u řepky celkem aktuální. Tato plodina má v přírodě blízce příbuzné druhy, s kterými se může křížit. K tomu opět docházelo i dávno před tím, než se začala pěstovat geneticky modifikovaná řepka. Například ve Velké Británii vznikne ročně asi 50 000 hybridních rostlin křížením geneticky nemodifikované řepky a divoce rostoucí brukve řepáku. Co to znamená pro britskou přírodu, není jasné. Zatím to nikdo nezjistil. Ono to není tak jednoduché. Samotný vznik mezidruhových hybridů je jen první krok potenciální „trifidí invaze“. Tyto rostliny musí v přírodě přežít, musí vykvést, musí mít semena a ta semena musí vzklíčit a z nich musí vyrůst další generace hybridů. To není tak úplně samozřejmé a s jakou frekvencí se to děje, vesměs netušíme. Význam má vznik hybridů jen v situacích, kdy tito hybridi vytvoří trvalou životaschopnou populaci. A k tomu zdaleka nedochází vždycky. Faktem zůstává, že i invaze tradičních, tj. geneticky nemodifikovaných plodin, už mají na svědomí vymizení divokých blízce příbuzných druhů. Například původní tajwanský druh rýže „převálcovala“ pěstovaná rýže setá. Ve Švýcarsku zase zmizela z přírody tolice srpovitá. Tu nahradila kulturní vojtěška.
Výskyt řepky mimo pole je fakt, který akceptovaly generace zemědělců pěstující řepku. To se dělo, děje a dít bude. Nemělo by nás překvapit, že když pěstujeme geneticky modifikované plodiny, unikají nám z polí geneticky modifikované rostliny. A jak velký rozdíl je mezi únikem modifikované a nemodifikované rostliny? To se pozná jen ve chvíli, kdy na takovou rostlinu vystartujete s herbicidem Roundup popřípadě Liberty. Nemodifikované rostliny poslušně uhynou, modifikované přežijí. Pokud vytáhne majitel benzínky na řepku za svou pumpou s jiným druhem herbicidu nebo se sekačkou, rozdíl mezi geneticky modifikovanou a nemodifikovanou rostlinou mu unikne. Ani v USA není běžné, aby se okolí benzínových čerpacích stanic, silnic nebo skladů stříkalo Roundupem či Liberty. Pokud nebudou uniklé rostliny vystaveny selekčnímu tlaku herbicidů, vlastnost získaná genetickou modifikací se neuplatní a neposkytne svému nositeli žádnou výhodu.
S tím už má Amerika zkušenost. Před několika lety tam vyvinuli geneticky modifikovanou trávu psineček výběžkatý odolnou k herbicidu Roundup. Byla určena na greeny golfových hřišť. Měla umožnit hubení nežádoucích plevelů, jako jsou sedmikrásky nebo pampelišky, herbicidním postřikem. Trávník z geneticky modifikovaného psinečku by po postřiku nedoznal úhony, plevelné květiny by zmizely a správci golfových hřišť by prostor kolem jamek snáze udrželi v dokonalém stavu. Pyl tohoto geneticky modifikovaného psinečku zanesl vítr na desítky kilometrů daleko od šlechtitelských stanic a opylil nejen volně rostoucí psinečky výběžkaté, ale dokonce i některé jiné druhy psinečku a vytvořil tak mezidruhové hybridy rezistentní k Roundupu. Protože však v přírodě ani na polích nikdo psineček Roundupem nehubí, nevznikl tím o nic větší problém, než kdyby ze šlechtitelské stanice unikl pyl psinečku šlechtěného klasicky bez pomoci metod genového inženýrství. Nezdolný superplevel se z geneticky modifkovaného psinečku dodnes nestal a už asi nestane.
Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora