Máloco dokáže rozpoutat takové vášně jako diskuse kolem teorie ropného zlomu. Každé zapochybování o tom, že stojíme na prahu energetické apokalypsy, vyvolá zuřivé reakce. Když Neviditelný pes uveřejnil článek Lukáše Rázla Ropný zlom je lež – plnou nádrž prosím (19. 11. 2007) následovaly odpovědi nejen na Neviditelném psu, při nichž byla mimo jiné zmíněna tzv. teorie abiotického původy ropy. Tato teorie, podle níž ložiska většiny uhlovodíků jako jsou ropa a plyn nevznikají v útrobách země ze zbytků uhynulých organizmů, nýbrž jsou anorganického původu a stále vznikají v zemských hlubinách, by – pokud by byla správná – zasadila smrtící ránu teorii ropného zlomu a všem aktivitám, které se kolem ní rojí. Energetická apokalypsa se nekoná. Věru pro někoho děsivá představa.
Nehledě na zajímavost tématu, denní život přináší jiné starosti a také články kolem toho všeho před Vánoci ustaly. Až mne k tomu opět přivedla náhoda. Hledaje na internetových stránkách OKD, a.s. nějaké informace, narazil jsem takřka ihned na stať „Anorganický původ uhlí?“, podle níž „patří už k povaze člověka, že touží zpochybňovat zavedené pravdy (pozn.: text skutečně takto zvýrazněn) a tak existuje i nepočetná skupina lidí tvrdících, že uhlí nevzniklo z organického materiálu, ale je anorganického původu.“ Aby návštěvník stránek OKD ihned věděl, odkud bije, uvádí se zde, že „původ těchto hypotéz je v někdejším Sovětském svazu„(opět text zvýrazněn) a že „za zakladatele je považován Nikolaj Kudrjavcev, který tyto myšlenky poprvé publikoval roku 1951, podobného názoru však byl údajně i sám Mendělejev, objevitel periodické tabulky prvků. V někdejším SSSR se prý podle této hypotézy s úspěchem hledala nová ložiska uhlí, ropy a plynu.“ Že tento podle OKD „kuriozní názor nezmizel s atmosférou 50. let“, dokládají stránky OKD „zábavnou kuriozitou“, čímž mají na mysli Thomase Golda a jeho knihu The Deep Hot Biosphere.
Mentorský tón a shovívavý úsměv nad současnými teoriemi pošetilého Thomase Golda, který se nepoučil a dál, aniž by musel, tápe v oné „atmosféře 50. let“, mne přiměl poohlédnout se po Thomasi Goldovi a jeho knize jinde. Svou roli sehrálo i to, že šlo o oficiální stránky OKD (společnost známá od padesátých let pod touto zkratkou jako producent černého uhlí v ostravsko-karvinském revíru). Jako rodilý Ostravák (doma jsme topili černým uhlím a koksem) jsem už jako dítě viděl různé otisky listů, kapradin a kůry v kusech uhlí a celkem mne zajímalo, jak se s tím abiotická teorie vypořádá.
Čekal jsem, že na Golda a jeho knihu The Deep Hot Biosphere – Hluboká horká biosféra nejspíše narazím někde, kde se natruc elementárním zákonům fyziky přetřásají různá mystéria, záhady nebo perpetua mobile. Ke svému překvapení jsem Thomase Golda a jeho knihu našel takřka ihned – na internetových stránkách časopisu Vesmír, kde je v čísle 5 z roku 2005 článek Václava Cílka a Antona Markoše „Nad knihou Thomase Golda The deep hot biosphere“.
Thomas Gold (*22.5.1920 v Rakousku ,+22.6.2004 v USA) není žádný ňouma, jak by se ze stránek OKD mohlo na první pohled zdát. Studoval fyziku na Trinity College University Cambridge. Po vypuknutí války byl jako možný nepřítel 15 měsíců internován. Mimo jiné se zabýval geofyzikou a astrofyzikou. Někdy se mýlil (např. předpokládal možnost zaboření lunárního modulu do vrstvy prachu na Měsíci), řada jeho úvah se ale také potvrdila (jako první uvedl, že pulzary jsou rychle rotující hvězdy).
Svou knihu Hluboká horká biosféra vydal v roce 1999. Nebudu parafrázovat recenzi knihy z Vesmíru. Je snadno dostupná na internetových stránkách časopisu. Jen velmi krátce.
Podle Thomase Golda je v zemské kůře do cca 300 kilometrů velké množství organického uhlíku. Ten je vesmírného původu. Tento materiál (jako CH4) je zdrojem ložisek ropy, zemního plynu a antracitu. V zemské kůře žijí bakterie, které spotřebovávají uhlík. Ukazují na ně stopy organického materiálu v ropě. Podle Golda život vznikl v hlubinách 10 km za teplot 120 – 150 stupňů Celsia a byly to organizmy, zpracovávající uhlovodíky. Časem se život dostal na povrch. Tím Gold řeší velký problém teorií vzniku života, a to původ organického uhlíku.
V roce 1986 přizvali Švédové Golda, aby se zjistila možnost získat ropu v místě považovaném obecně za „jalové“. Při vrtu do žulové desky se ve hloubce 6 km narazilo na páchnoucí uhlovodíkovou substanci, jejímž základem byl jemnozrnný magnetit, odpovídající mikrobiálním produktům vznikajícím redukcí hydroxidu železa. Podobné jemnozrnné bakteriální magnetity byly potvrzeny v jiných ropných vrtech. Z pokusného švédského vrtu bylo z hlouby 6 km získáno několik druhů termofilních bakterií. Vytěžilo se několik tun ropy, nakonec však těžbu znemožnil jemnozrnný magnetit.
Gold z řady faktů vyvozuje, že ropa, zemní plyn a antracit jsou z velké části geologické materiály, které byly zpracovány bakteriemi. Poukazuje na nemožnost vyrobit z organické látky uměle něco jen vzdáleně připomínající ropu a na to, že i v nejhlubších naftových vrtech jsou nacházeni živí mikrobi.
I když otázka vzniku takového antracitu a vysvětlení, jak se do něj dostaly otisky rostlin apod., se zde přímo neřeší, mohl podle Goldovy teorie vzniknout výronem husté tekutiny, která na povrchu vyschla a uchovala v sobě zbytky rostlin. Ostatně – viděli jste někdo křídlo vážky v uhlí? Nesvědčí v uhlí uzavřená vážka, jejíž křídlo se zachovalo do nejmenších detailů, spíše pro Goldovu teorii než pro teorii o fosilizaci křehkého hmyzu v pomalu tlejících vrstvách?
Podle recenze Goldovy knihy v časopise Vesmír nepostrádá Goldova teorie eleganci. Nachází odpověď na řadu otázek. Přestože pro některá pozorování mohou být i jiná vysvětlení, recenze shledává Goldovu knihu velmi důležitou. Autoři článku ve Vesmíru upozorňují na to, že o rozsahu a hloubkovém dosahu horké hluboké biosféry nevíme skoro nic, a přitom hmota hluboké biosféry může být větší než hmota povrchové biosféry.
Zajímavý článek ve Vesmíru o knize Thomase Golda Hluboká horká biosféra je na internetových stránkách časopisu volně přístupný a rozhodně za přečtení stojí.