Neviditelný pes

VĚDA: Je váš šéf pes anebo had?

31.12.2009

Výzkumy psychologů dokazují, že agresivní a krutí šéfové se rekrutují přednostně z těch, kteří dosáhli pozic, na jaké nestačí. Vedle zjevně hrozby v podobě šéfa-psa čelí pracovní kolektivy i skryté hrozbě od lidí, kteří se první pohled jeví jako velmi solidní pracanti, ale ve skutečnosti jsou to „hadi“, jimž jde výhradně o vlastní prospěch a firma a ostatní zaměstnanci jsou jim ukradení.

Šéfa-psa si pochvalovali snad jen námořníci, jejichž korábu velel večerníčkový Maxipes Fík. V drtivé většině případů je věta: „Náš šéf je pes“ pronášena se skřípěním zubů a zaťatými pěstmi. Proč jsou někteří velmi úspěšní šéfové „pohodáři“ a proč jiní šéfové nastolují „teror“?

„Ti, kdo mají moc, cítí potřebu vynikat svými schopnostmi,“ říká americký psycholog Nathanael Fast z University of Southern California v Los Angeles. „Když zjistí, že nemohou své schopnosti prokázat legitimními prostředky, snaží se toho docílit tím, že na lidi v okolí dělají podrazy.“

Fast spolu s kolegyní Serenou Chenovou podrobili 90 zaměstnanců testům, v kterých zkoumali jednak agresivitu dotazovaných a jednak jejich sebedůvěru. Zjistili, že agresivita roste s postavením a s pocitem méněcennosti. Fasta a Chenovou zajímalo, jestli agresivitu zvyšuje skutečně pošramocené ego. Nechali proto dobrovolníky napsat krátký esej o situacích, kdy se cítí mocní, a jiné požádali o napsání eseje o situacích, kdy se naopak cítí bezmocní. Podobné eseje psali titíž dobrovolníci i o situacích, v jakých se cítili jako schopní nebo neschopní. Je prokázáno, že takové „omočení nosu“ ve vzpomínkách na příjemné nebo naopak nepříjemné situace má za následek vzestup anebo naopak pokles pocitu moci a pocitů schopnosti. Po splnění těchto úloh dostali dobrovolníci za úkol zvolit trest pro studenty, kteří nezvládli zkouškový test. Dobrovolníci mohli určit sílu zvuku, jakému budou potrestaní studenti vystaveni. Na výběr měli zvuk o síle od 10 do 130 decibelů.

Výsledky jsou zajímavé. Lidé, kteří si psaním eseje srazili pocit schopnosti a zároveň si zvýšili pocit moci, byli nejagresivnější a uštědřovali tresty hlukem o průměrné síle 71 decibelů. Silnější pocit moci provázený posíleným pocitem schopností vyvolává menší agresivitu. Podobně je to mu v případě, že dobrovolník má pocit poklesu moci a zároveň poklesu schopností. Dokonce ani nárůst pocitu schopností a pokles pocitů moci nevede k vzestupu agresivity. Dobrovolníci z těchto skupin volili trest zvukem v rozpětí od 55 do 62 decibelů.

Vedoucí, kteří si nejsou jisti sami sebou a svými schopnostmi, se chovají agresivně. Zřejmě tu nejde primárně o snahu udržet se u koryta, ale o pošramocené ego. Když Chenová a Fast „pofoukali“ poraněné ego dobrovolníků „oceněním jejich řídících schopností“, agresivita zmizela. To také vysvětluje, proč neschopní šéfové kolem sebe hromadí „přikyvovače“. Ti jim jejich ego hýčkají takřka permanentně.

Před časem přišel kanadsko-americký tým psychologů vedený Robertem Harem z University of British Columbia ve Vancouveru se zjištěním, že se za řadou problémů na pracovištích a v chodu firem či institucí skrývají psychopati, pro které Hare používá označení „hadi v saku“. Takový „had“ se jeví na první pohled jako inteligentní a průbojný člověk s nesporným osobním kouzlem. Teprve při detailnějším pohledu vyplavou na povrch jeho skutečné „kvality“. Je to lhář, obratný manipulátor a tyran, který se na cestě za úspěchem a mocí nezastaví před ničím. Jde mu především o vlastní kariéru a prospěch instituce, v níž pracuje, je mu ukradený. Pokud sám neutrpí újmu, klidně převede svého chlebodárce na buben.

Hare spolu se svým kolegou Paulem Babiakem vyvinuli test s kódovým označením B-Scan 360, který by měl „hady v saku“ spolehlivě odhalit. Testy se momentálně validují. Autoři testů slibují, že testy odhalí patologické chování, které se na první pohled může jevit jako pozitivní rys. Rozliší například mezi celkem žádoucí ochotou riskovat a zcela nepřijatelným sklonem k nezodpovědnému hazardu, jaký potopil na počátku současné ekonomické krize i velké mezinárodní banky.

Miloslav Šimek a Jiří Grosmann svého času tvrdili, že nejhorší je, „když je někdo obézní a ještě ke všemu tlustej.“ Snad můžeme tento výrok parafrázovat tvrzením, že nejhorší je, když je šéf pes a ještě ke všemu had.

Převzato z blogu JaroslavPetr.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora



zpět na článek