Neviditelný pes

OSOBNOST: 55 let od sebevraždy matematika

9.9.2009

1.

7. června 1954 spáchal sebevraždu dvaačtyřicetiletý Alan Mathison Turing (nar. 23. 6. 1912) a muselo uplynout půlstoletí, než se někdo pokusil o jeho rehabilitaci.

Tuto letošní petici podepsalo už skoro šest tisíc Britů včetně předního spisovatele Iana McEwana (nar. 1948). Ne, mrtvému žádná petice Alan Mathison Turing nepomůže a potomky Turing nezplodil, ale když se omlouvá za daleko masovější zvěrstva (Katyň) i Vladimír "Bond" Putin, tak snad ani tahle omluva nepřivodí pouhé mávnutí naší rukou ve větru... Anebo snad ano?

Ve čtyřiceti letech (1952) byl chudák Turing obžalován vlastní vlastí za nemravné chování a donucen k pseudoléčbě. Nesměl pokračovat ve své tajné práci pro britskou vládu a byl chemicky vykastrován, po čemž spáchal sebevraždu. Uplynulo padesát let, všichni jeho přátelé postupně pomřeli a britská královna, která byla mimochodem řečeno u moci už ve chvíli vědcovy smrti, teprve teď krabatí čelo nad tím, jestli má nešťastníka povýšit aspoň do rytířského stavu, jak si to žádá iniciátor petice pan Graham-Cumming.

Důvodem tohoto povýšení ovšem nebude ani Turingova sexuální orientace, ani dávný justiční nezločin. Bylo by jím samozřejmě to, že se ten muž během poslední velké války v tzv. Bletchey Parku (krycím jménem to byla Stanici X) podílel na tzv. Bombě, tj. skvělém zařízení, jež zvládlo již velmi brzy dešifrovat kódy Hitlerova pověstného stroje Enigma.

A sice to už neplatí, ale "Turingův test", v němž jde o rozeznatelnost lingvistického výstupu u počítače a u člověka, byl přece po celá léta považován za to nejzákladnější měřítko při zjišťování "inteligence" počítačů...

2.

Alan Turing pocházel z Paddingtonu (Londýn) a měl ještě bratra, o tři roky staršího. Rodiče žili skoro do synkova narození, ale bohužel i později v indickém Madrásu, kde se i seznámili, kde byl Alan počat a kde jeho svébytný tatínek pracoval ve státní správě.

Navzdory tomu ani jeden ze synů Indii nikdy nenavštívil a byli místo toho nuceni pocítit vliv celé řadu pěstounů a chův a příbuzných, které povětšinou neměli právě v lásce...

Alanova matka Ethel Sára pocházela z částečně irské rodiny, odkud se v devatenáctém století rekrutovalo hned několik významných fyziků a inženýrů, a když její manžel v Indii předčasně odešel do výslužby, usadili se z daňových důvodů na francouzské straně kanálu La Manche, kde se oba jejich synové ocitali pouze o velikonocích, o letních prázdninách a o vánocích...

3.

Číst se prý Alan Turing naučil za tři týdny, nicméně třeba vůbec nechápal význam pojmů napravo a nalevo. Jenom horko těžko koordinoval mozek a ruce, takže ho čekaly neskutečné potíže s psaním a škrábal jako kocour. Až do klíčově životních devíti let byl extrémně živý a přátelský, ale pak se kolektivu začal stranit a snil. Neznamená to ale, že by oba synové (kteří měli soukromé učitele) vždycky a po tatínkově vzoru neříkali právě a přesně to, co je napadlo a co si mysleli.

Ve čtrnácti nastoupil Alan do chlapecké internátní školy v Dorsetu. Vymykal se i dál, mj. dost vysoko postaveným hlasem a pauzami, které prý navozovaly dojmem, že se jeho myšlenky původně rodí v jakémsi neznámém jazyce a teprve je pracně dešifruje a překládá.

V Angličtině a latině byl Turing naprosto nejhorší ze třídy a v posudku měl, že je asociál, který bude dělal potíže v kterémkoli kolektivu.

Nadchla ho také chemie, ale hlavně matematika, o které dokonce později prohlásil, že mu poskytuje sexuální potěšení. Už na střední škole se zamiloval do spolužáka, s nímž pak dělal zkoušky na Cambridge. Na rozdíl od něj neprošel a později se ho prý zmocnila předtucha, že se tomuto příteli přihodí neštěstí, a on skutečně onemocněl a roku 1930 zemřel, pro což se Turing, kterému bylo právě osmnáct, dlouho trápil.

4.

V armádní škole pro důstojníky získal Alan hodnost seržanta a nutno tady zdůraznit, že fyzicky na tom byl vždycky skvěle. Zvlášť vynikl v bězích na dlouhé trati a při maratónu. Už napodruhé se dostal na Cambridge, kde studoval mezi roky 1931 a 1934 matematiku. Zaujala ho především logika a teorie pravděpodobnosti, o níž vytvořil i disertaci. Platnost jisté matematické věty v této práci potvrdil nezávisle objevením nového postupu.

Na universitě si ho nechali a Turing ve své první práci (1936) dokázal, že existují i matematické úlohy, jež nevyřešíte žádným závazným postupem, jaký by jinak umožnil počítač. Nu, a pro předchůdce dnešních počítačů (který už fungoval na dnešním principu) zavedl pojem Turingův stroj. V letech 1937-8 získal doktorát v americkém Princetonu. Blížila se ale válka...

V Anglii existovala už před ní i vládní škola pro kódy a šifrované zprávy, a když Hitler zaútočil, přemístili ji do Bletchey Parku, což je na půl cesty mezi Oxfordem a Cambridží.

Turing byl nadšen kryptoanalýzou a jmenován hlavním kryptoanalytikem. Vedl skupinu luštitelů principu kódování v německých strojích Enigma, přičemž ale o tomto státním tajemství pochopitelně nesměl mluvit. Jako spojovacího důstojníka jej koncem války vyslali i do USA, kde ale prý působil i "trampoty" příliš doslovným chápáním instrukcí.

Koluje však o něm i řádka dalších historek. Podle jedné koupil v hrozné nedůvěře k anglické i jakékoli jiné měně a čemukoli hned dvě stříbrné tyče a zakopal je v nedalekém lese. Přitom zaznamenal přesnou polohu svého pokladu, zašifroval ji a kód... zakopal úplně jinde.

Ovšemže tyče už nikdy nenašel.

Jindy se nechal zverbovat k domobraně, aby se prý naučil zacházet s puškou, píše Ioan James, z jehož knihy také čerpám. Jakmile se poprvé strefil do terče, přestal se účastnit přehlídek. "Jedná se ale o přečin spadající pod armádní jurisdikci," řekli mu. Když se jej však zeptali, zda si vůbec uvědomuje, že věc může řešit i soud, odpověděl: "Ne."

Prošlo mu to bez povšimnutí.

5.

Alan Turing byl svým způsobem báječný člověk! Uměl se nadchnout pro věc a disponoval britským smyslem pro humor. Býval i velkorysý a přející, takže měl plno přátel a milovaly ho i děti. Vyzařoval nezměrnou energii, vzpomíná po jeho smrti jeden z těchto přátel. Člověk cítil, jak je Turing schopný vypořádat se s každým problémem. Neudělal jen spoustu teoretické práce, ale konstruoval taky skutečné stroje i včetně elektrických obvodů a pokaždé se s úkolem popral a nikdy nevzdal výcvik. Pokud bylo třeba zjistit, jak se co bude chovat v praxi, provedl sám i veškeré numerické výpočty. Ale s těmi, co nebyli tak nadáni, měl neobyčejnou trpělivost, a vzpomínám, že mě vždycky dovedl ohromně povzbudit. Opravdu jsme si ho zamilovali a tím největším potěšením bylo, když se povedlo něco nového a mohli jste mu to předvést a slyšet jeho zamručení a vydechnutí a vidět, jak si odhazuje vlasy z čela, šermuje napřaženými prsty a volá: "Rozumím! Je to jasné!"

6.

Po druhé světové válce, této fakticky nejšťastnější éře jeho života, se Turing nejprve vrátil na Cambridge, ale jenom nakrátko. Jako hlavní vědecký důstojník Národní fyzikální laboratoře vyvíjel pak pilotní funkční model počítače a jeho výtečná kniha Programování a inteligence (1950) mimo jiné řeší, nakolik by budoucí počítače mohly lidsky myslet a konkurovat nám alespoň v intelektuálních oborech. Od roku 1951 byl Turing i členem Královské společnosti.

Někdy v tom čase se díky příteli ocitl na Manchesterské univerzitě a nutno přiznat, že někteří zdejší kolegové ho vnímali i jako poněkud problémového, snad hlavně z toho důvodu, že byl vždy až přílišným individualistou. Jeden ten přítel komentoval i jeho alarmující pozornost ke všemu, co se mu kdy řeklo, dodává Ioan James. Turing bral všechno nesmírně vážně a uvažoval o možných důsledcích toho kterého výroku ještě vždycky několik dní. Když odpovídal na otázku, byl schopen rozebírat ji celé hodiny a často se pak nečekaně odmlčel a beze slova odešel.

7.

Mnohé od Alana Turinga ale odrazovala i jeho naprosto nevyzpytatelná nenucenost typická pro lidi s tzv. Aspergerovým syndronem. I po jejichž "vzoru" nebral také přesmoc ohled na svůj zevnějšek a zůstal skutečně v mnohém jako jeho otec: v podstatě vůbec se například nepokoušel skrýt svou odlišnou orientaci a ve čtyřiceti letech se v Manchesteru opakovaně stal nočním hostitelem jistého devatenáctiletého mladíka. Možná to nevíte, ale pokud došlo i na sex, bylo to v Anglii až do roku 1994 trestné.

Mladík bohužel u Turinga kradl a Turing to s britským klidem vyzvonil policii a stal se novodobým Oscarem Wildem, protože se klidně přiznal i úplně ke všemu, takže ho museli obvinit ze "zvlášť obscénního skutku" (právnický výraz).

Šel by "do basy", ale měl pseudoštěstí. Podmínečně ho propustili, když souhlasil s terapií pod dohledem kvalifikovaného medika. Této terapii se taky ke své škodě podrobil a navzdory své inteligenci prodělal celou sérii státem "řízených" procedur. "Léčili" ho estrogenem, a ten mu přivodil nejen impotenci, ale taky ženský vzrůst prsou, což u něj vcelku pochopitelně vedlo k depresím. Současně mu byl znemožněn i dosavadní přístup k utajovaným informacím a celá práce ve výzkumu. Zabýval se ovšem tou dobou už morfogemezí, a to zřejmě nikoli náhodou.

Když léčba skončila, sepsal Alan Turing poslední vůli a 7. června 1954 se otrávil podobně jako Sněhurka: jablkem plným kyanidu draselného. Jak bylo jeho zvykem, nějaké jablko vždycky snědl před spaním, ale do toho posledního bylo jenom kousnuto a...

Případné špionážní pozadí této Turingovy smrti - a tedy vražda - bylo oficiálně a zřejmě i po právu vyloučeno.

8.

Turing byl mrtev a je tomu dnes právě padesát let, co o něm vyšla i silně problematická biografie z pera jeho vlastní matky. Ta do značné míry úplně ignorovala synovo mládí, úplně ignorovala jeho orientaci a milostný život a nepochopila ani vzdáleně podstatu jeho práce. Ačkoli o synovi tak snaživě psala, zůstal pro ni fakticky cizincem. V češtině – naštěstí – máme o tomhle muži už předloni v Argu vydanou a daleko lepší knížka Davida Leavitta Muž, který věděl příliš mnoho, kterou tímto i doporučuji. Nedovíte se totiž jejím přečtením příliš mnoho a rozhodně daleko více než z tohoto mého informativního článku pro Neviditelného psa.



zpět na článek