"Občas slyšíme, že se svými úvahami o věcech, jako jsou klimatické změny, ekonomové pletou do řemesla meteorologům či biologům, ale to vůbec není pravda. Nic z jejich oborů si nikdo z nás nedovolí komentovat, natož zpochybňovat." Václav Klaus, přednáška "Ekonomie a globální oteplování", VŠE, Praha, 2.5.2007
Ve smyslu výše uvedené (a podle mého názoru velice rozumné) zásady se vyjádřím hlavně k 6. kapitole knihy Václava Klause "Modrá, nikoli zelená planeta" (nakladatelství Dokořán s.r.o., 1.vydání, Praha 2007, ISBN 978-80-7363-152-9). Nejsem ekonom ani politik a proto se necítím být kompetentní k vyjadřování k dalším kapitolám. Nicméně 6. kapitola je svým názvem i obsahem výrazně klimatologická. Zásada, uvedená v úvodu, vypadá velice logicky a férově. Jak se ale ukazuje, jen vypadá. Věrohodnost každého takového tvrzení totiž vážně utrpí, pokud se ho nedrží sám jeho autor, jako se to stalo v 6. kapitole knihy.
V úvodu 6. kapitoly Václav Klaus popisuje některé parametry časové řady průměrných ročních teplot ze stanice Opava, které získal od ČHMÚ a ve své knize je graficky prezentuje. Zdaleka ovšem neuvádí všechny informace, které k této datové řadě od ČHMÚ dostal. Plánovaný rozsah knihy nebo jiné důvody to zřejmě nedovolily, ale pečlivá selekce informací podle toho, jakému účelu mají sloužit, je tu více než zřejmá. Václav Klaus píše, že tato data uvádí pouze jako "…výchozí ilustraci problému", což je škoda, protože v knize uvedené útržkovité informace rozhodně nedávají komplexní obraz o trendu teplot na stanici Opava a tak, jak jsou v knize prezentovány, snadno mohou vést k nesprávným a nepravdivým interpretacím. Pokusím se tedy tyto útržkovité a podle účelu pečlivě "filtrované" informace z Klausovy knihy doplnit.
V podkladových materiálech z ČHMÚ je skutečně uvedeno, že lineární trend za celé období 1921-2006 je +0.0028°C/rok a že tento trend není statisticky významný. Zároveň ale bylo uvedeno, že statistické testy ukazují nevhodnost lineárního trendu pro odhad systematických změn střední úrovně této časové řady jako celku a že z polynomických trendů je v tomto případě korektní aproximace polynomem 2. stupně (parabolický, kvadratický). Parabolická aproximace ovšem jasně ukazuje i v opavské řadě poměrně prudký růst hodnot ve druhé polovině časové řady. Navíc provedená analýza robustnosti lineárního trendu vzhledem k výběru počátku časové řady ukázala, že trend za období 1921-1940 se výrazně liší od trendu za období 1940-2006, přičemž lineární trend za období 1940-2006 (cca +0,017°C/rok, tedy cca +0,17°C/10 let nebo +1,7°C/století) je již vysoce statisticky významný (na 1% hladině významnosti). To souvisí právě s výraznou nelinearitou trendové složky v opavské časové řadě. Z obecného statistického hlediska ovšem není korektní argumentovat hodnotou a statistickou významností lineárního trendu za období, pro které se lineární aproximace ukazuje jako nevhodná. Pokud ale vezmeme období, pro které je lineární trend statisticky vhodný (např. pro druhou polovinu časové řady), dostaneme trend statisticky významný. Václav Klaus má tedy pravdu v tvrzení, že "…jiná volba počátku by mohla dát jiný výsledek". Jen je třeba dodat, že v tomto případě vychází statisticky významné oteplování.
V podkladových materiálech z ČHMÚ bylo ovšem také uvedeno, že ve srovnání s dalšími časovými řadami pro území ČR (za období 1961-2006) se řada ze stanice Opava nejeví jako dostatečně reprezentativní pro popis systematických teplotních změn na území ČR (období 1961-2006 proto, že řada dat z období před rokem 1961 je ještě ve stádiu digitalizace a kontrol a množství použitelných řad pro toto období je výrazně nižší než pro období 1961-2006). Reprezentativnost jednotlivých řad byla posuzována pomocí analýzy hlavních komponent. Ta ukázala, že stanice Opava patří k cca 15% nejméně reprezentativních stanic, což je zřejmě způsobeno především její excentrickou polohou v rámci ČR. Na základě tohoto posouzení byly tedy do podkladových materiálů doplněny i grafy vývoje teplot na stanicích Hradec Králové (1921-2006), Klatovy (1921-2006) a Milešovka (1905-2006), které se ukázaly být pro území ČR reprezentativnější, než stanice Opava. Ty ovšem v knize Václava Klause prezentovány nejsou. Ani pro tyto stanice sice zcela nevyhovuje lineární trend, přesto byl (hlavně pro srovnání s lineárním trendem na stanici Opava) vypočítán. Jeho hodnoty jsou pro všechny 3 stanice statisticky významné na 1% hladině významnosti (Hradec Králové +0,014°C/rok, Klatovy +0,012°C/rok, Milešovka +0,009°C/rok). To jen pro upřesnění a pro posouzení toho, jak moc lze (nebo nelze) případně zobecňovat výsledky stanice Opava na zbytek území ČR. Ani já nechci tyto výsledky zobecňovat ani přeceňovat a uvádím je jen jako doplnění k "výchozí ilustraci problému" ze strany Václava Klause.
Samotným problémem, o kterém se Václav Klaus také zmiňuje, je vztah mezi "vědeckými zprávami o klimatických změnách" a "veřejnou komunikací těchto zpráv". A celkem správně konstatuje, že "existuje obrovský rozdíl mezi původními vědeckými zprávami a veřejnou prezentací jejich výsledků v běžně dostupných médiích". Klimatologové o tom vědí své. Ve sdělovacích prostředcích byla o výsledcích panelu IPCC publikována obrovská spousta tvrzení, která v originálních výstupech IPCC vůbec nejsou, další řada tvrzení byla zkreslena tak, že tím došlo k podstatné změně jejich významu. Kritici zpráv IPCC pak často reagují nikoli na původní znění dané informace, ale spíše na to, jak ji "přeformulovali" novináři. Právě tam tedy často vznikají ony "polopravdy" a "dezinformace".
Musím se však zastavit u tvrzení Václava Klause, že "Měsíc leden 2007 zaznamenal i nás překonání teplotního rekordu za posledních 46 let". Václav Klaus se následně ptá: "Bylo před 46 lety také globální oteplování, nebo byl právě tehdy, před 46 lety, nějaký náhodný výkyv?". Odpověď zní - nebyl. Toto tvrzení vyplynulo pouze z toho, že leden 2007 byl v tomto případě evidentně porovnáván s ostatními ledny pouze za období 1961-2006. Z tohoto pohledu byl skutečně leden 2007 nejteplejším lednem od roku 1961, ale nic to nevypovídá o jeho vztahu k lednu 1960 a dříve. Pokud ovšem budeme hodnotit leden 2007 v souvislosti s delším obdobím, zjistíme, že tento měsíc byl srovnatelně teplý jen s lednem 1921 a teplejší než všechny ostatní ledny nejméně od roku 1848. A pokud bychom takto porovnávali celou zimu 2006/2007 (tedy prosinec 2006 až únor 2007), vyjde poměrně jasně jako nejteplejší zima za celou dobu přístrojových pozorování na našem území. Podotýkám ale, že tyto skutečnosti samy o sobě nejsou žádným důkazem globálního oteplování.
Dále Václav Klaus uvádí dvě alternativní prezentace téhož grafu globálních průměrných teplot za období 1880-2003 podle M.Crichtona (Our Environmental Future, National Pess Club, Washington D.C., 2005) a ukazuje, že podle volby měřítka a délky časové řady "…jeden z nich vývoj dramatizuje, druhý naopak velmi ‚zklidňuje'". To možná může být argument pro filmového producenta, statistikům ale taková argumentace pravděpodobně bude připadat docela úsměvná, ale jasně to ukazuje, jak ošidné může být pouhé "dívání se na grafy" bez dalšího statistického zpracování dat. Data v obou grafech jsou totiž kvantitativně stejná a v jejich vyhodnocení ani interpretaci tedy v žádném případě nesmí hrát roli, zda působí "dramaticky" nebo "uklidňujícím dojmem". Ať už ale tato řada působí na kohokoli jakkoli, jde o doplněnou řadu, metodicky vycházející z této publikace, obr. 6(b), vykazuje oteplování kolem 0,0059°C/rok (tedy 0,59°C/100 let) a tento lineární trend je vysoce statisticky významný (na 1% hladině významnosti).
K dále zmíněnému sporu "Mann versus McIntyre a McKitrick" o "hokejový graf" bych dodal snad jen to, že existují práce, které celkem jasně ukazují, že McIntyre a McKitrick se ve své kritice Manna dopustili některých zásadních chyb v metodice zpracování dat a že výsledky, získané z Mannem použitých proxy dat, jsou poměrně robustní z hlediska metodiky zpracování (tj. do značné míry nezávislé na metodice jejich zpracování). Na druhou stranu je třeba uvést, že práce Manna není zcela bezproblémová, ponechává některé otázky otevřené a stále je předmětem odborných diskusí. Nicméně dnes už existují řádově desítky dalších rekonstrukcí teplot, které mají podobný průběh jako Mannova "hokejka" a přitom některé z nich jsou na Mannovi datově a/nebo metodicky nezávislé. Není ovšem pravda, že "hokejový graf" byl ze 4. zprávy IPCC "vyzmizíkován a všichni se tváří, jako by nikdy neexistoval". Úplně stačí podívat se do plného znění zprávy 1. pracovní skupiny (ke stažení na http://ipcc-wg1.ucar.edu/wg1/wg1-report.html), konkrétně do kapitoly 6, zabývající se paleoklimatem (http://ipcc-wg1.ucar.edu/wg1/Report/AR4WG1_Ch06-v2.pdf), a to na obr. 6.10. na straně 467 zprávy. Tam je těch teplotních rekonstrukcí daleko více a od Mannovy se v principu zase až tak moc neliší. Hlavní problém je tedy zřejmě jen v tom, že ve 4. zprávě IPCC nejsou tyto grafy explicitně nazvány "hokejkami". Pak samozřejmě záleží na tom, jak kdo věci hodnotí. Zda podle jejich vlastností, nebo jen podle názvu…
Dalších několik stran textu je plných citací různých autorů, více či méně spojených s klimatologií, ale i autorů zcela mimo klimatologii. Směs citací recenzované (často ale neklimatologické) literatury, tištěných novinových či dokonce "internetových" článků samozřejmě nemůže budit ani zdání odborné argumentace ve vztahu ke klimatologii (ta probíhá v jakémkoli oboru zcela jiným způsobem a používá zcela jiných zdrojů). Je to ale pasáž, ve které Václav Klaus především ukazuje, že není tak docela pravdivé jeho tvrzení, uvedené na začátku tohoto příspěvku, že "…Nic z jejich oborů si nikdo z nás nedovolí komentovat, natož zpochybňovat". Václav Klaus totiž cituje řadu autorů, které rozhodně nelze považovat za klimatology (například ekonom McKitrick, astrofyzička Baulinasová, filmový a televizní producent Crichton, publicista a parazitolog Brezina, teoretický fyzik Motl a další) a kteří se vyjadřují k jasně klimatologické problematice. Ne že by se vyjádřit nesměli nebo že by jim to měl někdo zakazovat, to ne. Chci tu jen upozornit na rozpor mezi výrokem Václava Klause na jeho přednášce na VŠE 2.5.2007 a realitou jeho knihy.
Citace takových zdrojů je ale dvojsečná zbraň. Může se totiž stát, že některé citace, které mají určitou myšlenku podpořit či doložit, jí naopak zpochybní, protože vnesou do knihy sporné, nedoložené či vyloženě chybné informace a tvrzení. V případě knihy Václava Klause to lze poměrně snadno ukázat třeba na příkladu citace z článku pana Motla "Pochybnosti o globálním oteplování" (Lidové noviny, 24.2.2007):
* Václav Klaus například cituje větu pana Motla, že "…nikdo neumí vysvětlit, proč k oteplování v posledních 25 letech docházelo pouze na severní polokouli a nikoli na jižní…" . Skutečnost je ovšem taková, že i na jižní polokouli se v posledních 25 letech také otepluje, sice poněkud pomaleji než na polokouli severní (viz http://www.cru.uea.ac.uk/cru/data/temperature/nhshgl.gif), přesto je ale i zde trend statisticky významný na 1% hladině významnosti. Rozdíl v rychlosti oteplování mezi severní a jižní polokoulí je při tom snadno vysvětlitelný větším podílem plochy oceánu vzhledem k ploše pevniny a tím i výraznějším "stabilizačním" vlivem oceánu na teplotu na jižní polokouli. Tvrzení pana Motla o neexistenci oteplování na jižní polokouli je ovšem evidentně chybné a v rozporu s fakty.
* K otázce "…proč byl rok 2006 o tolik chladnější než rok 2005…" lze uvést, že rozdíl v průměrné globální teplotě mezi těmito roky byl 0,05 až 0,1°C, což je na hranici přesnosti odhadu samotné globální průměrné teploty a lze to vysvětlit běžnou meziroční variabilitou teplot, která se v časových řadách běžně projevuje. Řada globálních i hemisférických průměrných teplot je evidentně plná takových krátkodobých vzestupů a poklesů hodnot mezi sousedními roky (i větších, než byl mezi roky 2005 a 2006) a přesto je v nich v posledních desetiletích zcela evidentní dlouhodobý trend. Je to vidět např. i na obrázku. Pořád ale byl rok 2006 podle CRU (Climatic Research Unit, University of East Anglia) 6. nejteplejším od roku 1850. Malý pokles globální průměrné teploty mezi roky 2005 a 2006 tedy není nic neobvyklého a není to ani nic, co by zpochybňovalo celkový a zřejmý trend vývoje globální průměrné teploty v posledních desetiletích.
* Pokud jde o to, "…proč globální teplota mezi lety 1940 a 1970 klesala, když tehdy lidstvo emitovalo téměř stejně oxidu uhličitého jako dnes", vysvětlení je celkem známé. Stagnace vývoje globální průměrné teploty v té době souvisí s ochlazujícím efektem aerosolů a prudkým růstem jejich koncentrace v té době. Nicméně v letech 1940-1970 se antropogenní emise CO2 (vyjádřené v množství emitovaného uhlíku) pohybovaly mezi 1,3 a 4,1 miliardy tun ročně, zatímco v současnosti se pohybují kolem 7,5 až 8 miliard tun ročně. Vývoj lze vidět i na grafu z CDIAC (Carbon Dioxide Information Analysis Center, U.S. Department of Energy, Oak Ridge National Laboratory). Nevím, zda se dají současné emise považovat za "téměř stejné", jako v období 1940-1970, když jsou přibližně 2x až 5x vyšší, než jaké byly v letech 1940-1970. Tvrzení pana Motla je přinejmenším silně zavádějící.
* K tezi, že "…k oteplování dochází nejen na Zemi, ale také na Marsu, Jupiteru, Saturnu, dokonce i na Plutu!" stačí uvědomit si několik věcí. Například jak dlouhé řady pozorování teplot na těchto planetách máme a o jaká měření jde. Je to maximálně několik málo desítek let nepřímých měření a pozorování. Přímá měření teplot jsou k dispozici jen z povrchu Marsu, a to na celých pěti (!!!) lokalitách (Viking 1, Viking 2, Pathfinder, Spirit, Opportunity). Na prvních třech z nich ale trvalo měření jen několik málo měsíců, jen na posledních dvou je délka řad delší než 3 pozemské roky (cca 1,5 roku na Marsu). Navíc měření na různých lokalitách na sebe většinou ani časově nenavazují. Z ostatních planet přímá měření teploty k dispozici nejsou vůbec. Přitom je zřejmé, že nepřímá měření teplot nejsou zdaleka tak přesná, jako měření přímá. Například změny teploty na Plutu jsou odhadovány na základě změn hustoty jeho atmosféry, zjišťované při zákrytech hvězd Plutem. Teorie o oteplování Pluta by ovšem platila pouze za předpokladu, že jeho atmosféra má takové složení a vlastnosti, jaké u něj v současné době jen předpokládáme, protože detailní průzkum vlastností atmosféry Pluta ještě proveden nebyl a ani být nemohl. Pokud jde o Mars, teorie jeho oteplování je založena na změnách, pozorovaných v oblasti jižní polární čepičky. Jde tedy o záležitost regionální, v jižní polární oblasti, její globální rozsah nebyl potvrzen. Ukazuje se ale, že v minulých desetiletích proběhlo na Marsu několik velkých prachových bouří, které transportovaly velké množství prachu i do polárních oblastí, tím poněkud snížily albedo povrchu a změnily tedy radiační a energetickou bilanci v polárních oblastech. Nabízí se tu ale zajímavé srovnání. Co kdyby takto chatrné argumenty používali zastánci teorie globálního oteplování jako "důkaz"? Klimaskeptici by jistě silně protestovali. A zcela právem. I kdyby ovšem hypotéza o oteplování planet byla pravdivá (což dnes ale zdaleka prokázáno není), jako příčina by se samozřejmě nabízel růst intenzity slunečního záření. Jinak by bylo obtížné vysvětlit, proč oteplování postihuje prakticky synchronně více planet. To vypadá jasně a logicky, ale má to háček. Více než třicetiletá měření příkonu slunečního záření k Zemi žádný systematický růst intenzity slunečního záření neukazují. Argument s oteplováním planet je tedy silně "na vodě"…
Citace podobně sporných či přímo chybných tvrzení rozhodně věrohodnosti a argumentační úrovni celé knihy nepřidávají, spíše naopak.
Václav Klaus se ale velice silně mýlí především v samém úvodu své knihy, když píše: "Problematika globálního oteplování je totiž více záležitostí věd společenských než věd přírodních…" . Už pojem "oteplování" tedy "změna teploty" totiž jasně ukazuje, že to je záležitost především fyzikální, konkrétně problém fyziky atmosféry a statistického zpracování dat o ní, tedy záležitost klimatologie. Alespoň dokud se ptáme, zda globální oteplování existuje, jak se kde projevuje, k jakým změnám fyzikálních parametrů atmosféry při něm dochází a co je jeho příčinou. Společenské vědy, včetně ekonomie, do této problematiky vstupují až v okamžiku, kdy se začneme ptát: Co s tím? Jaké škody hrozí? Má nebo nemá smysl s tím něco dělat? Kolik nás bude stát adaptace? Kolik prevence? A vyplatí se to? Při řešení těchto otázek je pak úloha ekonomie samozřejmě nezastupitelná.
Kniha Václava Klause samozřejmě není žádná odborná publikace. Je to ideologický klimaskeptický traktát. Nic víc, nic míň. Jen to také může omlouvat silně selektivní výběr informací a jejich zdrojů podle toho, jak odpovídají ideologickému záměru knihy, což se v 6. kapitole zcela zřetelně stalo. Nicméně i autor traktátu by se měl držet zásad, které sám formuloval. Těžko lze například brát poslední větu 6. kapitoly, že "Teorie globálního oteplování a hypotéza o jeho příčinách, která je dnes masově rozšiřována, je možná špatná, možná bezcenná, ale v každém případě velmi nebezpečná" jako ukázku toho, že opravdu "…nic z jejich oborů si nikdo z nás nedovolí komentovat, natož zpochybňovat." …
Možný pozitivní význam knihy vidím především v tom, že by se mohla stát určitou pobídkou k diskusi. Jde ale o to, jaká ta diskuse bude. Vážně lze diskutovat o čemkoli. Bohužel, seriozní širší diskuse na téma změn klimatu, globálního oteplování, jejich možných důsledků (i na našem území), diskuse o možnostech, smyslu, míře a ceně preventivních nebo adaptačních opatření, ta u nás dosud chyběla a stále chybí. Každá taková diskuse, má-li mít smysl, musí vycházet z odborných poznatků příslušných oborů a nikoli ze slovních přestřelek, posilovaných pochybnou či neodbornou argumentací, nebo dokonce různě barevnou ideologií.
Ve zkrácené formě vyšlo v HN, 28.5.2007
Autor je klimatolog, Český hydrometeorologický ústav