Neviditelný pes

POLEMIKA: Nejde o spor klimatolog vs. ekonom

30.5.2007

Pracovník Českého hydrometeorologického ústavu Ladislav Metelka v pondělí 28. května v Hospodářských novinách polemizoval (na Neviditelné psu zde - pozn. redakce) s mou knihou Modrá, nikoli zelená planeta. Na rozdíl od některých jiných polemik (např. „recenze“ mé knihy od P. Fischera ve stejném deníku 16. května) je s čím polemizovat, protože se nejedná pouze o aprioristické odmítání knihy bez jejího čtení.

Chtěl bych říci, že nejde ani o spor klimatologie a ekonomie, ani klimatologů a ekonomů, protože se zabývají jiným předmětem. Spor vedu s těmi, kteří se zaštiťují závěry některých klimatologů (a dalších přírodovědců) a na základě jejich závěrů dělají dalekosáhlé závěry o lidské společnosti, o chování člověka a navrhují zcela extrémní regulaci lidských aktivit a tím i lidské svobody.

Názory těchto lidí vycházejí z – dnes v médiích a v politické sféře dominantních – představ, které jsou založeny na třech přírodovědních hypotézách:

- o zlomovém pohybu globálních teplot na zeměkouli (vymykajícímu se standardnímu „přírodnímu“ pohybu a standardnímu přírodovědeckému vysvětlení);

- o zvyšujících se emisích oxidu uhlíku díky průmyslové aktivitě lidstva a

- o kauzální souvislosti mezi zvyšujícími se emisemi oxidu uhlíku a globální teplotou.

Obvykle bývá deklarováno, že o těchto třech hypotézách existuje vědecký konsensus. Mnoho autorů však nepřijímá termín vědecký konsensus jako pojem, se kterým je možné argumentovat, protože ve vědě nejde o konsensus, ale o seriózní testování vědeckých hypotéz. Má-li termín vědecký konsensus znamenat „všichni vědci“ nebo „jejich velká, zcela dominantní většina“, pak je proti tomu třeba protestovat, protože to pravda není. Tyto hypotézy nezastávají všichni vědci. Zastávají je vědci někteří, a zastávají je především hlasitě, politicky angažování vědci, kteří se již většinou pohybují mimo vlastní vědu (či se nacházejí na jejím okraji). Spousta seriózních vědců je proti. Ve své knize jsem řadu z nich přímo citoval a od dokončení psaní knihy (předmluva byla dopsána 25. března) jich mohu ještě celou řadu dalších doplnit. Mluví-li pan Metelka o „selektivním výběru informací a jejich zdrojů“, pak se mýlí. Záměrně jsem citoval autory, kteří zpochybňují ony tři výše uvedené hypotézy. Jejich hlas totiž dostatečně slyšet není a i formou uvedení jejich argumentů v této své knize jsem jim chtěl dodávat publicitu. To považuji za zcela legitimní přístup.

Nicméně, primárně mne zajímají věci jiné. Například to,

- nakolik bude eventuální zvýšení teplot lidstvu vadit?

- nakolik je vůbec možné zvýšení teplot zastavit (a co by to lidstvo stálo)?

- na bázi jakých konceptů je možné tak radikální zásahy do lidských životů dnes, zítra, za rok, za 100 let vůbec dělat?

Má kniha se věnovala právě těmto otázkám, a proto je půvabné, že se pan Metelka vyjadřuje výlučně k šesté kapitole knihy, která je jistým shrnutím nikoli mých vlastních argumentů uváděných v přírodovědní diskusi oněch tří výchozích hypotéz, a nikoli ke kapitolám 1–5 a 7, které tvoří vlastní jádro knihy a její netriviální obsah. Do dnešního dne v žádné recenzi či v žádném komentáři nebyly tyto mé argumenty vůbec zmíněny. Četli jejich autoři mou knihu?

Vraťme se ale k článku pana Metelky. Dlouho jsem na jednu z jeho replik čekal. Týkala se mého použití ilustrativního příkladu průměrné roční teploty v meteorologické stanici Opava za období 1921-2006. Vedení Českého hydrometeorologického ústavu mi pár týdnů před uvedením knihy na trh přineslo právě vydaný Atlas podnebí Česka. Diskutovali jsme přitom i hypotézu globálního oteplování. Když jsem viděl spoustu grafů, tabulek a mapek, které se týkaly různých údajů o České republice, tedy údajů velmi neglobálních, poprosil jsem autory atlasu, aby mi pro ilustraci vývoje podnebí u nás poskytli data za jednu typickou meteorologickou stanici podle jejich výběru. Po 24 hodinách mi zaslali data o stanici Opava se slovy, že to nemůže být Praha nebo jiná podobná aglomerace, protože tam je vývoj teploty ovlivňován i jinými faktory. Bez diskuse jsem jejich výběr přijal a začal data analyzovat. Počítat průměry za jednotlivá subobdobí, klouzavé průměry různé délky, prokládat data přímkou či jinými křivkami a dospěl jsem k závěru, že tam žádný jednoznačný trend nalezitelný není. Poprosil jsem autory o složitější trendové výpočty (ke kterým jsem neměl kolem sebe na dosah potřebné statistické programy), což oni rádi udělali, ale v tu chvíli mi začali nabízet jiná data, data za jiné meteorologické stanice, které by daly jiné výsledky!!!

To považuji za téměř klasický příklad manipulace s daty, kterou environmentalisté běžně provádějí. Pan Metelka nicméně jako název části svého článku vůči mně používá výrok „Manipulativní výběr“ (nemohu posoudit, zda tento název formuloval přímo on, nebo někdo z redakce HN). Kdybych si já sám vyžádal data za Opavu, mohla by to být z mé strany manipulace, ale data za Opavu byla výběrem ČHMÚ! Podle pana Metelky patří Opava k „nejméně reprezentativním stanicím na území ČR“. Pak se musím ptát, proč mi právě tuto stanici oni vybrali.

Zařazení dvou grafů stejných hodnot globálních teplot do mé knihy – lišících se ale volbou měřítka a délky časové řady – které původně velmi vtipně a přesvědčivě použil Michael Crichton, nebylo z mé strany pokusem přesvědčit kvalitního statistika, kterým pan Metelka jistě je, ale bylo naopak pokusem ukázat nestatistikovi, jak je snadné se statistikami manipulovat. Připadá to panu Metelkovi opravdu „úsměvné“? Mně to připadá smutné.

Debata o tzv. hokejkovém grafu je také poučná. Tento hokejkový graf byl klíčovým grafem 3. zprávy IPCC a přesně takto byl nazýván. Jeho dopad – zejména na mimoscientistní komunitu – byl obrovský: téměř tisíc let se teploty neměnily a pak najednou začaly růst. Tato hypotéza byla zásadním způsobem kritizována jak ohledně první části tohoto grafu (neměnnost teplot na počátku), tak ohledně druhé části tohoto grafu (prudký vzestup teplot v závěru období). Jakkoli se to environmentalistům a některým klimatologům může nelíbit, 4. zpráva IPCC již tento graf neobsahuje. Neobsahuje ani termín hokejkový graf, ani původní první a druhou část tohoto grafu v takové podobě, v jaké byla původně. Bagatelizovat tento fakt, což Ladislav Metelka dělá, není přípustné. Popření konstantnosti teplot v období 900 let a jednosměrného pohybu v posledních 100 letech je klíčovým vítězstvím antialarmistů, vlastně všech racionálně uvažujících lidí. Je-li někde mezi stránkami 400 a 500 několik „teplotních rekonstrukcí, které se od Mannovy rekonstrukce v principu zase až tak moc neliší“, pak i to je zásadní odlišnost proti 3. zprávě IPCC, kde měl tento graf dominantní postavení.

Odmítám akceptovat mé čtení přírodovědních skeptiků ohledně globálního oteplování (v kapitole 6) a zejména mé ekonomické a obecnější společenskovědní argumentaci (v kapitolách 1-5 a 7) jako „ideologický klimaskeptický traktát“. Já jsem ohledně klimatu optimistou. Moc bych prosil klimatology, meteorology, biology a další přírodovědce, aby mou knihu četli bez předsudků.

Hospodářské noviny, 29.5.2007



zpět na článek